Včasná rehabilitace je podmínkou úspěchu
V současné době je možné veškerá poranění měkkých tkání v rameni řešit artroskopicky, není třeba rameno otevírat, a tím pádem složitě rehabilitovat. Začínalo se tím, že se artroskopicky prováděly stabilizace ramene kvůli habituální luxaci. To byl přelom, kdy artroskopie začala postupně vytlačovat otevřenou operativu ramene. Postupem času se zjistilo, že tímto způsobem se dá zašít také rotátorová manžeta, což je jedna z nejtěžších artroskopických operací. V dnešní době to již umíme tak, že okamžitě po sutuře může pacient ramenem hýbat. Sice ne aktivně, protože tím namáhá sval, který je sešitý, ale pasivně cvičí prakticky hned. K takovým zákrokům je třeba využívat mnoho technologií. Pokud je máme k dispozici, výsledky jsou krásné a podstatně lepší než dřívější. Problémem je skutečnost, že je třeba se takovou operativu naučit, nestačí běžné operační návyky.
Při použití moderních postupů a materiálů můžeme další den po operaci dovolit rehabilitaci, což bylo dřív naprosto nemožné. Rehabilitace je v této oblasti velmi důležitá, rameno a loket jsou klouby, které velmi rychle tuhnou, když se odoperují a následně fixují; není-li možná takřka okamžitá rehabilitace, pak je výsledek většinou špatný.
Dva důvody k ortopedické intervenci
Celkem běžnou skupinou pacientů, u nichž se již tradičně řešil jejich problém operačně, jsou pacienti s opakovaným vykloubením ramene. Po klasické operaci této vady nebo poúrazového stavu však vznikala mohutná viditelná, kosmeticky nevýhodná jizva na přední ploše ramenního kloubu a mnohdy došlo k podstatnému omezení rotačních pohybů ramene. Proto do této oblasti pronikla artroskopická technika nejdříve. Prakticky neviditelná jizva a většinou neomezená funkce ramene přesvědčily i skeptiky mezi námi o výhodnosti tohoto postupu.
Již po léta se u nás neřeší tato problematika jinak než artroskopicky, a to včetně multidirekcionální nestability, což je jistým způsobem špička ve stabilizačních operacích. Postupně se tato technologie rozšířila i na ošetřování dalších vad v rameni, které vznikají většinou méně nebo více výrazným úrazem, po němž následně přetrvává bolest, drásoty nebo omezení funkce (pohybu) ramene.
Velkou skupinu tvoří poškozené rotátorové manžety a různé zánětlivé či počínající degenerativní změny v rameni. Poškozená rotátorová manžeta vede k různě velkým potížím se zvedáním paže do výšky. Bez její rekonstrukce je velmi obtížné vrátit pacientům především bezbolestný pohyb. Naučili jsme se postupně i ty nejrozsáhlejší vady rekonstruovat artroskopicky s okamžitou rehabilitací, což přináší velmi dobré výsledky. Degenerativní vady s poškozením rotátorové manžety jsou již větším oříškem, ale pomoc nabízíme i v těchto případech.
Zvláštní jednotkou je tzv. zmrzlé rameno, tedy ztuhlý bolestivý kloub, kde při neúspěchu konzervativní léčby jsme schopni problém zásadním způsobem vyřešit. Stejně tak různé bolesti a drásoty, které trvají, si zaslouží vyšetření specialistou. Při neúspěchu konzervativní léčby pak volíme terapeutický postup ze sortimentu našich operací či invazivních výkonů.
Diagnostická a terapeutická artroskopie
Zobrazovací metody, jako je ultrazvuk, rentgen nebo magnetická rezonance, posoudí statický obraz měkkých tkání, který někdy může být klamný. Při artroskopii můžeme ověřit skutečný stav tkání v akci, v pohybu, jak reaguje na tah či tlak.
Máme navíc to štěstí, že máme vybavení na všechny postupy. Když například při diagnostické artroskopii zjistíme, že je prasklá rotátorová manžeta, tak - přestože se s tím na základě předchozích vyšetření
Dokončení na str. 4
nepočítalo - musíme mít schopnost, čas a po ruce nástroje, jež jsou potřeba k její nápravě. Pak se banální krátký výkon mění v rozsáhlou artroskopickou operaci. Vzhledem ke skutečnosti, že těchto výkonů děláme velké množství, a vzhledem k tomu, že máme dostupnou veškerou potřebnou techniku a speciální nástroje, nepředstavuje taková změna výkonu se suturou rotátorové manžety zásadní problém a většinou taková operace na našem pracovišti netrvá déle než hodinu.
Cílem endoprotetiky ramene je pohyblivost a nebolestivost
Na našem pracovišti provádíme ročně desítky náhrad ramenního kloubu. Povědomí o endoprotetice ramene není moc rozšířené. Lidé vědí, že existují náhrady kolene, náhrady kyčle, ale rameno má zatím spíš pověst kloubu, který se raději nemá operovat. To už dnes neplatí, alespoň u nás.
Výsledek operace pochopitelně závisí na výchozím stavu, s nímž pacient na ortopedii přišel. Vídáme i nemocné, kteří přicházejí v katastrofálním stavu a pohyb ruky se zdvižením paže o dvacet stupňů považují za již definitivní stav v pohybu ramene. Prakticky si nedosáhnou na obličej, na vlasy, nenajedí se, nejsou schopni se upravit, je to opravdu velký problém.
Za úspěch v endoprotetice považujeme, když je po operaci rameno pohyblivé a nebolestivé. Jak to ortoped zařídí, je poněkud komplikovaná věc. Naší ambicí a snahou je, aby se pacient po operaci učesal, najedl, dosáhl na obličej a nebolelo ho to. Laika nemusí trápit, jakou protézu zvolíme, podstatné je, že po devastujícím poranění nebo onemocnění ramene lze stav operací zásadně zlepšit. Když bych to chtěl přehnat, většinou se u vážně poškozeného ramenního kloubu nepodaří, aby pacient mohl hrát opět třeba volejbal, ale snažíme se, aby pacient mohl zvednout ruku, zařídil si sebeobsluhu a nebolelo ho to.
Zdroj: Medical Tribune