Urogynekologové se učí novou metodu
Česká urogynekologie dokázala držet krok se světovým vývojem i době, která výměně informací o nejnovějších operačních postupech zrovna nepřála, a velmi rychle umí nové poznatky uvádět do praxe i dnes. Svědčí o tom i rychlost, s jakou naši specialisté začali provádět novou metodu léčby stresové inkontinence moči nazývanou TVT‑S. Tento postup byl do praxe uveden v létě loňského roku. Na Gynekologicko‑porodnické klinice 1. LF UK a VFN jej poprvé použili již v září 2006 a nyní se zde počet takto léčených pacientek blíží padesátce. Klinika také organizuje kursy, ve kterých mohou hostující operatéři asistovat při tomto výkonu a osvojit si jej přímo na operačním sále. „Školí se u nás lékaři jak z České republiky, tak ze zahraničí, například z Řecka, na příští kurs přijedou odborníci z Velké Británie a Śvýcarska. Vnímáme jako prestižní záležitost, že se tyto vzdělávací akce pořádají právě u nás,“ říká přednosta kliniky prof. MUDr. Alois Martan, DrSc., který byl prvním českým lékařem, jenž se s metodou TVT‑S prakticky seznámil.
Tradiční řešení – účinné, ale rizikové
Tradičními operačními postupy, které řešily stresový typ inkontinence moči u žen, byly různé, velmi často neúspěšné poševní plastiky. Pravý rozvoj urogynekologické operativy nastal po roce 1965 zavedením Burchovy kolpopexe, což byl výkon s vysokou mírou úspěšnosti, který se velmi rychle rozšířil i v tehdejším Československu.
Šlo však o poměrně komplikovanou operaci, po které se období rekonvalescence počítalo na týdny až měsíce. Kolem roku 1998 pak byla zavedena do praxe v ČR volná poševní páska – TVT, která si brzy získala suverénní postavení. Z řezu délky 1 až 1,5 cm v přední poševní stěně je vložena za stydkou kost a pod močovou rouru páska z inertního materiálu. Podepírá močovou trubici a omezuje její pokles a nadměrnou pohyblivost, tím řeší problém inkontinence moči. „Při této metodě se operuje takzvaně naslepo za stydkou kostí. Výskyt komplikací nebyl zanedbatelný – například k perforaci močového měchýře docházelo až u pěti procent pacientek. Relativně často také nastává v průběhu operace krvácení, protože za stydkou kostí jsou významné cévní spojky. Ne vždy se také operatérovi podařilo nastavit optimální napětí pásky. Pokud bylo napětí příliš velké, vedlo to k obtížnému močení,“ uvádí profesor Martan.
Vyhýbáme se rizikovým strukturám
Dalším stupněm vývoje byla tzv. transobturátorová páska (TOT), která se ve své poslední modifikaci na rozdíl od dosavadních retropubických postupů vyhýbala rizikovým anatomickým strukturám. „Zde již bylo komplikací podstatně méně. Přesto jsme do těla umístili poměrně značné množství cizorodého materiálu,“ popisuje A. Martan.
Metoda TVT-S představuje významný krok na cestě k minimalizaci těchto rizik a k dalšímu snížení operační zátěže pacientky. Chirurg již nepracuje v bezprostřední blízkosti močového měchýře, velkých cév a nervů. Ke stabilizaci močové roury se používá polypropylenová páska o rozměrech pouze 8 × 1,1 cm. Páska obsahuje otvory, kterými prorostou fibroblasty a tím se materiál definitivně fixuje na místě určení.
Samotný zákrok trvá kolem 15 minut a lze jej provádět v lokální anestezii. Materiál stojí přibližně 18 000 Kč a hradí jej zdravotní pojišťovna. Základem úspěchu této metody je samozřejmě správná indikace pacientky, hlavě pak bezpečné rozlišení, zda jde o inkontinenci stresovou, urgentní či smíšenou. „Na našem pracovišti před touto operací každá pacientka prochází běžným gynekologickým, sonografickým a urodynamickým vyšetřením. To vše většinou proběhne během jediného dne,“ upozorňuje A. Martan.
Gynekologicko‑porodnická klinika 1. LF UK získala od odborné společnosti EBCOG (European Board and College of Obstetrics and Gynaecology) všeobecnou akreditaci pro postgraduální vzdělávání v oboru gynekologie a porodnictví. Klinika rovněž získala akreditaci ve dvou subspecializacích – urogynekologii a onkogynekologii a v nejbližší době to bude ještě akreditace i pro perinatologii. V současné době je tak jediným pracovištěm v Evropě, které má evropskou akreditaci pro postgraduální vzdělávání ve třech, respektive ve čtyřech oborech.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2007, strana A13
Zdroj: