Univerzitní nemocnice a premiérův slib

Dočasný ústupek

Vyjádření premiéra Topolánka chápu jako momentální ústupek, vynucený rozpory v koalici a poklesem preferencí ODS. Není to změna základního postoje, jen dočasný útlum prosazování záměru. Vidím tři možné základní varianty dalšího vývoje.

1. Prosazování převodu fakultních nemocnic na akciové společnosti se odkládá na vhodnější dobu a slib se v budoucnu nějakým způsobem zpochybní a „dovysvětlí“.

2. Je připravena jiná cesta, jak úmysl prosadit. I v tomto případě očekávám odklad na vhodnější dobu.

3. Současnou vládu z taktických důvodů předčasně opustí menší koaliční strany, aby si vytvořily lepší předpoklady pro budoucí parlamentní volby. ODS nebude mít sílu málo populární záměr prosadit a transformace fakultních nemocnic se odloží na neurčito.

Obecně jsem proti přeměně zdravotnických zařízení na akciové společnosti a proti jejich privatizaci a nevěřím slibům ministra Julínka, že nebudou svoji činnost orientovat výhradně na zisk. Celá akce se Farmaceutické fakulty Veterinární a farmaceutické univerzity Brno prakticky netýká, protože VFU ani v současnosti fakultní nemocnici nemá. Věcný záměr zákona o univerzitních nemocnicích sice v úvodní části vzdělávání farmaceutů ve fakultních nemocnicích a jejich lékárnách na mnoha místech uvádí, ve vlastním návrhu však tato tematika zcela mizí. Spolupodílnictví různých univerzit na „akciové“ univerzitní nemocnici se nepředpokládá a nenašlo by jistě velké pochopení ani u současných správců fakultních nemocnic. Přesto chápu a sdílím jejich pochybnosti o proklamovaných cílech připravované transformace a podporuji akce, kterými se jí snaží zabránit.

Doc. RNDr. Milan Žemlička, CSc.,

děkan Farmaceutické fakulty Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

Klíčovou otázkou je financování

Domnívám se, že slib pana premiéra otevírá možnost ke kvalifikované diskusi a přípravě kvalitního zákona o univerzitních nemocnicích, kdy obě strany budou mít partnerské, rovnoprávné postavení.

Očekávám jednání a návrh zákona, který bude odpovídat normám běžným ve většině zemí Evropy, ale i USA, při zachování principu veřejnoprávní instituce, která zajišťuje činnosti ve veřejném zájmu – špičkovou zdravotní péči, výuku mediků a dalších zdravotnických profesí a rozvoj vědeckého poznání v biomedicíně. Za klíčové v budoucích návrzích budu považovat řešení otázky financování těchto činností, protože tomu se dosavadní návrhy vyhýbaly.

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.,

děkan 1. lékařské fakulty UK Praha

Nový prostor pro jednání

Prohlášení premiéra o tom, že fakultní nemocnice nebudou rozhodnutím vlády převedeny na akciové společnosti, vnímám jako velmi zásadní pozitivní posun při  řešení této problematiky. Je naprosto jasné, že statut stávajících FN a jejich vztah k fakultě, resp. k univerzitě, vyžaduje zásadní řešení.

Toto zásadní řešení by mělo respektovat fakt, že univerzitní nemocnice ve spolupráci s fakultou představuje naprosto špičkové zařízení, zajišťující výuku studentů medicíny, bakalářských zdravotnických programů, špičkový výzkum v oblasti medicíny a zároveň špičkovou diagnostickou a léčebnou péči.

Všechny tyto aspekty při vytváření nové podoby vztahu mezi univerzitou a UN musejí být zohledněny a musí být zohledněno i to, že univerzita jako garant výuky, vědy a výzkumu i absolutně špičkové klinické medicíny musí mít zásadní vliv na rozsah a kvalitu výuky i vědy a zároveň rovněž na poskytovanou zdravotní péči. O všech těchto aspektech je třeba jednat a připravit zákonnou úpravu, která dá univerzitě možnost výukový vědecký i léčebný proces ovlivňovat a vytvořit z tohoto pohledu rovnovážný vztah mezi UN a univerzitou.

Tento prostor pro takovéto jednání premiérovým prohlášením vznikl, protože zakládá předpoklad, že vláda neprovede jednostranný akt, ale že vzniku UN bude předcházet konsensus mezi ministerstvem zdravotnictví a univerzitami a že vznik této nové instituce bude řešen novým zákonem.

Vlastní forma, kterou budou univerzitní nemocnice organizovány, pak nebude rozhodující, pokud budou zajištěny všechny potřeby výuky, vědy a výzkumu i klinické praxe.

Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.,

děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Praha

Příspěvková organizace se přežila

Pan premiér chce nesporně dosáhnout vyššího stupně připravenosti i legitimity nové formy přímo řízených nemocnic, které nazýváme fakultními, ač jsou od dob ztráty právní subjektivity fakult de facto univerzitními – univerzita je oním pojmenovávajícím právním subjektem, nikoli již fakulta. Jde tedy spíše o změnu organizační a vlastnické formy procesem odstátnění. Bude-li to ve shodě a za účasti univerzit, pak je relevantní název univerzitní. Samozřejmě, že forma příspěvkových organizaci se přežila, a je hledána forma nová. Navrhovaná forma odstátněných nemocnic jako akciových společností ovládaných však plně státem vyvolává mnoho otázek a je dobře, že pan premiér preferuje její přijetí až ve formě nového zákona. Zatím zůstává nejasné, jak je interpretován osud dalších přímo řízených nemocnic, rovněž příspěvkových organizaci, které nemají v názvu „fakultní nemocnice“, byť se univerzitních činností hojně účastní, především v postgraduálu, a jsou důležité i pro specializační vzdělávání zdravotníků. Mám na mysli třeba IKEM, Nemocnici Na Homolce, Ústav hematologie a krevní transfuze a další ústavy v Praze, a také Masarykův onkologický ústav a Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně. Mohou se vymykat ze slibu pana premiéra a být řešeny ve vlastním režimu, nebo být pokládány za součást univerzitních komplexů a být řešeny až v rámci nového zákona. Mně osobně je bližší druhá možnost. Pro univerzity by byla nesporná škoda ztratit přístup a vliv na tato špičková zařízení. Věřím jako vždy, že vše dobře dopadne, neboť to je v České republice obvyklý vývoj.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.,

děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Brno

Transformace má smysl, vede-li ke zlepšení

Transformace fakultních nemocnic je důležitý proces a pro další úspěšný rozvoj zdravotnictví velmi potřebný. Je škoda, že diskuse o vzniku univerzitních nemocnic se odehrává mnohdy ve formě mediálních přestřelek a často emotivních výroků. Pokud prohlášení premiéra poskytne poněkud delší čas (zdá se, že ano), bude to ku prospěchu. Dosavadní diskuse se nakonec obvykle stočí k tomu, zda dnes fakulty (nebo univerzity) „nemají nic“ a budou mít 34 (nebo kolik procent) akcií, tak co by vlastně chtěly… To přece ale není to nejdůležitější. Důležité je, aby transformace a) určitě nezhoršila dnešní stav – ani ve fakultních nemocnicích, ale ani na fakultách, b) vytvořila prostředí, ve kterém bude fakulta a nemocnice dobře spolupracovat – to dnes není všude pravda, c) vytvořila co nejlepší prostředí pro rozvoj vědy, výzkumu a také výuku nových lékařů, a to pregraduální i postgraduální, a v neposlední řadě d) vytvořila prostředí pro špičkovou a vrcholnou medicínu a její rozvoj. Opusťme diskusi o tom, komu bude patřit majetek (pořád se – možná naivně – domnívám, nebo domnívat chci, že při transformaci fakultních nemocnic snad nejde především o majetek), a věnujme se tomu, aby univerzitní nemocnice především poskytovala špičkovou péči a vše, co jsem zmínil výše. Zatímco stát dnes vlastní majetek, lékařské fakulty jsou ty, které svými profesory, docenty, asistenty a dalšími pracovníky zajišťují a garantují špičkovou péči. Nedělejme z univerzitních nemocnic transformací hlavně (a někdy jenom) organizace, které již nebudou dostávat státní dotace. Ty nemusejí dostávat ani dnešní – některé – propadové fakultní nemocnice, to je jen vůle vládních orgánů, že stále dotace dostávají. Jsou fakultní nemocnice, které dokážou hospodařit dobře i dnes, tedy bez transformace. Udělejme z univerzitních nemocnic symbiózu špičkově vybavených zařízení (tedy dnešních fakultních nemocnic) a špičkových odborníků, kteří jsou neoddělitelnou součástí lékařské fakulty. Neříkejme, že fakulty mají být rády, když dostanou vůbec nějaký podíl, museli bychom pak současně říkat, že nemocnice dostanou špičkové odborníky z fakult. A mějme na mysli, že dnešní fakultní nemocnice a lékařské fakulty jsou většinou výborné a každá transformace má smysl jen tehdy, pokud povede ke zlepšení a uspokojí obě strany. „Vítězem“ by měl být jen a pouze pacient.

Prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc.,

děkan Lékařské fakulty UK v Hradci Králové

Zdroj: