Vítěz orientačního běhu českou kardiologií
Odborníků, kteří po dlouhá léta zřetelně a systematicky posouvají svůj obor, je vždy málo. A ještě méně je těch, kteří jsou navíc ochotni a schopni předávat své zkušenosti dál. Jedním z nich je bezesporu kardiolog prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., který v záviděníhodné kondici oslavil 21. listopadu své sedmdesáté narozeniny. Příležitostí k připomenutí tohoto jubilea bylo hned několik, jednou z nich bylo přátelské setkání v Charvátově sále III. interní kliniky VFN. Tento poměrně velký prostor se rychle zaplnil gratulanty a nezdálo se, že by někdo přišel jen z povinnosti.
Ke své pozici žáka se tu hrdě přiznal prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., který po prof. Aschermannovi převzal vedení II. interní kliniky VFN. „Michael byl a je především dobrý doktor. To je to hlavní. Já jsem jej poznal jako učitele intervenční kardiologie. Nebál se jít do prioritních výkonů. Jako první v republice provedl endomyokardiální biopsii, mezi prvními přistoupil k angioskopii. Vždy ale přesně věděl, kde je hranice mezi tím, kdy pacientovi prokazuje službu a posunuje jej směrem k lepšímu zdraví, a kde už by to bylo jen o vlastním egu a dokazování si, jak jsme dobří. Pro toto mnohdy neznatelné rozhraní měl mimořádný cit. O pacienta mu jde na prvním místě. Od něj jsem se učil, že se nesmíme na nemocné dívat jako na případy, ale jako na lidi, kteří za námi přicházejí, abychom jim pomohli. Svou empatii k pacientům a svůj vztah k nim Michael předává pořád dál, dalším a dalším generacím mladých lékařů,“ řekl prof. Linhart s tím, že prof. Aschermann byl pro něj vzorem i v tom, jak vést klinické pracoviště. „Učím se od něj i jako přednosta kliniky. Především díky jeho vizionářství se podařilo II. interní kliniku restrukturalizovat tak, že se z ní stalo moderní kardiologické a angiologické pracoviště. Kdyby tomu tak nebylo, asi bychom ve Všeobecné fakultní nemocnici neměli kardiochirurgii, neměli bychom statut komplexního kardiocentra. Svou ideu, jak mají věci vypadat, je schopen prosazovat postupnými nenásilnými kroky. Co se mu podařilo, je něco fantastického. Přitom jsem nikdy neslyšel, že by zvýšil hlas, nikdy jsem ho neviděl rozčileného. Přesto jsme k němu všichni cítili respekt, přesto měl v našich očích obrovskou autoritu. To je vlastnost, kterou bych mu mohl závidět, ne všichni – a já vím, o čem mluvím – máme stejné sebeovládání.“
Vizionářství prof. Aschermanna se podle prof. Linharta projevilo i při předsednictví České kardiologické společnosti: „Ta se pod jeho vedením stala prosperující společností a její úroveň se jistě zvedla. Michael i zde dokázal navázat na ty, kteří ČKS budovali před ním, neměl ambici bořit a vytvářet něco nového, ale posunovat dopředu. Michael Aschermann vždycky byl, je a bude člověkem, se kterým bych klidně visel na jednom laně, protože vím, že mě z něj nepustí.“
Dlouhou řadu svých učitelů alespoň krátce připomněl i prof. Aschermann. „Celý profesionální život jsem se snažil, abych vše, co jsem se od nich naučil já, později naučil ty mladší. Z lékařů, kteří přicházejí po mně, mám opravdovou radost,“ řekl.
Další příležitostí ke gratulaci pak bylo zahájení Českých kardiologických dnů. Zde profesor Linhart přednesl na počest prof. Aschermanna slavnostní přednášku „Orientační běh od intervence k prevenci“. Tento název odkazuje na oblíbený sport prof. Aschermanna, ve kterém dodnes závodí ve veteránských kategoriích. Je však také zkratkou trajektorie jeho odborného zájmu. I když řadu let strávil na katetrizačním sále, dnes svou energii soustřeďuje především na prevenci – a to už v těch nejmladších kategoriích. Hmatatelným produktem jeho úsilí je časopis REDWAY, který se již sedmý rok snaží zacílit na jinak těžko oslovitelnou věkovou skupinu teenagerů a pozitivně ji zasáhnout už v době, kdy si tvoří životní návyky.
Zdroj: Medical Tribune