Vertebrogenní algický syndrom a akupunktura
Kořeny akupunktury v oblasti severní Číny někteří historici datují na základě archeologických nálezů do období před čtyřmi až deseti tisíci lety. Jelikož nejstarší čínské písemné památky pocházejí ze 14. stol. př. n. l., nelze vznik akupunktury přesněji určit, takže se domníváme, že pravděpodobně se začala více používat 2 500 let př. n. l. Vyvíjela se celá staletí a zajímavé je, že její vývoj byl v základních principech ukončen ve středověku.
Byl tak vytvořen prakticky uzavřený a zásadně se neměnící diagnosticko‑terapeutický systém. Moderní poznatky zasahují samozřejmě i do akupunktury, principy však zůstávají stejné.
Málokdo ví, že akupunktura měla namále ve své vlasti, v Číně. Po pádu císařství začátkem 20. století vyhlásil generál Čankajšek heslo The West – The Best, v jehož duchu dal veškerou podporu západní medicíně a tradiční medicína rychle upadala téměř k zapomenutí. Ani po nástupu Mao Ce‑tunga k moci po druhé světové válce nebyla tradiční medicína nijak podporována a hrozil skutečně až její zánik. Pak však tzv. kulturní revoluce přinesla hluboké zbídačení země a rozvrat zdravotnictví, s nímž šel ruku v ruce naprostý nedostatek léků. Sám Mao pochopil, že nějakou léčbu lidem zajistit musí, dal tradiční medicíně a akupunktuře zelenou a sám se stal jejím nadšeným uživatelem. Při nedostatku lékařů prováděli v ohromné zemi akupunkturu většinou lidoví léčitelé. Postupně se začal budovat vzdělávací systém až na univerzitní úroveň a tradiční medicína se stala nedílnou součástí tamějšího zdravotního systému.
Do Evropy přinesli první zprávy o zvláštní dálněvýchodní léčebné metodě založené na napichování jehel do stanovených bodů francouzští misionáři už v 17. století, ale její větší rozvoj začal až mnohem později, a sice v druhé polovině 20. století. K nám se dostala v 50. letech zásluhou vojenských lékařů, kteří se zúčastnili korejské války.
Dnes má Česká lékařská akupunkturistická společnost ČLS JEP přes 500 členů, lékařů mnoha oborů, kursy akupunktury absolvovalo v posledních 30 letech přes 2 500 lékařů. V naší legislativě je akupunktura metodou léčebně preventivní péče, již mohou provádět proškolení lékaři. Možná bude pro čtenáře zajímavá skutečnost, že např. na Slovensku je akupunktura rovnoprávným medicínským oborem s atestací, hlavním odborníkem, katedrou. Nejrozšířenější je samozřejmě ve východní Asii, kde jsou běžná celá akupunkturní oddělení v moderních, špičkově vybavených nemocnicích.
V některých zemích (např. Jižní Koreji) je část oddělení vedena západním způsobem a druhá část tradičním. Lékaři oddělení se pak účastní léčby v obou těchto částech.
Po malém exkursu do historie i současnosti akupunktury bych chtěl kolegům, kteří se zabývají léčením akutních a chronických vertebrogenních syndromů, ale i ostatních bolestivých stavů, připomenout akupunkturu jako jednu z nejúčinnějších terapeutických metod pro tato onemocnění. Podporu pro toto tvrzení přinesla jedna z největších studií, jaká kdy byla na světě provedena. V Německu byly v roce 2005 shrnuty výsledky studií bolestí v kříži, bolestí kolen a dvou různých forem bolestí hlavy. Studii iniciovanou německými zdravotními pojišťovnami prováděli němečtí lékaři na 500 000 pacientech s více než pěti miliony ošetřeními.
V rámci zmíněných studií byly provedeny i obsáhlé randomizované studie, jež prokázaly, že standardní terapie, zvláště pokud se drží směrnic, zřetelně vykazuje u chronických bolestí zcela nedostačující účinek. To odpovídá enormnímu počtu pacientů s chronickými bolestmi. Akupunktura signifikantně převážila nad standardní terapií a také se potvrdilo, že je metodou s těmi nejnepatrnějšími nežádoucími účinky.
Také kolegové, kteří akupunkturu neprovádějí a ani ji nestudovali, jistě vědí, že existuje systém akupunkturních bodů a drah. Akupunkturní dráhy – meridiány – se na končetinách v řadě případů kryjí s průběhem nervových segmentů, z čehož je patrné, že ošetřením těchto drah ovlivníme radikulární, a lépe pseudoradikulární bolesti při vertebrogenních potížích. Na zádech probíhaji dvě linie dráhy močového měchýře, která ovládá celou páteř a již hlavně při léčbě vertebrogenních potíží ovlivňujeme. Tzv. trigger points v paravertebrálních svalech často odpovídají akupunkturním bodům dráhy močového měchýře. Důležité je vědět, že akupunkturou ovlivníme především funkční potíže – otok, zánět, bolest.
Nelze ovlivnit strukturální poruchu, nemůžeme například trvale odstranit potíže způsobené vyhřezlou ploténkou, která je jejich příčinou (hernie disku nemusí být vždy příčinou bolestí!). Akupunktura také nefunguje tam, kde je vážně poškozen nervový systém. Akupunktura má i celkové účinky na vegetativní stabilizaci.
Je to výborná metoda pro poúrazové potíže, tedy včetně těch problémů, jež pacienti udávají po operacích nejen pohybového aparátu. Úspěšnosti akupunktury nahrává i skutečnost, že lékař‑akupunkturista se obvykle pacientovi více osobně věnuje.
Je známo, že chronické vertebrogenní algické stavy po určité době vždy významně ovlivňují psychiku pacienta i jeho sociální postavení. Výzkumy udávají, že pracovní neschopnost pro bolesti zad delší než půl roku znamená podstatně obtížnější návrat nemocného do pracovního procesu. Tudíž každá metoda, která zvrátí vývoj onemocnění do těžko řešitelné chronicity, má ve zdravotnickém systému svůj velký význam. A k těmto metodám se jednoznačně řadí i akupunktura.
Kasuistika č. 1
Žena narozená v roce 1946, po dobu jednoho roku trpící bolestí v zádech a lýtkách při chůzi, i na krátkou vzdálenost. V osobní anamnéze uvádí duodenální vředovou chorobu před třiceti lety, od té doby občasné potíže, které se v posledních měsících zhoršily.
Objevují se i po malých dietních chybách, výrazně zlepšené po Helicidu. Status praesens ukazuje dolní končetiny bez parestezií, bolest je spíše v distribuci S1. Cévní vyšetření je i přesto, že pacientka je kuřačka, negativní. Hybnost dolní páteře omezena není, orientační neurologické vyšetření bez patologie.
Pacientka indikována k terapii akupunkturou na bolesti v dolních zádech a v nadbřišku. Po třech sezeních proběhlých během jednoho týdne dochází k podstatnému ústupu bolesti lýtek při chůzi i bolesti v epigastriu, může jíst více potravin. Po dalších dvou sezeních je pacientka téměř bez obtíží v oblasti dolních končetin a epigastria, po třech měsících potíže mizí úplně.
Kasuistika č. 2
Muž narozený roku 1971 s anamnézou boreliózy léčené pomocí Doxybene po dobu tří týdnů. Potíže v podobě cukání svalů a bolestí šíje po antibiotické terapii vymizely, nicméně přetrvává tlak v uších a v hlavě a trnutí šíje a její ztuhlost a tlak v týlu. Pozoruje zhoršení soustředění a zvýšenou únavnost. Zvolena akupunkturní léčba na CC syndrom, půl roku po vypuknutí boreliózy ve frekvenci jedenkrát týdně. Provedeno devět sezení během dvou měsíců, po nichž dochází k ústupu trnutí šíje, tlaku do uší a do hlavy, mírně přetrvává ztuhlost šíje. Pacient se celkově cítí lépe.
Kasuistika č. 3
Žena ročník 1963 trpící pět let bolestmi v dolních zádech s propagací do S1 vpravo. Bolest se objevuje zejména při chůzi, vstávání, v noci ji budí. Zpočátku pomáhala pravidelná rehabilitace a analgetika, nyní již půl roku bez efektu. Na CT jsou jen mírné protruze L4/5 a L5/6, bez herniace, foramina zachována. Po první aplikaci akupunkturní léčby pacientka pociťuje úlevu, podstatné zlepšení udává po čtvrtém sezení. Dohromady provedeno deset sezení během 2,5 měsíce, po celou dobu trvá výrazné zlepšení. Vzhledem k dlouhé předchozí anamnéze obtíží prováděna akupunktura jedenkrát měsíčně k udržení efektu, po celou dobu přetrvává podstatné zlepšení.
Zdroj: Medical Tribune