Ve Zlíně o arytmiích a kardiostimulaci
Počty lidí, u nichž je diagnostikováno chronické srdeční selhání, stále narůstají. U nemocných s poruchou elektrického vedení vzruchů v srdci dochází k dalšímu zhoršení srdečního selhávání. Velice účinná je u nich tzv. srdeční resynchronizační léčba, díky níž dochází k výraznému zlepšení stavu až v 70 % případů. Na X. českém a slovenském symposiu o arytmiích a kardiostimulaci, které se na přelomu ledna a února konalo ve Zlíně, to potvrdil i prezident Evropské asociace srdečního rytmu profesor Angelo Auricchio.
„Jak populace stárne a zlepšuje se lékařská péče, dostává se stále více pacientů do stadia, kdy dochází k selhání srdce v důsledku poškození srdečního svalu různého původu,“ říká prezident Evropské asociace srdečního rytmu (EHRA – European Heart Rhythm Association), profesor Angelo Auricchio (na snímku). Nejčastěji jde o následek postižení při ischemické chorobě srdeční (např. po infarktu myokardu) nebo při tzv. kardiomyopatiích. Někdy hraje roli dědičnost, jindy vlivy prostředí jako například virové záněty, špatně léčená hypertenze, chlopenní srdeční vady nebo vrozené srdeční vady. Výskyt srdečního selhání v populaci se odhaduje na 2 až 3 %, přičemž výrazně narůstá s věkem.
Pokud příčinu srdečního selhání nelze odstranit, dochází na účinné léky. Pokud pacient trpí poruchou elektrického vedení vzruchu a farmakoterapie není účinná, lze použít tzv. srdeční resynchronizační léčbu. Díky ní dochází ke zlepšení stavu až u 70 % pacientů, a u některých dokonce k vymizení srdečního selhávání. Jejím principem je zavedení speciální stimulační elektrody do některé ze srdečních žil na povrchu levé komory s následnou implantací elektrod do komory pravé a do pravé síně. Současná stimulace levé a pravé komory vedou k synchronizaci kontrakcí a k měřitelnému zlepšení čerpací funkce srdce. Tím dochází ke zlepšení výkonnosti pacientů a zmírnění projevů srdečního selhávání, především dušnosti a únavnosti. Kromě zlepšené kvality života pacientů klesá nutnost tyto pacienty hospitalizovat. Studie z poslední doby ukázaly, že srdeční resynchronizační léčba zlepšuje i prognózu nemocných. Vzhledem k tomu, že pacienti s pokročilým srdečním selháním mají obecně zvýšené riziko náhlé srdeční smrti v důsledku komorových arytmií, kombinuje se dnes často prevence náhlé srdeční smrti pomocí implantabilního kardioverteru‑defibrilátoru se srdeční resynchronizační léčbou. „Naší největší snahou je proto najít co nejlepší kritéria pro rozpoznání pacientů, kteří by z této léčby mohli profitovat,“ dodává prof. Auricchio. Proto EHRA věnuje nyní prevenci náhlé srdeční smrti a srdeční resynchronizační léčbě velkou pozornost a v blízké budoucnosti hodlá podporovat programy, jež by zejména v zemích střední a východní Evropy pomáhaly nejen vychovávat odborníky, kteří se této problematice budou věnovat, ale vzdělávat o možnostech léčby i běžnou populaci.
Zdroj: