Užívání drog a genderové rozdíly
Penzum výzkumem ověřených poznatků o vztazích mezi genderovými rozdíly a užíváním látek měnících vědomí je v České republice relativně omezené. Proto bylo hlavním cílem konference stimulovat širší odbornou diskusi o genderových rozdílech a jejich implikacích pro prevenci, léčbu a minimalizaci rizik pro uživatele drog i pro společnost.
Muži tíhnou k ilegálním drogám, ženy k lékům
Na konferenci zazněla od českých i zahraničních přednášejících řada zajímavých empirických i teoretických poznatků o významu gendersystému sociálních praktik, které často pod vlivem zavedených stereotypů utvářejí ženy a muže a mohou být jednou z příčin vzniku závislého chování. Zahraniční výzkumy naznačují, že rozdíly mezi muži a ženami jsou patrné zejména ve vztahu k užívaným látkám, vzorcům užívání či přiměřenosti služeb pro uživatele drog. Například zatímco více mužů než žen užívá ilegální drogy, jako jsou cannabis, opioidy či kokain, ženy ve větší míře zneužívají léky – trankvilizéry či sedativa. To může být způsobeno i tím, že ženy častěji než muži vyhledávají v případě zdravotních problémů lékařskou pomoc a podle odhadů jsou jim předepisovány léky třikrát více než mužům. Oproti tomu muži zřejmě mají menší zábrany nakupovat ilegální drogy od pouličních dealerů. Ženy častěji uvádějí příležitostné užívání, muži spíše referují o pravidelném nebo frekventovaném užívání návykových látek. Většina služeb léčby se zaměřuje na řešení problémů spojených s užíváním ilegálních drog, jež častěji užívají muži. Jedním z důvodů může být i vyšší poptávka po adiktologických službách ze strany uživatelů ilegálních drog, jež je výrazně vyšší než poptávka od žen zneužívajících léky jinak než na lékařský předpis.
Poptávku po službách léčby lze patrně nejlépe ilustrovat na příkladu tzv. problémových uživatelů drog (dlouhodobí anebo injekční uživatelé heroinu, kokainu či metamfetaminu – v ČR zvaném pervitin). Podle odhadů je poměr mezi muži a ženami – problémovými uživateli drog – v Evropě zhruba 2: 1, do programů léčby však nastupují v poměru cca 4: 1. Česká republika je na tom s poměrem mužů a žen žádajících o léčbu (2,5: 1) o něco lépe a zaujímá tak v EU v tomto ohledu specifické místo. K faktorům, jež tento úspěch českých odborných služeb pro uživatele drog ovlivňují, lze patrně přičíst jak jejich flexibilitu a otevřenost, tak i liberálnější postoje české společnosti vůči užívání návykových látek. Ale skutečnost, že se poměr mezi muži a ženami užívajícími ilegální drogy stále více vyrovnává, vede k závěrům, že je zde stále ještě prostor pro zlepšení českých adiktologických služeb, aby byly pro ženy ještě atraktivnější.
Ženy a fenomén dvojí deviace
Zahraniční výzkumy potvrzují, že ženy vyhledávají odbornou pomoc v souvislosti se škodlivým užíváním návykových látek méně často než muži. Ale pokud do léčby nastoupí, jejich výsledky a míra úspěšnosti léčby jsou podobné jako u mužů. Menší míra využívání odborné pomoci u žen je patrně ovlivněna i vnímáním jejich postavení a sociální role ve společnosti, na něž je pohlíženo „tradiční“ optikou povinností žen jako (budoucích) matek a strážkyň rodinného krbu. V této souvislosti se hovoří o fenoménu tzv. dvojí deviace. Její první úrovní, společnou mužům i ženám, je odsuzování uživatelů drog ze strany společnosti. Ženy ale mohou být více než muži odsuzovány i v případě nestřídmého pití alkoholu na veřejnosti. Druhou úrovní zmíněné deviace je odsouzení žen užívajících návykové látky za to, že selhaly ve své „tradiční“ roli, jež byla zmíněna výše. Patrně i proto bývají ženy – uživatelky návykových látek společností vnímány jako horší, deviantnější či málo „ženské“.
Navíc jsou ženy ve vztahu k užívání návykových látek chápány jako specifická zranitelná skupina, která má v důsledku různých biopsychosociálních faktorů i specifické potřeby v léčbě. Vzhledem k tomu, že často mají děti, dávají přednost programům léčby, jež jim pomohou zajistit i péči o ně. Ženy rovněž často žijí v domácnosti s partnerem, který užívá drogy a na němž jsou ekonomicky závislé. Protože návrat k takovému partnerovi pro ně znamená vysoké riziko recidivy, potřebují, aby jim v programu léčby byla nabídnuta pomoc postavit se na vlastní nohy. Může jít např. o asistenci při zajištění bydlení po léčbě, nácvik specifických životních dovedností, kvalifikační či rekvalifikační kursy pro možnost najít si po léčbě pracovní místo či zpracovat trauma z různých forem zneužívání, jemuž bývají v dětství vystavovány častěji než muži.
Nezůstane u jedné konference
Diskuse o empirických zkušenostech pracovníků z praxe naznačila, že situace v českých službách pro uživatele návykových látek bude ve vztahu k ženám obdobná té, již popisují zahraniční výzkumy. Skutečnost, že je v ČR pouze omezené množství poznatků a odborných publikací podložených výzkumem a že ústřední téma konference není v odborné obci adiktologů příliš probíráno, vedla k několika závěrům:
1. Výzkumné studie v ČR by se měly ve větší míře a v širším záběru zaměřit na jednotlivé aspekty užívání návykových látek a na genderové rozdíly.
2. O tématech užívání drog a genderových rozdílů by se mělo v odborné obci adiktologů častěji diskutovat.
3. Konference „Užívání drog a genderové rozdíly“ by neměla zůstat ojedinělou akcí, ale měla by se stát každoročním diskusním fórem na dané téma.
Zdá se, že tyto závěry nezůstanou nevyslyšeny. Centrum adiktologie připravilo výzkum nazvaný „Sociální bariéry, jež ženám užívajícím drogy brání vyhledat odbornou pomoc“. Na květnovou celostátní konferenci Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP je přihlášeno několik diskutujících s tématy gender a užívání drog. A konečně, Centrum adiktologie se na základě pozitivního ohlasu rozhodlo připravit příští rok 2. ročník konference.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2007, strana A6
Zdroj: