Urogynekologické infekce
Gynekologické infekce a záněty dolních močových cest jsou nejčastějšími bakteriálními infekcemi v populaci dospělých žen. Nevýznamný gynekologický zánět prodělá převážná většina žen. S infekcí dolních močových cest má v průběhu života zkušenost téměř 50 % žen jakéhokoli věku.
Každé infekční onemocnění má určité předpoklady či rizikové aspekty. Nejdůležitějším rizikovým faktorem vzniku urogenitální infekce je bakteriální osídlení perinea a vagíny. Stav obranyschopnosti organismu, patogenita původce, stálá kontaminace distální třetiny uretry bakteriemi z pochvy a rekta, nesprávné hygienické návyky, sexuální promiskuita, močová inkontinence, poruchy evakuace moči, anatomicky krátká močová trubice a katetrizace močového měchýře jsou dalšími důležitými kofaktory vzniku urogynekologické infekce. Významným rizikovým momentem vzniku ženské močové infekce je také masáž bakterií z uretry do močového měchýře při pohlavním styku. Studie výskytu rekurentních uroinfekcí u mladých, koitálně aktivních žen prokázaly významný podíl frekvence pohlavního styku a existenci nového sexuálního partnera na recidivách infekce dolního močového traktu. Ženy v postmenopauze a v seniu jsou mnohem více ohroženy urogenitální infekcí než mladší pacientky. Estrogeny totiž svým působením podporují kolonizaci pochvy laktobacily, které se spolupodílejí na udržení nízkého pH poševního prostředí (inhibuje množení mnoha uropatogenních bakterií). Následkem nedostatku estrogenů v postmenopauze stoupá vaginální pH a protektivní vliv kyselé reakce mizí. Nastává kolonizace pochvy (a distální uretry) koliformními patogeny, což vede k zvýšenému riziku vzniku recidivujících uroinfekcí. Opakované močové infekce jsou proto u žen ve vyšším věku nejen statisticky prokazatelně častější, ale – bohužel – i závažnější (nebezpečí ascenze infekce na horní močový trakt). Mezi původce gynekologických infekcí patří, vedle různých aerobních (streptokoky, stafylokoky, enterobakterie, neisserie) a anaerobních (aktinomycety, bakteroidy, klostridia) bakterií, také Candida albicans a Trichomonas vaginalis. Uroinfekce jsou často způsobeny směsí bakteriálních druhů, přičemž nejčastějším uropatogenem je Escherichia coli (dále Proteus mirabilis, Klebsiella pneumoniae, Staphylococcus epidermidis, Streptococcus faecalis). Zejména u mladých žen vzniká urogynekologická infekce rovněž pohlavně přenosnou infekcí Chlamydia trachomatis a Neisseria gonorrhoeae, které představují nebezpečí nejen pro dolní i horní močový trakt, ale způsobují i chronické gynekologické záněty se závažnými a dlouhodobými následky (bolesti v podbřišku, dyspareunie, sterilita). Častými původci rekurentních urologických a gynekologických infekcí jsou i Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2004, strana 74
Zdroj: