Ve zdravotnictví je peněz dost
V lednu nás čeká historicky první přímá volba prezidenta. V předvánočním čase tak budeme svědky stupňující se volební kampaně jednotlivých kandidátů. Přestože je zdravotnictví a zajištění zdravotní péče výrazným celospolečenským problémem, prezidentští kandidáti se tomuto tématu příliš nevěnují. Proto redakce MT poslala všem kandidátům několik otázek s tím, že odpovědi potřebujeme nejpozději do týdne. Do uzávěrky jsme však přes opakované urgence obdrželi odpovědi pouze od MUDr. Přemysla Sobotky. Případné odpovědi dalších kandidátů najdete na webu Medical Tribune.
Současná vláda prosazuje redukci akutních lůžek. Novou mapu akutní péče mají podle ministerstva zdravotnictví vytvořit zdravotní pojišťovny, které se rozhodnou, s jakou nemocnicí napříště uzavřou smlouvu, a s jakou nikoli. Měly by podle vás síť zdravotnických zařízení určovat pojišťovny, nebo patří tato zodpovědnost státu (ministerstvu zdravotnictví)?
Za základní zdravotní péči je odpovědný stát. Na druhou stranu se historicky ukazuje, že stát není dobrý správce. Pojišťovny si dokáží lépe pohlídat efektivnost jednotlivých nemocnic, jejich výkonnost a kvalitu. Stát musí jen kontrolovat, zda je péče dostupná v garantovaných parametrech. A stát samozřejmě určuje rozsah garance a základní péče.
Měly by podle vás zdravotní pojišťovny, placené z peněz pacientů, zveřejňovat výši plateb jednotlivým zdravotnickým zařízením a detaily ohledně smluvní politiky vůbec (například srovnání, kolik zaplatí VZP za operaci kyčle nemocnici Motol a kolik nemocnici v Ivančicích apod.)? V současné době totiž pojišťovny tvrdí, že jde o obchodní tajemství a veřejnost na tyto informace nemá nárok. Pokud se současným stavem nesouhlasíte, co konkrétně chcete udělat pro to, aby se tento stav změnil?
Nejsem pro zveřejňování obchodních politik obecně. To nic dobrého nepřinese. Na druhou stranu zdravotní pojišťovny musejí umět své hospodaření obhájit a musejí také umět říct, která nemocnice je dražší nebo levnější a proč.
Dnešní zdravotnictví začíná čím dál více ovládat jediná finanční skupina, která provozuje zdravotnická zařízení a zároveň vlastní i pojišťovnu, jejímž prostřednictvím péči platí. Jde o firmu Agel, patřící Tomáši Chrenkovi, která vlastní jedenáct nemocnic v zemi, desítky ordinací lékařů, síť lékáren, distribuční firmy a hlavně také Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu, vzniklou kontroverzním způsobem. Navíc – provozním ředitelem Agelu se letos na jaře stal Libor Vrba, bývalý šéf protikorupční policie, jenž má klíčové informace o tom, jak se případné sporné případy vyšetřují. Do jaké míry je podle vás tento vývoj pro české zdravotnictví bezpečný?
Myslím, že váš dotaz je už spíše názorem, komentářem než otázkou na politika. Máme ale přece antimonopolní úřad, máme kontrolní orgány, které umějí – například monopolizaci – zabránit. Zajímavé pro mě spíše je, že některé kroky, které popisujete, byly panu Chrenkovi umožněny v době, kdy byl úřednickým premiérem pan Fischer. A pan Chrenek je dnes zásadním sponzorem prezidentské kampaně pana Fischera.
Současná legislativa připouští, aby firmy, které mají tzv. anonymní akcie (akcie na doručitele) získávaly veřejné zakázky. Je to podle vás správná situace? Pokud nikoli, jakým způsobem byste stávající situaci chtěl změnit?
Nejsem proti zrušení akcií na doručitele. Pokud však firma chce veřejné zakázky, musí svou vlastnickou strukturu bezezbytku odkrýt. Stát tím chrání své vlastní zájmy. Tedy zájmy nás všech.
Jaké priority by podle vás měl řešit (současný či budoucí) ministr zdravotnictví?
Samozřejmě dokončit reformu zdravotnictví, stabilizovat finančně zdravotnický sektor se vším, co k tomu patří. Tedy redukovat počty veřejných zdravotnických zařízení, iniciovat vstup soukromého kapitálu do zdravotnictví tam, kde je to možné a žádoucí a kde se to stejně děje, soustředit se na lékovou politiku a úhradovou vyhlášku. Osobně si myslím, že ve zdravotnictví je peněz dost, nebo obráceně, nikdy jich nebude dost. Jde o to s tím, co máme k dispozici, hospodařit úsporně.
Zdroj: Medical Tribune