Ve víru proměn, ale vždy na špici – IKEM slaví čtyřicet let
IKEM byl oficiálně zřízen 1. ledna roku 1971, avšak jeho historie sahá do doby vzniku několika samostatných výzkumných ústavů v krčském areálu v polovině minulého století. Tak jako po únoru 1948 téměř všechno, sjednotil v té době stát i československé zdravotnictví a ujal se i organizace a řízení lékařského výzkumu.
Na základě usnesení vlády ze 3. srpna 1951 o sjednocení československého zdravotnictví mohly vzniknout i první tzv. resortní výzkumné ústavy, z nichž pak vyrostla poměrně rozsáhlá vědeckovýzkumná a vývojová základna Ministerstva zdravotnictví ČSR. V době vzniku IKEM měla 3 555 pracovníků, a nově integrovaný institut jich tedy v roce 1971 soustředil téměř třetinu. Šlo o pracovníky šesti do té doby samostatných výzkumných ústavů v krčském areálu v Praze 4 (viz tabulku).
Jak bylo poplatné době padesátých let, muselo se říkat, že i výzkumné ústavy vděčí za svůj vznik sovětskému vzoru, a tato představa se mnohdy traduje dosud. Kořeny jejich vzniku však byly jiné. V poválečné době se otevřely styky se světovou lékařskou vědou, která viděla pokrok v orientaci na patofyziologické základy chorob a jejich léčbu, čili přibližovala experiment klinice a kliniku experimentu.
Bezprostředně po skončení druhé světové války tak několik skupin koncepčně myslících pražských kliniků pochopilo, že rozvoji české medicíny nestačí rutinérská praxe, že je nezbytné sledovat všechny nové světové trendy a s potřebnou kreativitou je ověřovat, rozvíjet a spolu s vlastními vědeckými poznatky přenášet do domácí lékařské praxe.
IKEM mezi odborností a politikou
I při dnešním pohledu lze konstatovat, že v uvedených šesti ústavech byly na vrcholu jejich aktivity koncem šedesátých let minulého století k dispozici moderní diagnostické a léčebné postupy, velmi dobře vybavené laboratoře a sehrané kolektivy předních odborníků, s promyšlenou koncepcí koordinované klinické a vědecké aktivity. Krčské výzkumné ústavy si postupně vydobyly i mezinárodní prestiž, založenou na vysoké vědecké a odborné úrovni srovnatelné s evropskou špičkou. Nebylo by to však možné bez svobody vědeckého myšlení, od níž byl jen krok ke svobodě názorové. Tak se zde celkem zákonitě koncem šedesátých let vytvářelo prostředí opozice proti totalitnímu režimu. Mělo rovinu literární a vědeckou.
Jejich hlavními reprezentanty byli Otakar Šmahel, jenž měl stálé kontakty se spisovateli na Dobříši i na své klinice, a Jan Brod, který s Otakarem Poupou a chemikem Otto Wichterlem patřil k iniciátorům manifestu 2000 slov.
Do organického pozitivního vývoje krčských výzkumných ústavů však zasáhl po nadějích pražského jara roku 1968 srpnový šok z okupace země armádami Varšavské smlouvy. A protože mnozí čelní představitelé krčských výzkumných ústavů se v demokratizačním procesu výrazně angažovali, volili po srpnu emigraci nebo jim byla práce znemožňována. Nastalo období pracovní i existenční nejistoty a zavládla obava, že totalitní moc po srpnu využije odchodu předních odborníků do zahraničí i politické angažovanosti řady dalších a výzkumné ústavy v Krči zruší pod záminkou, že v nich není dostatek odborníků.
Vznik IKEM ke dni 1. 1. 1971 lze tedy chápat nejen jako vyvrcholení a organizační završení probíhajícího integračního procesu multidisciplinárních týmů, ale též jako obranu proti politické zvůli a hrozbě zrušení. Svědčí pro to i skutečnost, že v IKEM nalezli útočiště mnozí odborníci, kteří z politických důvodů nesměli pracovat na vysokých školách či v AV.
Vědeckovýzkumný a klinický komplex IKEM vznikl sloučením výše uvedených šesti výzkumných ústavů Ministerstva zdravotnictví ČSR v krčském areálu v Praze. Šlo přitom o zásadní strukturální přeměnu, vycházející z objektivních potřeb rozvoje lékařské vědy a směřující k zajištění vyššího stupně a nové kvality vědeckovýzkumné práce. Předchozí typy organizace většiny institucí zabývajících se lékařským výzkumem se téměř výlučně členily podle dílčích odborných a vědeckých disciplín.
Vývoj vědy na začátku poslední čtvrtiny 20. století však ukazoval, že tento typ oborových pospolitostí již jejím potřebám nestačí. Nedovedl se vyrovnat se zápornými rysy dezintegrace vědy a diferenciace oborů, neumožňoval řešit složité multidisciplinární problémy vyžadující týmovou spolupráci odborníků různých oborů, nemohl ani dostatečně využít prvků mechanizace, technizace a automatizace v medicíně.
Vznikem IKEM byla integrována rozhodující část resortní výzkumné základny, neboť z celkového počtu 32 vědeckovýzkumných ústavů MZ ČSR tehdy IKEM soustředil více než čtvrtinu vědeckých pracovníků a téměř třetinu lůžek. Oficiálně bylo hlavním cílem integračního procesu soustředit tuto výzkumnou kapacitu na řešení předem daného okruhu výzkumných projektů, důležitých ze zdravotnického a celospolečenského hlediska, a ty pak řešit s největší komplexností a hloubkou, na nejvyšší odborné úrovni a týmovým interdisciplinárním způsobem za účasti odborníků různého zaměření.
Koncepce integrovaného IKEM respektovala i některé specifické rysy lékařské vědy:
1. Pro tu je ještě více než pro ostatní vědecká odvětví charakteristický multidisciplinární charakter. Předmětem jejího zkoumání a zájmu je člověk jako celostní bytost, na niž nelze nahlížet jen z hlediska jednoho orgánu či funkce.
2. Dalším rysem medicínské vědy je skutečnost, že je současně neustále v budování i v užívání. Musí bádat a prohlubovat poznání ve prospěch pacientů budoucnosti, současně však musí pomáhat diagnostikovat a léčit choroby pacientů dnešních.
3. Z uvedeného plyne i třetí specifikum – lékař musí aktivně přistupovat k lékařským problémům a jednat i tehdy, jsou‑li teoretické předpoklady neúplné. Není zbaven povinnosti léčit ani za omezených znalostí podstaty nemoci a jejích příčin, kdy je nezbytný empirický přístup.
4. Ani lékařské vědě se nevyhnuly tendence k diferenciaci a specializaci na jedné straně a k technizaci a automatizaci na straně druhé. Tyto procesy jsou nezbytné a účelné, pro lékařské obory však přinášejí i některá rizika, především v podobě řešení dílčích problémů a neschopnosti potřebné syntézy, jakož i v riziku eroze humánní podstaty medicíny.
V IKEM vznikla čtyři centra výzkumu, jejichž úkolem bylo koncipovat, koordinovat a řídit výzkum v problematice: kardiovaskulárních onemocnění, transplantací orgánů, klinické farmakologie, metabolismu a výživy.
Centra měla realizovat svou činnost na bázi oborově zaměřených vědeckovýzkumných pracovišť IKEM – Chirurgické výzkumné základny, I., II. a III. interní výzkumné základny, Centrálního isotopového pracoviště, Pracoviště lékařské elektroniky, Experimentálního pracoviště a Střediska vědeckotechnických informací. Centra výzkumu měla spojovat odborné pracovníky lékařských i nelékařských oborů k řešení problémově koncipovaných stěžejních úkolů, definovaných na základě objektivních zdravotnických a společenských potřeb, zákonitostí vývoje vědy i jejich odhadu pro nejbližší budoucnost, vědecké a intelektové kapacity pracovníků krčského areálu i určitou tradicí a zaměřením dřívějších samostatných ústavů.
Tato pracoviště měla být vědeckou a odbornou bází, jejímž úkolem bylo zajišťovat plnění výzkumných úkolů koncipovaných centry výzkumu, a současně pečovat o rozvoj a vysokou úroveň jednotlivých oborů.
Kromě vědecké práce to v daných směrech zaměření IKEM umožňovalo rozvíjet i komplexní klinickou činnost, pedagogické aktivity a mezinárodní spolupráci. Centra výzkumu převzala s povinností řešit konkrétní úkoly rovněž odpovědnost za stav příslušné oblasti v celém československém zdravotnictví. Vedoucí pracovníci IKEM jej tehdy charakterizovali jako strukturu s dvojím členěním – vertikální tvořila uvedená čtyři centra výzkumu, horizontální zmíněných osm pracovišť.
Zakladatelé IKEM vycházeli z představy, že bude možné řešit zmíněné problémy a otevřít lékařskému výzkumu nové perspektivy tzv. problémovým přístupem. Volba rozsáhlých výzkumných problémů či projektů a jejich řešení pomocí týmového přístupu mělo uchovat klady diferenciace a specializace lékařské vědy, a zároveň odstranit nevýhody její dezintegrace. Spojení několika jednotlivých menších ústavů do většího integrovaného celku mělo umožnit efektivnější využití společných složek (laboratoří, moderní diagnostické techniky apod.) a větší investice.
Konečně měl tento přístup umožnit nalézt rovnováhu mezi oběma typy vědeckých pospolitostí, tedy problémovou a oborovou; každý obor se nejlépe rozvíjí, musí‑li stále hledat a nalézat odpovědi na nové otázky, a takové se nejčastěji rodí při řešení velkých projektů, v hraničních oblastech na pomezí různých disciplín.
IKEM na prahu 21. století
Správnost zaměření původních ústavů i institutu vzniklého na jejich základě potvrzuje skutečnost, že i v současné době je výzkumná, superspecializovaná klinická i výuková činnost IKEM a všech jeho dvaceti odborných pracovišť (klinik a laboratoří) řízena a koordinována centry výzkumu soustředěnými na problematiku kardiovaskulárních onemocnění, transplantací orgánů a diabetologie. Na podporu tohoto tvrzení lze uvést příklady nových léčebných postupů a metod, jež byly v IKEM realizovány jako první v republice.
V roce 1962 zde byl poprvé v tehdejším Československu implantován kardiostimulátor, o čtyři roky později založena první koronární jednotka a v roce 1971, zde začali provádět speciální vyšetření tepen zásobujících srdeční sval – selektivní koronarografii – a také tzv. aortokoronární bypassy. V sedmdesátých letech se zde také začaly provádět i speciální operace poruch mužské erekce. V roce 1981 se zde začala psát historie československých angioplastik a po deseti letech i implantací cévních stentů.
V roce 1984 zde implantovali první kardioverter‑defibrilátor, rok 1992 znamenal začátek katetrizačních ablací a v roce 2003 byl zahájen program využití mechanické srdeční podpory. Řadu prvenství má IKEM i v transplantační problematice – v ÚKECH se uskutečnila první transplantace ledviny (1966), v IKEM pak první transplantace pankreatu a ledviny (1983), a právě zde byl také zahájen dlouhodobý program transplantací srdce (1984), jater (1995), Langerhansových ostrůvků pankreatu (2005), kombinovaných transplantací srdce a plic (2007) a kombinovaných transplantací ledviny a Langerhansových ostrůvků (2008).
Centrum diabetologie je zařazeno do sítě vybraných specializovaných center péče o nemocné s metabolickými chorobami a je sídlem Subkatedry diabetologie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.
Na čele vývoje stojí IKEM i dnes – zavádí nejmodernější výkony diagnostické i terapeutické, dochází k trvalému posunu spektra výkonů směrem k nejsložitějším superspecializovaným výkonům, jako jsou katetrizační ablace komplexních arytmií nebo mimokoronární intervence, včetně perkutánní implantace umělé aortální chlopně.
V rámci klinické studie byla poprvé v ČR provedena implantace perkutánního systému pro mitrální anuloplastiku, byl propracován a dále se rozvíjí program srdeční podpory a náhrady atd. IKEM jako jedno z prvních pracovišť v Evropě také uskutečnil kombinovanou transplantaci ledviny a Langerhansových ostrůvků a koncem roku 2009 byly splněny všechny podmínky k zahájení velmi složitého programu transplantace tenkého střeva.
V IKEM se ročně uskutečňuje téměř 1 800 rekonstrukčních operací na srdečních a cévních strukturách a dalších téměř 1 500 angioplastik, provádí se tu 100 % všech transplantací pankreatu, 73 % transplantací srdce, 71 % transplantací jater a 49 % všech transplantací ledvin v ČR.
Co především odlišuje IKEM od ostatních zdravotnických zařízení a posiluje jeho výjimečnou pozici v komplexu celého resortu, je kvalitní aplikovaný výzkum.
Na začátku páté dekády své existence IKEM nemusí nikoho přesvědčovat, že je nedílnou součástí české, evropské i světové lékařské vědy a klinické medicíny – díky vysoké kvalitě i počtům výkonů má pevné místo v rodině největších a nejlepších světových center v oblasti kardiovaskulární medicíny, diabetologie a transplantologie. V roce 1988 získal i zcela novou, moderní budovu, umožňující provádět nejnáročnější výzkumné práce i vyšetřovací a terapeutické zákroky v prostorách hodných medicíny na prahu 21. století.
Zdroj: Medical Tribune