Ústavního soudu se nebojím
Vláda měla minulou středu projednat věcné záměry vašich sedmi reformních zákonů. Mezi nimi i jeden zbrusu nový – o transformaci zdravotních pojišťoven na akciové společnosti. Ale nestalo se. Proč?
Po dohodě je z pořadu schůze stáhl pan premiér. Asi bychom je mohli bez problémů projednat, protože všechno, co bylo třeba, jsem nachystal. Ale v zájmu zachování konsensu a také komunikace především s KDU-ČSL jsem přistoupil na to, aby byly ještě některé věci probrány v tzv. koaliční devítce, kterou tvoří předsedové a první místopředsedové vládních stran a také předsedové jejich poslaneckých klubů.
Ve sdělovacích prostředcích si ale stěžovali i členové speciální komise, která vznikla v polovině března, aby se zabývala jak dopadem zavedení poplatků ve zdravotnictví, tak reformními zákony, že jim návrh věcného záměru transformačního zákona nebyl dodán v dostatečném předstihu před ministry. Kdo všechno tedy vlastně má vaše návrhy projednávat?
Důsledně rozlišuji, co je koaliční jednání a co je jednání komise – opravdu někdy dochází k míchání rolí. Já to chápu tak, že tzv. koaliční devítka, neboli K9, má být první, kdo o návrzích bude rozhodovat. Komisi pak ustanovila jako instituci, kde se předjednají určité politické rozpory před projednáváním v parlamentu.
Odtud pramení určité nedorozumění. Připomínky poslaneckého klubu KDU-ČSL, týkající se prodiskutování některých tezí samotné transformace a transformačního zákona, nemají přímý vztah k projednávání věcných záměrů vládou. Ministři už své připomínky dali a proces je v běhu. Není to neochota předložit návrh komisi, ale až po jednání K9 a po schválení vládou, protože ve hře je především průchodnost věcných záměrů parlamentem, nikoli vládou.
Je zajímavé, že někteří členové komise si na jedné straně stěžují, že návrh v dostatečném předstihu neviděli a neznají jej, na druhé straně ale v médiích občas prohlašují, že transformace tak, jak je navržena, je v rozporu s Ústavou ČR.
Beru to jako spekulaci, kterou někdo vypustil – ani nevím kdo –, aniž by věděl, o co jde. My samozřejmě žádnou protiústavnost v připravovaném zákoně nepřipustíme. To, že věcný záměr transformačního zákona nebyl ještě projednáván, je logické. Původní balík reformních zákonů jej totiž neobsahoval. Až po jeho projednání s legislativní radou vlády a s ministry se ukázalo, že někteří politici jsou prostě právem zvědavi, jak konkrétně bude změna právní formy zdravotních pojišťoven vypadat. Proto jsem slíbil jak vládě, tak politické reprezentaci v poslaneckých klubech a také v už zmiňované komisi, že je s těmi tezemi seznámíme. A když říkám slovo teze, je jasné, že samy o sobě nemohou zakládat nějakou protiústavnost.
Transformační zákon bude fakticky jen technickou normou – jak pojišťovny současné přejdou pod licenci pojišťoven budoucích.
Ale přece jenom – není něco pravdy na tvrzení, že právně nelze transformaci současných pojišťoven provést proto, že majetek může převádět jen vlastník a zdravotní pojišťovny dnes žádného vlastníka nemají?
Situace je rozdílná u VZP a u zaměstnaneckých či resortních pojišťoven. V případě VZP takové riziko nehrozí, pokud bude transformace správně provedena – a my ji samozřejmě správně provedeme. Není žádným tajemstvím, že jde o státní akciovou společnost, a pro ni je tedy cesta připravena. Problém by mohl nastat u zaměstnaneckých a resortních pojišťoven. Kdybychom chtěli transformaci provést přes stát, museli bychom je nejprve znárodnit. Takže musíme udělat kroky jiné – ale o nich bych opravdu rád hovořil až po jednání v K9 a ve vládě.
Tak na závěr něco jiného – příští týden byste měli s premiérem Topolánkem vstoupit do dějin jako první dva představitelé vlády, které si jako svědky předvolal Ústavní soud ČR. Jeho senát totiž nebyl dosud schopen rozhodnout o osudu ústavní stížnosti ČSSD a KSČM ve věci poplatků. Věříte, že váhající soudce přesvědčíte?
Jsem připraven svou roli zvládnout tak, abych maximálně objasnil naše záměry, nevyvolal dojem, že to, co jsme připravili, je něco asociálního, a aby se nemohlo dát za pravdu navrhovatelům. Chci pro to udělat maximum a argumentů pro to mám dost, dokonce už i první reálná čísla z fungování poplatků v českém zdravotnictví. Není mi sice úplně jasné, proč Ústavní soud rozhodl o takovémto atypickém kroku, ale doufejme, že se to během pokračování jednání 16. dubna dozvíme. Rozhodně se ale nebojíme.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2008, strana B1
Zdroj: