Umějí lékaři motivovat pacienty k dodržování diety?

O vlivu výživy na dyslipidémii jsme hovořili s předsedou Fóra zdravé výživy a vedoucím laboratoře pro výzkum aterosklerózy IKEM docentem Janem Piťhou, CSc.

Pokud jsou dodržována dietní opatření, lze očekávat pokles celkového či LDL-cholesterolu o 15 až 30 procent. Nefarmakologická léčba je označována za první přístup ke korekci dyslipidémií. Můžete upřesnit, zda se liší vliv výživy na dyslipidémii v jednotlivých životních obdobích, je jiný u dětí a jiný u seniorů?

Naši odpověď mohou ovlivnit také geny, ale u naprosté většiny lidí větší příjem rostlinných tuků dokáže lipidové spektrum zlepšit. Větší příjem živočišných tuků a jednoduchých cukrů ho naopak zhorší. To platí u 90 procent lidí a v každém věku. Samozřejmě u seniorů se mění dieta celkově, jsme u nich opatrnější. Mají sklon k malnutrici, často se nevystačí s obecnou radou lékaře a žádáme o pomoc nutriční terapeuty, aby se seniorem probrali dietu do detailu. Setkal jsem se už i s tím, že pacienti špatně pochopili obecný návod od lékaře a určitou stravu začali vynechávat. Měli pak například málo červených krvinek, protože hodně omezili maso. U seniorů může být omezujícím faktorem také chrup, nemůžeme jim za každou cenu doporučovat čerstvou zeleninu. Těm, kteří mají opakovaně diverkulitidy, nedoporučujeme například jinak velice vhodnou hrubou vlákninu. U běžné populace, týká se to mužů a žen, se ale výživová doporučení příliš neliší.

Jaký má být podíl tuku ve stravě, liší se u dětí, sportovců, lidí se sedavým zaměstnáním?

Tuk by obecně měl tvořit 30 procent energetického příjmu, 20 procent tuk rostlinný a 10 procent živočišný. Záleží na aktivitě a zátěži, jak nastavit dietu pro konkrétního člověka. Těžce fyzicky pracující/sportující mají jistě odlišný režim stravování a nebude jim stačit dieta doporučená při sedavém zaměstnání/mírné fyzické aktivitě. Obecně jde o dosažení či udržení ideální tělesné hmotnosti, dostatečnou pohybovou aktivitu a vhodnou skladbu stravy s převahou rostlinných tuků, dostatkem ovoce, zeleniny a dietní vlákniny. Reakce organismu na dietní opatření je však výrazně individuální.

Jaké lékařské specializace by se měly výživě pacientů věnovat důkladněji?

Základní informace by určitě měl vědět kardiolog, diabetolog, internista i praktický lékař. Ne každý z nás lékařů má však schopnosti a čas toto řešit. Výrazně zde mohou přispět nutriční terapeuti. Z hlediska Fóra zdravé výživy by se to mohlo prakticky realizovat například v projektu NutriPro. Lékař by zde měl spojení na nutričního terapeuta a možnost rychle případ pacienta konzultovat. Nicméně lékaři mají určitou autoritu, která může pacienty již zásadně nasměrovat ke zdravé výživě, i když na dotazy pacientů na konkrétní jídla asi většina lékařů schopna spolehlivě odpovědět není. Krátký pokyn: „Omezte sladké nápoje, sladkosti a bílé pečivo na polovinu a jednou týdně si udělejte vegetariánský den, nepoužívejte výtah, choďte pěšky“, může mít dlouhodobé pozitivní účinky.

Vědí ale pacienti, proč jim právě toto doporučujete? Neměl by lékař vysvětlit, proč to žádá?

To je právě problém, pacienti často nevědí, proč to po nich chceme, nevědí, že si tak snižují například riziko srdečního infarktu nebo mrtvice. Lékař by tedy na začátku měl vysvětlit, proč pacienta vede ke změně stravy a vůbec životního stylu. Někdy zanedbáváme zdůraznění, proč je doporučená dieta tak důležitá a proč si myslíme, že by rizikové faktory měly být pod kontrolou. Když to trochu zjednoduším, někdo řekne, že v 80 letech infarkt ve spánku není až tak špatný odchod ze světa, nicméně na druhou stranu infarkt nás může i předčasně zmrzačit, ještě více mozková mrtvice. Neměli bychom pacienta zbytečně strašit, ale rozhodně je vhodné mu zdůraznit rizika, která mohou omezit sami.

Která pracoviště se cíleně takové práci s pacientem věnují?

Těchto pracovišť je po republice řada, z mého pohledu například IKEM a Fakultní nemocnice Motol, existuje i celá síť pracovišť napojených na laboratoře, která se cíleně zabývají poruchami látkové výměny tuků. Jedná se převážně o klinické biochemiky, ti také mají často kontakt na nutriční terapeuty. Já spíše reprezentuji lékaře zaměřené převážně na pacienty s již přítomným aterosklerotickým postižením různých tepen.

Uvádíte při popisu vhodné stravy termín dialog živin, co si pod tím mám představit?

Dosud jsme se soustředili převážně na chemické složení živin, kolik je tam nasycených a kolik nenasycených mastných kyselin, jaké to přesně jsou apod. Velmi důležité ale je, v jaké formě se potraviny dostanou do našeho trávicího traktu. Živiny v potravinách se totiž mohou vzájemně ovlivňovat; klasickým příkladem jsou antioxidační vitamíny. Pokud je člověk přijímá v zelenině nebo mléce, je jejich efekt zřejmě velice pozitivní. Pokud si je kupuje v lékárně jako syntetické, ve formě tablet, potom, bohužel, už tak dobře nefungují a mohou mít i nežádoucí účinky.

Máte pro lékaře argumenty ve studiích o vlivu výživy na dyslipidémii?

Studie existují a mimo jiné ukazují, že drastická veganská dieta, nebo taková, která se jí blíží, dokáže snížit cholesterol podobně jako některé léky. Zásadní je, aby daná dieta skutečně zabránila klinickým příhodám; to v menších studiích spolehlivě sledovat nelze. Existuje ale rozsáhlá španělská studie (Predimed), která sledovala efekt středomořské diety. Její výsledky jsou velice dobré. Ukázala v populaci přibližně 10 000 osob, že tato dieta opravdu snižuje výskyt srdečních příhod a hraničně i celkovou úmrtnost pacientů. Takže středomořská dieta nabízí v tuto chvíli pro lékaře a jejich pacienty nejlepší možnost.

Jaká doporučení může Fórum zdravé výživy dál lékařům, co se týká módních diet a mnohdy podivných výživových rad, které pacienti v ordinaci ventilují?

Varujeme před dietami, které velice striktně zakazují nějaký druh potraviny/živiny, nebo nějaký druh potraviny/živiny doporučují jíst výhradně. Tedy u diet s extrémními doporučeními, například jezte jenom tuky, nejezte cukry, … bych byl opatrný. Některé extrémnější diety mohou fungovat, ale jen u určité skupiny lidí, a neměly by se realizovat plošně, jako například ketogenní dieta, obecně známá jako určitá varianta Atkinsonovy diety. Osvědčila se u dětí s epilepsií; nicméně je podávána v nemocnici, pod kontrolou a nelze rozhodně říct, že by ji měli dodržovat všichni. Hodně se mluví také o paleolitické dietě, kdy se zdůrazňuje vyšší příjem masa, někdy i méně tepelně zpracovaného. Má svá pozitiva ve výrazném omezení jednoduchých cukrů, ale v extrémní podobě může mít opět negativní vliv. Extrémní diety jsou většinou podezřelé tím, že na jedné straně něco striktně zakazují a naprosto adorují některý druh potravin na straně druhé.

Mají lékaři v curriculu i to, jaký má dopad výživa na spektrum chorob v jejich specializaci?

V zásadě ano, ale myslím si, že se nejedná o tak prestižní či zajímavý obor pro studenty medicíny. Proto nemá až takový prostor, i když je to samozřejmě velmi důležitá věc. Možná by to mohlo být alespoň částečně kompenzováno právě tím, že se na tento problém zaměří další zdravotníci, nutriční terapeuti. A tak jako jsme v našem rozhovoru mluvili o dialogu živin, tak možná dialog specializací by také v této oblasti nebyl špatný.

Zdroj: MT