Urgentní medicína a vzdělávání v terénu
Vzdělávání v oboru Urgentní medicína a medicína katastrof se věnoval seminář, který 22. května ministerstvo zdravotnictví pořádalo v prostorách Senátu Parlamentu Čr. Na některé problémy, kterým systém neodkladné péče čelí, upozornil v úvodu setkání ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. „V roce 2002 byla se změnou organizace státní zprávy zdravotnická záchranná služba rozdělena do pravomoci krajů a dá se říci, že tím byla odstátněna. I z tohoto důvodu je nyní nutně zapotřebí zákon, který by posílil integraci jednotlivých záchranných služeb a umožnil jejich kompatibilitu a spolupráci při mimořádných událostech. Na této zákonné normě nyní intenzivně pracujeme. Zároveň se potýkáme s personálními problémy, kterým čelí snad všechny záchranné služby. Tyto potíže jsou dány jak zákoníkem práce, tak systémem vzdělávání, jak byl v minulosti nastaven,“ uvedl Tomáš Julínek.
Polsko by mohlo být inspirací
Obor urgentní medicína byl ustaven v roce 1999, od roku 2000 pak pracuje samostatná Katedra urgentní medicíny a medicíny katastrof IPVZ. Zatím v tomto oboru atestovalo 312 lékařů, třicet dalších je přihlášeno k atestační zkoušce v nejbližším termínu. Požadavkům praxe to však nestačí. „Kvalifikované odhady hovoří o tom, že takto specializovaných lékařů by bylo potřeba minimálně 1 200,“ říká ředidel Zdravotnické záchranné služby Hlavního města Prahy MUDr. Zdeněk Schwarz. A nejde jen o lékaře. „Nedostatek kvalifikovaných pracovníků pociťujeme i mezi nelékaři. Vysokých a vyšších odborných škol, které připravují záchranáře, je sice relativně dost, ale velkou část jejich absolventů tvoří dívky. Jejich uplatnění je pak omezené, jednak kvůli tomu, že jen málokdy mají potřebné řidičské oprávnění a požadovanou praxi v řízení vozidla, a také proto, že podle zákoníku práce nesmějí manipulovat s břemeny těžšími než 15 kg, čemuž se u záchranné služby jen těžko vyhneme. Chybějí nám i řidiči, protože na ně nyní legislativa klade podle mého názoru zcela nesmyslný požadavek na osmisethodinový kurs. Něco takového v jiných zemích nenajdeme,“ vysvětluje Zdeněk Schwarz.
Určitou rezervou je i to, že v České republice zatím chybí pregraduální výuka urgentní medicíny. Inspirací v tomto směru může být sousední Polsko. I když čelí podobným problémům, na všech deseti polských lékařských fakultách již existuje pracoviště urgentní medicíny a na výuku základu tohoto oboru je počítáno se stohodinovou dotací.
Vzdělávání v urgentní medicíně má jedno specifikum – neobejde se bez praktické výuky mimo zdravotnická zařízení. „Každý lékař pozná, že něco zcela jiného je intubovat ve standardních podmínkách operačního sálu či provádět stejný výkon někde v příkopu u autonehody. Navíc na místě zásahu lékař v případě potíží nemůže intubační kanylu předat staršímu kolegovi,“ uvedla MUDr. Dana Hlaváčková, ředitelka Odboru krizové připravenosti Ministerstva zdravotnictví Čr.
Těžko na cvičišti…
Jedním z nejefektivnějších způsobů takové praktické výuky je řešení simulovaných situací přímo v terénu – jde však o nejdražší a organizačně nejnáročnější cestu. V České republice nabízí takovou unikátní příležitost rallye rejvíz. Název této akce může být poněkud zavádějící – nejde o rallye v pravém slova smyslu a nekoná se na rejvízu, ale ve Zlatých horách na Jesenicku. Jde však o setkání s dnes již jedenáctiletou tradicí, které aspiruje na pozici neoficiálního mistrovství světa záchranných služeb. Letos bylo do soutěže zařazeno osmdesát posádek z patnácti zemí. Tým sto padesáti organizátorů připravil několik situací věrně imitujících reálný zásah. Výkon každé posádky je posuzován podle předem daných kritérií a případné chyby pak záchranáři konzultují s týmem rozhodčích. „Posádky se musejí chovat stejně jako v praxi, chyba se zde nevrací. I když v těchto podmínkách někdy konstatujeme, že našeho figuranta ‚zabili‘, může to do budoucna znamenat ušetřený život,“ říká ředitel závodu MUDr. Jiří Staňa..
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2007, strana B3
Zdroj: