Vlasový vír a mozková dominance (dokončení)

Při výzkumu jsme vycházeli z rozšířeného edinburského dotazníku, který jsme doplnili šesti dalšími testy. Po zkušenostech z první menší sestavy (Tichý 2006) jsme objektivně testovali sedm zkoušek s nejvyšším procentuálním zastoupením pro pravorukost či levorukost, uváděných v rozšířeném dotazníku. Pro stanovení mozečkové dominance jsme sledovali synkinézy (souhyby) horních končetin během normální chůze (u praváků jsou větší na levé paži) a pasivitu, tj. tonus svalstva kolem loketního kloubu, zápěstí, kolena a nártu. U „zkřížené mozečkové dominance“ je pasivita u praváků větší na levostranných končetinách, u leváků na pravých.

Vlasový nález jsme hodnotili jako vír: ve směru hodinových ručiček, proti směru hodinových ručiček, nepravidelný vír (více center než dvě či jejich abnormální uložení), neurčitelný vír (většinou nešel určit u děvčat kvůli účesu, spleteným vlasům apod.)

Co výzkum přinesl

Soubor tvořilo 220 dětí ve věku 9 až 11 let, ve kterém byly v nevýznamně vyšším procentu zastoupeny dívky (51,8 %) oproti chlapcům. Byla nalezena následující distribuce vlasového víru (viz grafy 1 a 2): pravotočivý vír u chlapců v 85,8 %, u dívek v 62,3 %; levotočivý vír v 9,4 % u chlapců, v 7,0 % u dívek; nepravidelný vír v 3,8 % u chlapců a 14,9 % u dívek a neurčitelný vír v 0,9 % u chlapců a v 15,8 % u děvčat. Poslední kategorie však dominantně spadá na vrub 18 dívek z 19 dětí s tímto nálezem neurčitelného víru vlasů.

Fenomén praváctví se u většiny otázek uvedených v dotazníku (viz tabulku č. 1) vyskytoval u dětí v rozmezí 52,3 až 91,8 %, leváctví od 5,0 do 25,0 procent. Činnost prováděná oběma rukama, resp. „různě“, se pohybovala v rozpětí od 0 do 33,2 procenta. U typických a běžně prováděných úkonů, jakými jsou psaní, kreslení či škrtání sirkou, se poměr pravorukých k levorukým blíží očekávanému poměru 9:1. Ve prospěch výše uvedených statistických poměrů hovoří rovněž nález větší pasivity levostranných končetin u praváků, prověřované v zápěstí ruky, v lokti, v koleni a v kotníku. S výjimkou víru vlasů nebylo u vyšetřovaných dětí žádné empiricky zjištěné distribuční rozložení statisticky průkazněji závislé na pohlaví.

Jak je to s pasivitou na nedominantních končetinách

Velmi silné statistické vazby byly shledány při paralelně prováděných testech na pravorukost a na pasivitu horních i dolních končetin. Nález pasivity na dolních končetinách se však významně lišil jen u „nepraváků“. Všechny nálezy větší pasivity na levostranných končetinách u praváků odpovídaly vysokému procentu (mezi 84,1 až 92,8 % u chlapců a 85,7 až 93,4 % u dívek). U „nepraváků“ byly vzájemné vztahy větší pasivity v rámci mozečkové dominance řádově nižší (47,8 až 73,9 % u chlapců a 56,5 až 78,3 % u dívek). Kromě souhybů horních končetin byl nález větší pasivity na nedominantních končetinách na pohlaví nezávislý. Ve skupině „nepraváků“ byla signifikantně, zejména u děvčat, snížená očekávaná četnost pasivity na druhostranné („nedominantní“) dolní končetině.

Překvapivým nálezem u praváků i u pravaček je prakticky stejně časté používání levé či pravé nohy jako odrazové. Výraznější preferování pravé nohy – zejména u děvčat – bylo pro poskoky a pro kopání do míče. Preference pravé dolní končetiny u „nepravaček“ při testu kopání do míče z původních 95,7 % u pravorukých poklesla na pouhých 40 procent! U chlapců byl tento pokles méně výrazný (v 60 % preference pravé dolní končetiny proti původním 88,2 %).

Při zadání úkolu „zavři oči a otáčej se co nejrychleji dokola“ jsme u praváků nalezli nečekaně nízký podíl otáčení se doleva – u děvčat v 48,4 % a u chlapců v 63,9 procenta. Dívky „nepravačky“ se točily z 52,2 % doprava, u chlapců to ovšem bylo jen 26,1 procenta. S výjimkou víru vlasů jsme nenalezli statisticky průkazné distribuční rozdíly většiny testů mezi dívkami a chlapci.

Pravá a levá – která je u koho dominantní?

Zkřížením testováním četnosti jednotlivých zkoušek jsme zjistili, že pravotočivý vír vlasů (tj. ve směru hodinových ručiček) se sice – stejně jako pravorukost – vyskytuje u naprosté většiny vyšetřených dětí (zejména u chlapců v 87,8 %), ale tyto proměnné kvantitativně reprezentují ještě jiné faktory, než o jakých vypovídá typické praváctví nebo leváctví podle preferování horní končetiny.

U malé skupiny čistých leváků (v součtu obou pohlaví) se ukázala větší preference levého oka při testu monokulárního nahlížení do kukátka proti preferování pravého u praváků. Devět procent z námi vyšetřených dětí s levotočivým vírem vlasů nebylo leváky. Preference některé z dolních končetin, sloužících převážně k lokomoci, se při jejím použití jako odrazové nohy liší od preference pro činnosti, které jsou více závislé na učení (či echopraxi), jakými jsou poskoky po jedné noze či kopání do míče! Připomíná nám to jistou obdobu s variabilními výsledky při zkoušce vázání kličky a při navlékání jehly.

Polovina praváků se odrážela levou nohou. Při takto vysokém procentu preference levé odrazové nohy u praváků se nabízí otázka, zda druhá noha nebude relativně hypotonická, jak bychom mohli očekávat obdobně s nedominantní, „nevycvičenou“ horní končetinou např. u tenistů. Větší pasivitu na dolní končetině jsme u čistých praváků nalezli shodně jako u horní končetiny vlevo. Ve skupině „nepraváků“ se různý stupeň laterality projevuje rozdílným stupněm pasivity na horních a dolních končetinách.

Rozbor malého souboru našich fenotypicky čistých leváků (nalezli jsme leváků ještě méně, než je ve světové literatuře uváděných 8–10 %) nedovoluje spolehlivé závěry. Vysvětluje ale přístup mnoha autorů, kteří při studiu řečových funkcí své výzkumy prováděli jen na „čistých pravácích“.

Genetika je nejasná

Náš soubor nebyl geneticky zkoumán. Je možné si ale všimnout větší variability testů u leváků a poměrně vysokého procenta fenotypických ambidextrů. V literatuře, ve které nepanuje jednota o způsobu dědičnosti (nemendelovská, mitochondriální, větší penetrance genu praváctví, obdoba s dědičností Rh faktoru atd.), je možné nalézt mnoho pozoruhodností, např. i když jsou oba rodiče leváci, 75 % jejich dětí ve vícečlenných rodinách se stane praváky, asi jen čtvrtina jsou leváky. Kolem 9 % dětí obou pravorukých rodičů jsou leváky. U rodičů s odlišnou lateralitou se ukázalo, že levorukým matkám se narodilo více levorukých dětí, než když levákem byl otec. existuje model dědičnosti, kdy jedna alela je pro praváctví a jedna pro leváctví. Studium dvojčat ukázalo, že u později narozených je větší procento leváků i dalších odchylek. Není asi rozumné pátrat po platnosti sloganu „mater semper certa, pater non certus“… Mezi leváky (a ambidextry) je mnoho mimořádně úspěšných jedinců – mentálně i fyzicky. Statistiky nicméně mluví o tom, že u „leváků“ se častěji vyskytují mentální poruchy, dyslexie, koktavost, Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida, schizofrenie a také homosexualita.

Co výzkum odhalil

Závěrem lze shrnout, že v našem souboru 220 zdravých školáků třetích až pátých tříd pražských základních škol jsme čisté leváky (podle edinburského a námi modifikovaného dotazníku) nalezli v méně než 10 % případů. Statistický rozbor 33 proměnných: 16 odpovědí na modifikovaný edinburgský dotazník a na 7 nejspolehlivějších zkoušek pravorukosti, 5 zkoušek na cerebelární dominanci, zkoušky okulární dominance a hypotetické vestibulární dominance pomocí testů nezávislosti, resp. homogenity v systému dvourozměrných kombinačních tabulek (Chíkvadrát, Spearmanův korelační koeficient), prováděný k zjištění shody či odlišnosti mezi dotazníkem a reálným testováním, odhalil, že existuje silná statistická závislost mezi pravorukostí a cerebelární dominancí. Ukázal, že mezi chlapci a dívkami jsou určité rozdíly, zejména v pravidelnosti víru vlasů. Vír vlasů ve směru hodinových ručiček se vyskytuje u naprosté většiny osob, podobně jako pravorukost a dominance pravé poloviny mozečku. Jeho signifikantní souvislost s „praváctvím“ jsme nenalezli.

Pravorukost nesouvisí s pravotočivým vírem vlasů. Pravostranná mozečková dominance souvisí s pravorukostí. Fenotyp pravoči levorukosti se zdá být fenoménem prostředím více ovlivnitelným. Inkongruenci jsme nalezli mezi preferencí horní a dolní končetiny. Okulární a vestibulární dominanci se naším testováním nepodařilo prokázat, hypoteticky by měla být homolaterální (jako dominance mozečková). Vír vlasů je geneticky daným fenotypem a proto se nám jeví jako vhodný doplněk při testování laterality. Zájemci o spolupráci mohou autora kontaktovat na adrese: jiri.tichy@lf1.cuni.cz.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2007, strana A15

Zdroj: