Věcné záměry reformy
Záhadný balík v sobě skrýval věcné záměry sedmi reformních zákonů, které ministerstvo zdravotnictví právě vypustilo do legislativního procesu. Jejich paragrafovaným zněním by se měl parlament zabývat přibližně v polovině příštího roku, a pokud uspějí, platit by měly začít v roce 2009. T. Julínek neopomněl vyjádřit přesvědčení, že přinesou prospěch všem - zdravým, nemocným, lékařům, zdravotnickým zařízením i zdravotním pojišťovnám.
První část balíku obsahující věcné záměry tří zákonů týkajících se poskytování zdravotní péče představila náměstkyně ministra Markéta Hellerová. Návrh prvního z nich - o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování - podle M. Hellerové definuje základní pojmy i práva pacientů a umožňuje jejich vymahatelnost. Má zajistit i stejné postavení všem zdravotnickým zařízením bez ohledu na jejich právní formu a vlastnické vztahy.
Pokud jde o specifické zdravotní služby, nový zákon by měl upravit podmínky provedení asistované reprodukce, sterilizace, kastrace, změny pohlaví transsexuálních osob či darování a odběru krve a léčby krví.
Věcné záměry reformy
Konečně věcný záměr zákona o zdravotnické záchranné službě upravuje financování záchranek a má garantovat dostupnost pomoci v celé ČR. Ministr svou náměstkyni doplnil, že by mělo vzniknout 20 nových výjezdových stanic, které by pokryly „bílá místa“. Dojezdové časy jsou nyní stanoveny na 15 minut, v řadě míst ale není možné je dodržet. Nově budou dojezdové časy stanoveny v rozmezí od pěti do 20 minut.
Pacient může sám sebe omezit
Zdravotního pojištění se týkají návrhy zákonů o veřejném zdravotním pojištění, o zdravotních pojišťovnách a o úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami. První z trojice podle náměstka Pavla Hroboně stanoví rozsah péče, která se bude z veřejného pojištění hradit. U jednotlivých ošetření a služeb určí dostupnost a čas, do kdy je pacient musí dostat. Lidé si budou moci také vybrat typ zdravotně pojistného plánu a připlatit si za nadstandardní výkony. „Pro ty, kteří si nebudou chtít vybírat, bude zachován rozsah bezplatné péče a výběr poskytovatele,“ vysvětlil P. Hroboň. „Na výběr ale budou i další dvě varianty, z nichž obě předpokládají, že klient dobrovolně přijme jistá omezení, ale za to může získat určité výhody. První takovou variantou je zdravotně pojistný plán řízené péče. Pacient by nenavštěvoval specialisty přímo, ale byl by k nim směrován prostřednictvím svého praktického lékaře nebo lékaře pojišťovny. Popřípadě by se léčil jen ve zdravotnických zařízeních, která jeho pojišťovna preferuje. Druhou možností bude plán s vyšší spoluúčastí stanovenou procentem a omezenou maximálním stropem. V obou případech by měla pojišťovna ušetřit a o tyto prostředky by se mohla s klientem rozdělit formou peněžního či nepeněžního plnění,“ vysvětlil P. Hroboň.
Další dva zákony jednak zavádějí nový úřad nezávislý na ministerstvu, jednak upravují kontrolu hospodaření pojišťoven, včasnost plateb zdravotnickým zařízením, míru odpovědnosti pojišťoven a zavádějí pro ně i nové účetnictví.
Vstříc univerzitním nemocnicím
Poslední představený věcný záměr zákona spadá do kategorie rozvoje zdravotnictví a týká se vzniku univerzitních nemocnic. Ze stávajících příspěvkových organizací by se staly akciové společnosti, ovšem s neziskovým charakterem. Ministr si od univerzitních nemocnic slibuje i zkvalitnění přípravy lékařů. Oponenti však poukazují na to, že právě věcný záměr tohoto zákona obsahuje řadu chyb.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 35/2007, strana B1
Zdroj: