V Česku vzniká „National Cancer Institute“, národní autorita pro výzkum rakoviny

Tři hlavní uzly v Praze, Brně a Olomouci, jedenáct výzkumných pracovišť, 71 týmů s výrazným zastoupením zahraničních a mladých výzkumníků. Více než 600 klasifikovatelných výstupů, z toho minimálně 400 publikací, navíc ze dvou třetin uveřejněných v impaktovaných časopisech patřících do prvního kvartilu. Bezpochyby se jedná o největší projekt akademické onkologie v dějinách České republiky. Národní ústav pro výzkum rakoviny (NÚVR), na který bylo z prostředků Národního plánu obnovy (NPO) – konkrétně z programu EXCELES ministerstva školství – alokováno téměř 1,5 miliardy korun pro období tří a půl roku, má však i další ambice. Kromě kvalitních výsledků, které povedou ke zlepšení diagnostiky a léčby nádorových onemocnění, se chce stát skutečnou národní autoritou v dané oblasti. Autoritou, která bude poskytovat kvalifikovanou expertizu zdravotníkům, politikům nebo třeba pacientským organizacím a která zvýší povědomí veřejnosti o důležitosti výzkumu nejen v onkologii.

O aktivitách, plánech a rozvoji Národního ústavu pro výzkum rakoviny, jehož činnost byla zahájena 1. června, ale i o tom, co nastane po skončení rozpočtového období, jsme hovořili s hlavním řešitelem projektu a ředitelem NÚVR prof. MUDr. Aleksim Šedem, DrSc., z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vědeckým ředitelem prof. RNDr. Ondřejem O. Slabým, Ph.D., z Lékařské fakulty a Středoevropského technologického institutu (CEITEC) Masarykovy univerzity a s lékařským ředitelem doc. MUDr. Mariánem M. Hajdúchem, Ph.D., z Lékařské fakulty Univerzity Palackého.

• Jak vůbec došlo ke spolupráci Praha–Brno–Olomouc?

A. Šedo: Velkou výhodou je, že jsme nezačínali na zelené louce, ale navázali jsme na již dříve připravovaný projekt do výzvy k prescreeningu strategických projektů Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, která proběhla před třemi roky a kterou ministerstvo školství nakonec bylo nuceno zrušit. Nicméně už tenkrát jsme se umístili mezi šesti nejlépe hodnocenými projektovými záměry – a to z takřka padesáti předložených, nikoli pouze v biomedicíně, ale napříč všemi disciplínami. A už tehdy jsme si dali dohromady své představy o onkologickém výzkumu za Brno, Olomouc a Prahu, protože se na tomto poli pohybujeme mnoho let a máme i společné vědní zájmy. Takže když byla loni v prosinci v rámci NPO vyhlášena první veřejná soutěž programu EXCELES, který cílí na podporu excelentního výzkumu v prioritních doménách našeho zdravotnictví, velmi jsme to uvítali a šli jsme do toho opět společně.

O. Slabý: A musím říct, že jsme projektovou žádost připravovali v naprostém souladu a byla to v mnoha ohledech i zábava – ačkoli jsme na to měli pouze dva měsíce. Je potřeba zmínit ještě obrovský kus práce našich projektových manažerů, kteří i přes takto šibeniční čas odvedli neuvěřitelně profesionální výkon, a významně tak přispěli k úspěchu společného projektu. Ti by slovo zábava asi úplně nepoužili.

M. Hajdúch: Takže ke konci, když se blížil termín pro odevzdání, už to opravdu byla menší zábava.

O. Slabý: Nutno také dodat, že nás nespojuje pouze dlouholetá spolupráce, ale také fakt, že geograficky je biomedicínský výzkum v onkologii koncentrován nejvíce právě v Praze, Brně a Olomouci, tedy ve třech uzlech NÚVR, které však budou svým dopadem pokrývat celou republiku.

• Mohli byste připomenout, proč je právě onkologický výzkum součástí podpory z NPO prostřednictvím programu EXCELES?

O. Slabý: Národní plán obnovy, který vznikl v reakci na krizi způsobenou pandemií covidu‑19, si dal v jednom ze svých pilířů – zaměřených na výzkum, vývoj a inovace – za cíl podpořit vznik nových národních výzkumných autorit. Nejen pro segment onkologie, ale i virologie a bakteriologie, neurověd, metabolických a kardiovaskulárních onemocnění nebo socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik.

• Víme, že výzkum nádorových onemocnění zaujímá přibližně 25 procent celého biomedicínského výzkumu v naší republice. Objemově se tak jedná o vůbec největší výzkumnou oblast, jak vyplývá z nedávné analýzy Technologického centra AV ČR. Zároveň se bohužel ukazuje, že míra nekoordinovanosti a atomizace onkologického výzkumu je u nás i po tolika letech, co ho budujeme, až nepochopitelná. Proto věříme, že díky projektu NÚVR se nám podaří tuto situaci napravit.

M. Hajdúch: Historicky přitom v Československu fungovala obdoba Národního ústavu pro výzkum rakoviny, ale po rozdělení republik zůstala tato organizace součástí Slovenské akademie věd v podobě Ústavu experimentální onkologie. V Česku ale žádná analogická instituce nikdy nevznikla a teď máme příležitost ji vybudovat – nikoli stavět nové budovy a infrastruktury, ale efektivně využít ty stávající a integrovat výzkumné aktivity v onkologii do jakéhosi hubu, kde mohou společně fungovat a rozvíjet se, aniž by musely být lokalizovány na jednom místě.

A. Šedo: Stejně jako u nás existuje celorepubliková síť komplexních onkologických center, která se zabývají klinickou onkologií, jsou mezi sebou provázána určitými pravidly a vzájemně komunikují, chtěli bychom vytvořit podobnou síť excelentních pracovišť pro „akademickou onkologii“. Ta by měla přinést propojení špičkové vědecké expertizy, terciárního vzdělávání a relevantních medicínsko‑zdravotnických informačních zdrojů, abychom mohli do budoucna moderní onkologický výzkum strategicky rozvíjet a přinášet další proaktivní řešení.

M. Hajdúch: Navíc bude významná část prostředků NPO alokována i do klinické péče o onkologické pacienty cestou ministerstva zdravotnictví a prostřednictvím ministerstva průmyslu a obchodu také do aplikovaného výzkumu. De facto tak dojde k systémové podpoře onkologie, ale i dalších klíčových pilířů našeho zdravotnictví, abychom jako společnost byli odolnější vůči zdravotním krizím, které nás potenciálně mohou potkat.

• Kolik institucí, respektive týmů je do projektu zapojeno a jak probíhal jejich výběr?

O. Slabý: Naše tři uzly dohromady propojují jedenáct pracovišť a 71 výzkumných týmů. Pokud jde o jejich výběr, vycházeli jsme nejen z apriorní znalosti našeho výzkumného prostředí, ale z již zmiňované analýzy Technologického centra AV ČR. Ta pro nás byla zásadním podkladem pro objektivní selekci partnerů na základě kvality výzkumu, který provádějí. I když to není vždy úplně snadné, myslím si, že se nám minimálně podařilo zajistit, aby žádný onkologický výzkum v České republice, který je opravdu kvalitní, nebyl opomenut.

• A co v tomto smyslu znamená kvalitní?

O. Slabý: Měřit kvalitu ve vědě je poměrné složitá otázka. Na úrovni jednotlivých vědců lze hodnotit kvalitu jejich výzkumu reálným přínosem pro obor. Takové hodnocení je samozřejmě nejsložitější a nemusí být vždy v souladu se scientometrií. Například řada publikací, které se později staly podkladem pro udělení Nobelovy ceny, byla publikována v časopisech spíše inferiorních, které by optikou dnešního hodnocení vědy byly považovány spíše za podprůměrné. V našem případě jsme, především kvůli rozsahu projektu, museli vycházet ze standardních scientometrických ukazatelů a dat používaných mj. v rámci metodiky hodnocení M17+, ale také v rámci hodnoticích kritérií programu EXCELES. Samozřejmě nás oslovovaly i týmy, které jsme nakonec byli nuceni odmítnout a které zcela jistě kvalitní jsou. Nicméně dalším klíčovým aspektem pro zařazení do NÚVR byla i autentičnost výzkumu v onkologii. Někteří vědci se totiž v rámci základního výzkumu mohou zabývat studiem bazálních biologických fenoménů a procesů, které, pokud se „pokazí“, se teoreticky mohou dotýkat všech myslitelných oborů medicíny. Jako nepodkročitelné minimum jsme si proto stanovili, že výzkumné skupiny musely deklarovat svoji příslušnost k výzkumu nádorů a alespoň ke dvěma z pěti výzkumných programů NÚVR, o kterých asi ještě budeme hovořit.

M. Hajdúch: To byla zásadní věc, která nám pomohla celou síť výzkumných týmů složit transparentním způsobem…

A. Šedo: … abychom byli schopni dostát výsledkům, ke kterým jsme se zavázali. Tedy nejen k publikačním výstupům, ale i k patentům, posílení terciárního vzdělávání, přípravě nových odborníků a podobně. To všechno jsou aspekty, které se nechají posoudit na základě anamnézy jednotlivých skupin. Jejich úspěšná minulost je pro nás garancí toho, že bude přetavena i v pozitivní budoucnost.

• Budou se moci zapojit i nové týmy?

M. Hajdúch: Počítáme s tím, že ve všech těch třech uzlech dojde k otevření nových výzkumných skupin. Máme již konkrétní představy o tom, která témata by bylo vhodné posílit nebo kde nám schází expertiza. Například u nás v Olomouci plánujeme vznik nové skupiny, která se bude zabývat medicinální chemií.

A. Šedo: Máme rovněž ambici atrahovat výzkumné týmy ze zahraničí, nebo alespoň jejich vedoucí, kteří si budou moci následně svou skupinu postavit u nás. A počítáme s tím, že v průběhu času se budou stávající skupiny rozrůstat o nové členy, takže bude touto cestou docházet i k přirozenému procesu rejuvenace.

O. Slabý: Možná stojí za zmínku i to, že celý projekt má poměrně vysoké nároky na kvalitu řízení lidských zdrojů a zajištění rovných příležitostí ve vědě a výzkumu, proto je jedním z našich cílů snaha zvyšovat kulturu i v tomto segmentu. Čtyři z partnerů projektu jsou již nositeli certifikace HR Execellence in Research a všechny instituce mají svůj Plán rovných příležitostí. Snažíme se tak nastavit kvalitu HR prostředí, které je na kvalitních zahraničních univerzitách standardem. Veškerá výběrová řízení pro otevírání nových vědeckých skupin budou mít mezinárodní charakter. Jestliže k nám chceme získat excelentní zahraniční vědce, nemůžeme to dělat jinak.

• Na co se bude pět výzkumných programů NÚVR zaměřovat?

O. Slabý: Zjednodušeně řečeno, nastaveny jsou tak, aby pokryly celý inovační řetězec – od blue sky research na počátku až po studie typu proof‑of‑concept v podobě klinických hodnocení s nekomerčním zadavatelem. To znamená, že se věnujeme základnímu, aplikovanému a translačnímu výzkumu.

A. Šedo: Můžeme si pod tím představit třeba hledání nových genů či drah zapojených do vzniku a rozvoje nádorů. Identifikaci nových molekulárních cílů, diagnostických, prognostických i prediktivních biomarkerů. Vývoj nových léků a diagnostických postupů, jejich transfer a klinické testování či ověřování využitelnosti v praxi.

• Čím konkrétně se budete zabývat vy?

M. Hajdúch: Osobně se celý svůj profesní život zaměřuji na výzkum a vývoj nových léčiv, majoritně protinádorových, a na molekulární diagnostiku. V současnosti je tato problematika zastřešena termínem „personalizovaná medicína“, jejímž smyslem je nacházet nové terapeutické cíle a navazující diagnostické postupy, které umožní lépe stratifikovat léčbu právě na základě genetických nebo jiných biomarkerů konkrétního nádoru.
Naší snahou je vydat se směrem časné a neinvazivní diagnostiky, což by mohlo vést k zapojení většího množství lidí do preventivních a screeningových programů. V letošním roce přitom zahajujeme validační klinickou studii, která bude testovat využití biomarkerů ve vydechovaném vzduchu pro včasné odhalení karcinomu plic. Pokud se týká léčby, do fáze klinického hodnocení bychom chtěli posunout minimálně jedno léčivo ze skupiny nukleosidových analogů, které funguje unikátním mechanismem i u velmi rezistentních typů rakoviny. Spolupracujeme na tom s Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR a věříme, že se nám to podaří dotáhnout dál.

O. Slabý: Moje skupina se zabývá významem nekódujících RNA v biologii solidních nádorů a jejich využitelností pro inovativní diagnostiku a terapeutické strategie. V této oblasti jsme také popsali některé nové nádorové supresory a onkogeny a spolupracujeme s průmyslem, který na základě našich patentů vyvíjí inovativní diagnostické produkty. Zároveň se věnujeme nádorové genomice a precizní onkologii, kdy poznatky o genomu nádorových buněk používáme pro vytváření individuálních léčebných plánů. Hlavně v dětské onkologii už byla řada našich postupů implementována do klinické praxe. Věřím, že v ČR jsme v tomto ohledu průkopníky a že tyto oblasti budeme dále rozvíjet také jako součást NÚVR.

A. Šedo: Naše pracoviště, Ústav biochemie a experimentální onkologie, je součástí Centra nádorové ekologie, kde se zabýváme problematikou komunikace jednotlivých buněčných typů přítomných v nádorech. Ukazuje se totiž, že nádorové mikroprostředí je velice rozmanitý ekosystém a že pro diagnostiku a terapii onkologických onemocnění nejsou důležité jen „zlé“ transformované buňky, ale i další nenádorové buněčné populace. Tyto „podpůrné“ buňky, jak se zdá, významným způsobem ovlivňují růst prakticky všech typů solidních tumorů i jejich metastazování. To znamená, že pokud se nám podaří identifikovat některé patologické komunikační cesty, budeme je následně moci využít jak pro vizualizaci, tak pro léčbu nádoru. Víme například, že při gliomagenezi vytvářejí nádorové buňky imunosuprimované prostředí, takže se brání imunitní reakci organismu – na úrovni lokální i systémové. A nás zajímá, jakým mechanismem to dělají a jak bychom tomu mohli zabránit.

• Se kterými dalšími partnery bude NÚVR spolupracovat?

A. Šedo: Potřebujeme samozřejmě spolupráci s klinickými pracovišti, takže jsme do našeho projektu zahrnuli největší komplexní onkologická centra, která se již v současnosti věnují i vědecké práci – kromě Masarykova onkologického ústavu jsou to Všeobecná fakultní nemocnice, Ústřední vojenská nemocnice a fakultní nemocnice v Motole, Brně, Olomouci a Ostravě. Svůj záměr spolupracovat deklaroval například i Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR nebo několik průmyslových partnerů.

M. Hajdúch: Je skutečně velkým potěšením, že u nás roste množství farmaceutických a biotechnologických firem – malých, středních, ale už i velkých –, které velmi dobře fungují a začínají využívat výsledky základního a aplikovaného výzkumu. Tyto společnosti, s nimiž jsme měli z hlediska transferu technologií historicky úspěšnou zkušenost, nás tedy také podpořily memorandem o spolupráci. Otevřeni jsme však jakýmkoli novým partnerům.

• Zmínili jste se o závazcích, které musíte v průběhu projektu naplnit. Mohli byste upřesnit, co vše za 1,5 miliardy korun stát, zdravotnictví, pacienti dostanou?

O. Slabý: Sám program EXCELES si klade nějaké cíle a už jeho nastavení nás „nutí“ k aktivitám, kterými bychom měli výzkum nádorové biologie kultivovat. A to z mnoha úhlů pohledu. Jedním z nich je již zmíněná internacionalizace, která umožní zdokonalování našich vědeckých kapacit – ať už recruitmentem špičkových zahraničních výzkumníků, anebo integrací NÚVR do evropských výzkumných institucí. Dalším aspektem je významná podpora mladých výzkumníků, kdy čtvrtinu personálních kapacit budou tvořit Ph.D. studenti a nemalé procento i studenti pregraduální. Pokud jde o „tvrdá data“, zavázali jsme se mimo jiné k tomu, že vytvoříme minimálně 630 klasifikovatelných výstupů, z toho více než 400 publikací, přičemž dvě třetiny z nich budou publikovány v časopisech spadajících podle impaktu do prvního kvartilu. Budou samozřejmě vznikat patenty, užitné vzory, certifikované metody, expertní doporučení pro orgány veřejné moci… Přibližně 30 procent rozpočtu projektu je určeno pro investiční rozvojové aktivity, nejen ve smyslu nákupu technologií, ale i stavebních úprav, třeba budování čistých prostor pro výrobu léčivých přípravků pro genovou terapii. Současně plánujeme založit Českou společnost pro výzkum rakoviny, pořádat každoroční konference, specializované workshopy a spoustu jiných aktivit, které mají z NÚVR vytvořit viabilní a udržitelnou entitu.

M. Hajdúch: Zdůraznil bych také, že více než polovina našich výsledků by měla vzniknout s využitím některé z velkých výzkumných infrastruktur, jež máme v Česku k dispozici. Jedná se například o národní infrastrukturu pro translační medicínu EATRIS, pro klinický výzkum ECRIN, pro biobankování BBMRI, pro screening biologické aktivity látek OPENSCREEN nebo pro zpracování biomedicínských dat ELIXIR. Dá se předpokládat, že větší množství uživatelů pak umožní i rozvoj těchto infrastruktur do budoucna.

• Další věc je, že potřebujeme vybudovat lepší povědomí společnosti o důležitosti výzkumu nádorů. Aby lidé chápali, že jedině nové poznatky nám dávají reálnou naději na to, že dokážeme onkologické pacienty vyléčit, nebo alespoň významně prodloužit jejich přežití a zlepšit kvalitu jejich života. I když to trvá dlouho a stojí to spoustu peněz, nakonec se výsledky výzkumu v horizontu deseti až patnácti let transformují do nových diagnostických nebo terapeutických strategií. Proto chceme spolupracovat třeba s Nadací pro výzkum rakoviny a s některými dalšími charitativními či pacientskými organizacemi.

O. Slabý: Popularizace vědy a výzkumu je opravdu klíčová. Málokdo v České republice si v daném okamžiku uvědomuje, že peníze, které putují do výzkumu, už mají přímé pozitivní dopady na zdraví našich spoluobčanů. Bohužel to zatím neumíme dostatečně prodat, takže i v tomto ohledu by měl NÚVR sehrát zásadní roli – komunikovat koncizním a uceleným způsobem směrem k veřejnosti, aby se pro ni celý náš obor stal přístupnějším, čitelnějším.

• Kdo bude na naplňování cílů projektu dohlížet?

A. Šedo: Z tohoto důvodu jsme museli zřídit mezinárodní odborný dozorčí a poradní orgán – International Supervisory and Advisory Board –, který je součástí struktury řízení NÚVR. Jedná se o těleso složené z osmi excelentních evropských i amerických vědců, pokrývajících svým zaměřením různé oblasti onkologického výzkumu, a dále z expertů na právní, ekonomickou a aplikační problematiku. Jsou to odborníci, s nimiž jsme uzavřeli smluvní vztahy a kteří se budou systémově podílet na chodu a směřování našeho ústavu.

O. Slabý: Tato mezinárodní vědecká rada zároveň bude muset ministerstvu školství každoročně dodávat průběžné hodnotící zprávy týkající se věcného zaměření i výsledků NÚVR.

• Co byste si představovali, že nastane po uplynutí rozpočtového období?

A. Šedo: Zcela určitě budeme muset co nejdříve začít vést diskuse na úrovni ministerstva školství i Rady pro vývoj, výzkum a inovace, jakým způsobem a „do čeho“ se bude NÚVR po skončení projektu transformovat. Národních ústavů vzniká v rámci programu EXCELES několik, a pokud prokážou svou úspěšnost a stanou se z nich respektované instituce, pak si troufám tvrdit, že by mělo být v zájmu státu, aby je využíval i nadále. Období tří a půl roku, které je před námi, na jedné straně představuje velký závazek, na straně druhé však i velkou příležitost pro to, abychom našli cestu, jak v této struktuře pokračovat. Jsme totiž přesvědčeni, že si Česká republika zaslouží mít obdobu amerického National Cancer Institute, jako je tomu ve všech vyspělých státech.

O. Slabý: Věřím, že se opravdu podaří vytvořit decentralizovanou síť excelentních výzkumných pracovišť v onkologii a že na základě jejich lepší komunikace budou i efektivněji využívány stávající výzkumné infrastruktury. V současné době mnohdy ani není možné koordinovaně přidělovat finanční prostředky na rozvojové investiční projekty, takže se stává, že na dvou místech, která jsou od sebe vzdálena pouhých sto kilometrů, investujeme do dvou vysoce nákladných technologií úplně zbytečně, protože je kapacitně nevyužije ani jedno pracoviště. V konečném důsledku bychom tedy měli díky NÚVR šetřit peníze, i když tomu teď předchází počáteční investice.

Z hlediska udržitelnosti je také dobré si uvědomit, že všechny kvalitní výzkumné týmy jsou financovány ví­ce­zdrojově, kromě institucionální podpory mají i účelovou podporu z individuálních grantů. Můžeme tedy předpokládat, že i po skončení našeho projektu budou jednotlivé skupiny pokračovat ve své výzkumné činnosti. Pro zachování její vysoké kvality, kterou nám umožní právě vznik NÚVR, bude ale potřeba – jak už bylo řečeno – hledat návazné programy pro financování a zajištění kontinuity národních ústavů. Jednou z cest dlouhodobé udržitelnosti našeho ústavu, v případě, že jeho implementace bude úspěšná, je také navýšení institucionální podpory výzkumným organizacím zapojeným do NÚVR, a to prostřednictvím navýšení rozpočtů příslušným resortům a AV ČR. Tyto diskuse se již vedou a je třeba v nich pokračovat.

M. Hajdúch: Nepochybuji o tom, že publikace a patenty budou a že naplníme i další zmiňované indikátory. Byl bych ale nadšen z toho, kdyby se nám podařilo NÚVR etablovat jako skutečnou národní autoritu, která by poskytovala kvalifikované názory, vyvracela dezinformace a na niž by se mohli obracet politici, zdravotníci, novináři nebo třeba pacientské organizace.

• Kdybyste měli za sebe vypíchnout to nejdůležitější, co NÚVR české vědě a výzkumu přinese, co by to bylo?

O. Slabý: Umožní konsolidaci onkologického výzkumu na národní úrovni, aby byl lépe koordinovatelný, strategičtější a efektivnější, což v konečném důsledku zvýší i jeho kvalitu a konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku.

A. Šedo: Pevně doufám, že náš ústav přiláká mladé výzkumníky a nové absolventy lékařských, přírodovědeckých či jiných fakult, kteří postupně přeberou pomyslnou štafetu a posunou výzkum v onkologii zase o kus dál.

M. Hajdúch: A já si myslím, že výsledky projektu budou využitelné v klinické praxi, to znamená, že umožní výrobu nových diagnostických i léčebných produktů v tuzemských firmách, a současně povedou k tomu, že česká veřejnost bude lépe chápat nezbytnost výzkumu nejen nádorových onemocnění.