V praktické aplikaci jsme na začátku cesty
Podle prof. Sykové pomohou kmenové buňky v budoucnu léčit některá onemocnění či úrazy cnS (Parkinsonovu chorobu, Huntingtonovu choreu, Alzheimerovu demenci, nádory či poranění míchy a mozku, roztroušenou sklerózu atd.), u nichž se v současnosti musíme omezit pouze na symptomatickou léčbu, protože kauzální terapie není možná. Transplantace kmenových buněk však pro lékaře není neznámá. Již více než deset let se úspěšně využívá implantace buněk kostní dřeně při léčbě některých druhů leukémií. V menší míře nacházejí kmenové buňky uplatnění při pěstování kožních štěpů (pro pacienty s popáleninami) či náhrad chrupavek a kloubů. Terapeutický potenciál kmenových buněk spočívá v tom, že po své diferenciaci mohou představovat jednak náhradu vlastních poškozených buněčných elementů, ale také cenný zdroj růstových a dalších faktorů pro jiné somatické buňky. dále mohou mít i tzv. záchranářský efekt, kdy v poškozené tkáni tvoří jakousi kostru umožňující regeneraci dalších buněk.Iracionalita komerčních bank
Zdrojem kmenových buněk jsou buňky embryonální, fetální nebo získané od dospělých jedinců. největší potenciál mají buňky embryonální. V současnosti však jejich využívaní představuje velký etický problém. Hlavní výhodou tohoto typu buněk je jejich schopnost diferenciace do ostatních somatických buněčných linií, z čehož vyplývá i jejich univerzálnost. Tato přednost v sobě skrývá také jedno z největších nebezpečí, kterého se vědci obávají, totiž možnost vývoje v nádorovou linii. Fetální neurální buňky mají výhodu v tom, že se odebírají v době, kdy už je u plodu založena řada orgánů, a proto mohou být buňky z těchto odběrů diferencovanější. nevýhodou je, že jejich zdrojem jsou pouze plody získané po potratu, což velmi omezuje jejich dostupnost. Asi nejsnazší je situace u kmenových buněk získaných od dospělých jedinců. Jsou přítomny v kostní dřeni, ale také např. v čichovém epitelu. Potenciál jejich diferenciace je ovšem velmi malý (v odebraném vzorku je pouze asi 1 % mezenchymálních buněk schopných přeměny v jinou somatickou buňku), a proto se při jejich terapeutickém použití uvažuje, že budou hrát spíše roli podpůrnou. další relativně snadnou možností získání kmenových buněk je pupečníková krev. Toho se snaží využít také některé firmy, které rodičům novorozenců nabízejí uskladnění této krve za poplatek pro případ nutnosti léčby nějaké závažné choroby v budoucnosti. „Skladování této krve však není ve většině případů racionální,“ tvrdí prof. Syková. Její množství je velmi omezené a postačilo by pro léčbu pouze malého dítěte. Proto má význam jen u dětí, u kterých lékaři předem předpokládají nějaké závažné postižení. na rozdíl od těchto komerčních aktivit však odborníci vítají založení bank pupečníkové krve na nekomerční bázi, které fungují podobně jako v případě odběrů kostní dřeně.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2006, strana 5
Zdroj: