Umí (a chce) náš systém zohledňovat kvalitu?
Druhý březnový čtvrtek jsme si už tradičně připomněli Světový den ledvin. Přestože je většina nefropatií v časných stadiích asymptomatická, neznamená to, že by se tomuto tématu měla věnovat menší pozornost. Spíše naopak. Pozdní stadia onemocnění ledvin spojená se selháním jejich funkce představují výrazný zásah jak do kvality života pacientů, tak do zdravotních rozpočtů. „Trpět selháním ledvin např. v Mexiku znamená odsouzení k smrti, pokud nemáte sociální pojištění nebo privátní pojištění,“ přibližuje situaci pacientů v některých méně rozvinutých zemích dr. Guillermo Garcia z International Federation of Kidney Foundations. V České republice je sice léčba náhradou funkce ledvin (dialýza nebo transplantace) v současnosti dostupná a plně hrazená pro všechny pacienty, to ovšem neznamená, že by se v ČR v této oblasti nenašly nedostatky, které je potřeba řešit. „Je nutné si uvědomit, že i když počet pacientů se selháváním ledvin není příliš vysoký a pohybuje se kolem promile populace, což u nás představuje asi deset tisíc nemocných, jejich léčba je nesmírně nákladná a čerpá až čtyři procenta finančních prostředků veřejného zdravotního pojištění,“ říká prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN, přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze. Pro ilustraci jen samotná VZP loni hradila akutní a chronickou dialýzu pro 8 616 svých pojištěnců a náklady na tuto péči dosáhly 3,717 miliardy korun.
Přestože je péče o chronicky dialyzovaného pacienta velmi nákladná, za rok za ni pojišťovny uhradí až milion korun a u komplikovaných pacientů i více, v kvalitě, jakou jednotlivá dialyzační střediska poskytují, existují podle neoficiálních informací velké rozdíly, které se odrážejí nejen ve zvýšených nákladech např. za doprovodnou medikaci a léčbu infekčních komplikací, ale mají také přímý dopad na zdravotní stav a prognózu pacienta (více podrobností přinášíme na str. B2). Dá se předpokládat, že plátci budou kvalitu této péče kontrolovat, a to jak v zájmu pacientů, tak v zájmu hospodárného nakládání s finančními prostředky.
Na dotaz MT, zda se tak děje, mluvčí VZP jen formálně odpověděl, že při kontrolách dialyzačních center postupují podle § 42 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nicméně jak výsledky těchto případných kontrol dopadly, již s odkazem na povinnost mlčenlivosti neuvedl. Zajímalo nás ještě, zda by VZP uvažovala o tom, že by ev. zjištěné rozdíly v kvalitě péče mohla zohlednit při její úhradě. Odpovědí bylo pouze konstatování, že současná úhradová vyhláška pro takový postup prostor nedává. VZP tím naznačuje, že odpovědnost v tomto ohledu leží na ministerstvu, v jehož gesci je jak příprava úhradové vyhlášky, tak schvalování seznamu zdravotních výkonů. Nicméně i sama VZP v minulosti dokázala, že pokud chce, dokáže v úhradové oblasti najít nástroje, které jí umožní zracionalizovat a realokovat výdaje za zdravotní péči i bez legislativní povinnosti. Ať už se iniciativy, která povede k větší kontrole kvality poskytované péče a k úhradě navázané na medicínské výsledky, chopí ministerstvo zdravotnictví, nebo zdravotní pojišťovny, v každém případě to bude ku prospěchu jak pacientů, tak i samotného systému.
Zdroj: Medical Tribune