Veletrh JOB DAYS nabídl 300 míst v německých a rakouských nemocnicích

Souběžně se konal třetí ročník JOB DAYS pro zdravotnický a pečovatelský personál. U informačních stánků v Hotelu NH Prague City na Smíchově byli 20. a 21. října spolu s manažery a personalisty nemocnic také čeští a slovenští lékaři a lékařky, kteří už v některé z 34 zúčastněných nemocnic pracují. Mnozí tam dosáhli vedoucího postavení.

Zájemců z řad lékařů, čerstvých absolventů i studentů medicíny bylo u stánků opravdu hodně. I když počty lékařů odcházejících z ČR do ciziny jsou dlouhodobě stabilní, práce v zahraničí české a slovenské lékaře pořád láká. A to nejen atestované lékaře, kteří tam hledají další kariérní růst, ale hlavně lékaře po promoci, kteří chtějí využít přehlednějšího systému specializačního vzdělávání v Německu a Rakousku a získat tam atestaci.

MT hovořil na veletrhu se čtyřmi lékařkami a jedním lékařem, kteří se uplatnili v Německu, o motivech jejich odchodu, jaké pracovní podmínky jim byly nabídnuty, co jim odchod přinesl z odborného hlediska, jak se v zahraničí uplatnili a zda zůstává otevřená možnost návratu.

V povědomí veřejnosti je, že hlavním důvodem odchodu jsou lepší platy v Německu a Rakousku, motivy oslovených ale byly velmi různé, ani jednou nebyly na prvním místě zmíněny peníze, a u čerstvých absolventů byla hlavní motivací atestace. „Vzdělávání je tam podporované, a i naše klinika má vlastní institut pro vzdělávání, kde můžeme absolvovat zdarma kurzy, navíc dostáváme automaticky na vzdělávání volno,“ uvedla jedna z lékařek.

U lékařky s několikaletou praxí z fakultní nemocnice, která v hektickém pracovním tempu odsloužila stovky hodin přesčasů za měsíc, až se dopracovala k syndromu vyhoření, to bylo přání normálně pracovat a žít. „Odborné hledisko a kariéru jsem si už ohmatala tady, chtěla jsem zvolnit,“ řekla a ocenila, že lékaři mají možnost účastnit se kongresů s finanční podporou zaměstnavatele. Pokud byly zmíněny peníze, tak s připomínkou, že je to pouze odpovídající odměna za tvrdou práci. Jedním z důvodů odchodu, který možná mají i jiní rodiče malých dětí, bylo přání vychovávat potomka v dvojjazyčném prostředí. Jinak ale lékařka, která tento motiv uvedla, byla s prací v ČR velmi spokojená.

Slovenští lékaři na rozdíl od českých zmiňovali také lepší přístrojové vybavení německého zdravotnictví. Čeští lékaři viděli toto vybavení jako rovnocenné.

Shodně oceňovali přístup pacientů k nim jako cizincům, nesetkali se s tím, že by od nich někdo nechtěl být ošetřen. Naopak tamní pacienti projevovali výrazněji než čeští svoji vděčnost. Neznamená to, že by nosili čokoládu nebo kávu, jak se to traduje v Česku, ale svoji vděčnost vyjadřovali slovy, často prý až se slzami v očích děkovali za péči. Pro lékaře ovšem nebyly začátky na novém místě právě kvůli komunikaci s pacienty vždy snadné. I když splnili podmínku složení jazykových zkoušek, komplikací v dorozumívání byl dialekt, který se museli co nejrychleji „doučit“. Shodně všichni oslovení oceňovali, že pacienti v Německu nehledí na národnost či barvu pleti lékaře, jsou k cizincům tolerantní, milejší než čeští pacienti.

Čeští a slovenští lékaři se v zahraničních nemocnicích setkali s dobrými pracovními vztahy, lékaři je přijímali jako kolegy. Přispívá k tomu určitě i fakt, že týmy v německých nemocnicích jsou z velké části mezinárodní. Zásadní výhodou pak byl jasný řád vzdělávání, zkušení lékaři se v týmu chovali i k neastestovaným lékařům s respektem. „Naše oddělení nabízí pravidelně plně proplácené vzdělávací kurzy, získáváme certifikáty, které pomáhají při získání atestace,“ uvedl lékař, který se v Německu připravuje na atestaci. „Umožňují nám plné vzdělávání, několikrát do roka můžeme chodit na vzdělávací kurzy,“ doplnila lékařka, která se rovněž připravuje na atestaci.

Výhodou pro plánování dalšího života byla pro oslovené pracovní smlouva na dobu neurčitou, jen s takovou smlouvou může lékař získat například hypotéku na koupi bytu nebo domu. A pokud mluvili o nějakých ztrátách, tak pak jen o ztrátě rodinného zázemí a kamarádů. O to víc se ale s rodinou nyní stýkají a o to víc si společných chvil užívají. Všechny rodiny své mladé lékařky a lékaře v rozhodnutí odejít za prací do ciziny podpořily, podporu měli i od svých partnerů – jinak by to prý ani nešlo zvládnout. O návratu domů zatím nikdo z oslovených neuvažuje, jsou na nových místech spokojeni. V německých nemocnicích je řada Čechů a Slováků, i to asi přispělo k tomu, že si zvykli.

Pokud by měli oslovení něco doporučit zájemcům o práci v německé nemocnici, určitě ať se na vybrané pracoviště zajedou podívat osobně. „Velice důležité je nabízená místa si objet a strávit na klinikách dva, tři dny. Člověk pracuje v týmu, pozná kolegy i prostředí. Ty tři dny skutečně stačí, aby člověk poznal, jako jsou tam vztahy, jestli jsou chladní k člověku, nebo naopak jsou otevření, přátelští,“ řekla MT jedna z oslovených lékařek a zdůraznila, že plat při rozhodování určující nebyl. Nemocnice uvítala, že už je atestovaná, hradila jí jazykové kurzy zaměřené na její medicínskou specializaci a pomohla jí i při hledání bydlení.

Německé nemocnice umožňují uchazečům až třídenní hospitaci, kdy se stávají členy týmu a poznávají chod vybraného pracoviště, lidi i atmosféru. Pro mnoho zájemců totiž právě pracovní vztahy a atmosféra jsou rozhodujícím při výběru místa. Bonusem pak je to, že nemocnice poskytuje dobrý plat, podnikové připojištění na stáří, příspěvky na spoření, dětské školky přímo v areálu nemocnice, finanční podporu při stěhování atd.

Zdroj: MT