Virus H1N1 a nastupující chřipková sezóna

"Se vstupem do nové chřipkové sezóny je důležité se poučit ze zkušeností, které jsme získali během prvního roku pandemie," píší oba autoři a zároveň dodávají: "Prioritou zůstává jasná komunikace s veřejností, při které se nesmí směšovat, co může nastat teoreticky, s tím, co se stane s vysokou pravděpodobností. Při hodnocení našich reakcí na pandemii, rozhodnutí činěných v kritických situacích, kdy je ohroženo zdraví lidí, je nutné brát v potaz stav poznání v době, kdy byla tato rozhodnutí přijímána. Pohled zpátky vždycky nabízí dokonalý náhled a využití informací post hoc k hodnocení rozhodnutí učiněných v minulosti je přinejmenším zavádějící a často vyústí v nesprávné závěry."

Leung a Nicoll nevylučují teoretickou možnost, že druhá zima pandemie bude těžší než ta první. Něco podobného nastalo při pandemii chřipky v roce 1968. Tento scénář však oba epidemiologové považují za nepravděpodobný. Jako druhou extrémní variantu zvažují možnost, že by nový virus H1N1 zcela vytlačil virus sezónní chřipky H3N2. Protože infekce tímto virem s sebou nese závažnější průběh onemocnění především u starších lidí, mohli by lékaři v nastávající sezóně po vytlačení viru H3N2 pozorovat lehčí průběh onemocnění především u seniorů. Podle stávajících informací však vedle viru H1N1 kolují populací i viry H3N2 a virus B, a tak je i tento scénář jen málo pravděpodobný.

Oba epidemiologové počítají s antigenovým driftem pandemického viru, zvláště pak v souvislosti s vysokým počtem lidí, kteří jsou proti viru H1N1 imunní díky prodělané infekci nebo očkování. Časový průběh driftu je předem těžko odhadnutelný. Také proto se Leung a Nicoll přimlouvají, aby propříště byly plány pro boj s pandemií flexibilnější a dovolovaly pružněji reagovat na vývoj událostí.

Analýza zveřejněná v PLoS Medicine zdůrazňuje potřebu širšího monitoringu chřipkových virů A. Ten by se neměl soustředit jen na ptáky, ale také na další druhy zvířat, mezi nimi pak především na prase. Detailnější by měl být i monitoring virů během sezónní chřipky v lidské populaci, protože tak by se podařilo dříve podchytit nastupující potenciálně pandemické viry. Velkou výzvou, která vyplynula ze zkušeností s chřipkovou pandemií v roce 2009, je rychlý sběr informací o průběhu onemocnění a výsledcích léčby. Ty je zapotřebí sdílet v lékařské komunitě tak, aby všichni lékaři měli nejčerstvější informace potřebné k nasazení optimální léčby kriticky nemocných pacientů.

Takové rychlé sdílení informací se ukázalo jako důležité nejen v případě pandemie chřipky, ale například i při propuknutí SARS a dalších chorob. Léčba vážných onemocnění chřipkou by se do budoucna neměla omezovat jen na použití antivirotik, ale měla by využívat i další možnosti, např. podávání protilátek. Velký význam bude mít srovnání buněčné i humorální imunity navozených u očkovaných lidí a imunitní odpovědi na virus u infikovaných pacientů. Důležité je, jak tato reakce ovlivní imunitní odpověď na jiné typy viru, které cirkulují populací společně s pandemickým virem.

Za přetrvávající problém považují Leung a Nicoll zajištění dostatku antivirotik a vakcín. Světová zdravotnická organizace (WHO) zajistila příslib 200 milionů dávek vakcíny a peníze pro jejich efektivní distribuci. Osmdesát chudých zemí podepsalo s WHO dohodu o dodávkách vakcín.

To však podle Leunga a Nicolla nestačí. Stejně tak je podle nich alarmující skutečnost, že chudé země získaly vakcíny s velkým zpožděním za ekonomicky vyspělými zeměmi, jež si k vakcínám zajistily přednostní přístup. Jako komplikované se ukázalo zajištění vakcíny proti epidemickému viru v zemích, kde nefunguje program očkování proti sezónní chřipce. Východisko z této situace vidí Leung a Nicoll v důkladnějším monitoringu, účinnější prevenci, rozvoji očkování proti sezónní chřipce a rozšíření produkce vakcín do různých částí světa.

"Proti obviňování zdravotníků a epidemiologů z 'přehnané reakce' na nový typ chřipkového viru lze namítnout, že investice do pojištění proti požáru a do požární ochrany jsou obvykle hodnoceny s ohledem na jejich schopnost vypořádat se s požárem. Pokud je jejich účinnost poprvé otestována na malém požáru, bývá takto nabytá zkušenost využita pro zdokonalení systému a nikoli pro to, abychom dali požární techniku do šrotu a zrušili pojistku proti požáru," píší závěrem Leung a Nicoll.

Zdroj: Medical Tribune