V interně navazujeme na skvělou tradici

Jak hodnotíte stav českého vnitřního lékařství v roce 2006?
Domnívám se, že náš obor opět nabývá na významu v souvislosti se stále intenzivnější potřebou komplexní péče o nemocné. Myslím, že doba, kdy mladí lékaři nastupovali do praxe s tím, že se chtěli naučit pouze úzce specializovaný obor, aniž by si řádně osvojili základy „velké interny“, už postupně pominula. Doufám, že se tak do budoucna vyhneme situacím, kdy například mladý specialista bude požadovat diabetologické konzilium u diabetika na dietě při nálezu glykémie 11 mmol/l. Měl by k tomu přispět i nový systém postgraduálního vzdělávání, kdy každý lékař usilující o atestaci z oboru původně vzešlého z vnitřního lékařství, bude muset nejprve úspěšně projít základním interním kmenem a až poté se věnovat další specializaci.Orientaci na větší specializaci si však vyžádal rozvoj nových diagnostických a terapeutických metod. Není takový důraz na všeobecnou internu přeci jen krokem zpět?
USA a posléze i Evropská unie prožívala koncem minulého století rozpad všeobecné interny, přičemž v nemocnicích byl patrný prudký rozvoj jednotlivých specializovaných klinik. Dnes se můžeme naopak setkat s postupným znovuzakládáním interních oddělení. Je to proto, že si odborníci stále více uvědomují nezastupitelnou úlohu všeobecného internisty právě v péči o polymorbidní těžce nemocné pacienty, kteří vyžadují individuální přístup zohledňující jejich různé zdravotní potíže. Úloha internistů by měla být do jisté míry v koordinaci další práce specialistů, kteří se na léčbě pacienta podílejí. Interna by měla sehrávat integrující a všeobjímající roli a ostatním „podoborům“ pomáhat z pozice „vyšší“ autority. To ale rozhodně nemá znamenat, že by interna chtěla nebo měla být „nadřazena“ specializovaným oborům. Jde o rovnocennou spolupráci.Jak chce k tomuto postavení vnitřního lékařství přispět Česká internistická společnost?
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 36/2006, strana 11

Zdroj: