Úložiště rozhýbalo Farmako 2010

Do diskuse byli přizváni na slovo vzatí odborníci: RNDr. Igor Němec, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů; PharmDr. Petr Krpálek, člen představenstva Grémia majitelů lékáren; Mgr. Marek Hampel, předseda představenstva Grémia majitelů lékáren; Mgr. Stanislav Havlíček, prezident České lékárnické komory; Ing. Jindřich Gráf, ekonomický poradce České lékařské komory.

Před zahájením panelové diskuse dostali všichni její účastníci následující otázky:

* Jak vnímáte vytvoření nové státní databáze, sledující předpis a výdej každého léčiva na recept a výdej každého léčiva bez receptu s omezením pro každého pacienta na českém území? Je taková databáze nezbytná a musí být centralizována a spravována výhradně státem?

* Jaké jsou náklady na zřízení a udržování databáze a může si je Česká republika v současné době dovolit?

* Jaký je její smysl a účel? Lze takového účelu dosáhnout i jiným, méně nákladným způsobem?

Dr. Němec: Úřad pro ochranu osobních údajů je úřad dohlížející nad všemi databázemi spravujícími osobní údaje, proto se k tomuto tématu také dostáváme. Pokud někdo chce zpracovávat osobní údaje, může tak činit po splnění jedné ze dvou podmínek: buď se souhlasem toho, jehož osobní údaje budou zpracovávány, nebo na základě zákona. Úřad pro ochranu osobních údajů souhlasí s kontrolou vydávání léků s omezením bez receptu, problém však vidí ve shromažďování receptů všech druhů, potažmo všech pacientů České republiky. Pro zajímavost, jde o zhruba 250 tisíc receptů denně. Centrální úložiště dat je vznikající databáze, jedna z největších nejen v České republice, ale také v rámci Evropy, a je to databáze velmi citlivých údajů, která bude přitahovat velké množství subjektů ze všech možných sfér, jež si dokážeme představit.

Proto se my, jako Úřad pro ochranu osobních údajů, ptáme, kdo bude mít k sebraným datům přístup? Bude to pacient? Asi ano, protože každý má dle zákona o ochraně osobních údajů právo do svých údajů nahlížet. Co když zaměstnavatel či pojišťovna při sjednávání pojistky bude chtít výpis z úložiště dat, něco jako výpis z trestního rejstříku? A kdo další? Všichni lékaři? Jak se budou data vyhodnocovat? Co když pacient dostává léky v nemocnici, čili bez receptu, anebo si je vyzvedává, ale nebere je? Kdo bude mít zodpovědnost za chybné rozhodnutí na základě chybných údajů? Úložiště, nebo ten, kdo chybu způsobil, nebo ten, kdo chybné rozhodnutí učinil? Co vlastně tato databáze občanovi-pacientovi přinese? Je cílem pouhá statistika?

Pokud ano, pak mohou být všechna data vedena bez osobních údajů. Odpověď na tyto otázky bohužel není v zákoně, a to je naše zásadní výhrada, kterou vůči zřízení takové databáze máme a jsme povinni mít.

Dr. Krpálek: Centrální úložiště není koncepce, která se objevila ze dne na den, ani není záležitostí nějakým způsobem izolovanou. K elektronizaci zdravotnictví dochází již zhruba od roku 2007, projevuje se zatím hlavně ve státní správě a kopíruje podobné trendy evropské. V roce 2008 Meziresortní komise dohromady s ministerstvem zdravotnictví vyhotovila materiály týkající se elektronické preskripce, v rámci nichž se pojednává i o úložišti. Je zde jasně řečeno, jak má fungovat, kdo bude mít přístup, zda se počítá s přístupem zdravotních pojišťoven, lékařů, pacientů, lékárníků atd.

Jednotlivé formulace z těchto materiálů lze již nyní najít v zákoně o léčivech či v zákoně o ochraně osobních údajů. Je pravda, že tak, jak se vyvíjejí nové koncepce, je zapotřebí tuto oblast zlepšit. Hlavním smyslem centrálního úložiště z našeho pohledu je, že se podaří zkvalitnit péči o pacienta, zvýší se bezpečnost nakládání s léčivy. Databáze, a je jedno, jestli vzniklá na základě receptů papírových či elektronických, by měla sloužit k tomu, aby se diskutovaly lékové duplicity, aby se omezily interakce, aby se péče zkvalitnila. Současně databáze napomůže v oblasti lékové politiky při stanovování cen a úhrad léčiv.

Mgr. Havlíček: Česká lékárnická komora nemá žádné výhrady proti systému centrálního úložiště elektronických receptů tak, jak o nich hovoří zákon o léčivech v současném znění. Avšak je zásadně proti centrálnímu sběru osobních dat (více viz vyjádření Mgr. Havlíčka na této straně).

Ing. Gráf: Česká lékařská komora se v této věci plně shoduje s názory České lékárnické komory, což se odrazilo při zpracování společného prohlášení. Dle našeho názoru se zneužití pseudoefedrinu dá předejít daleko jednoduššími a především méně nákladnými prostředky. Pokud by zdravotní pojišťovny jako plátci chtěly ušetřit, nemusejí přeci zjišťovat potřebné údaje od SÚKL, mají k tomu již dnes fungující vlastní databáze. Česká lékařská komora je proti tomuto návrhu, protože jej vidí jako zbytečný, nepotřebný a nákladný.

Má mít pacient právo takové shromažďování dat vyloučit?

Dr. Němec: Ode mne se asi nedá očekávat jiná odpověď než ano. Avšak pokud bude uzákoněn opak, nikdo se pacienta ptát nebude.

Dr. Krpálek: V případě, že se jedná o veřejnoprávní prostředky, má stát či pojišťovna právo vědět, jak je s nimi nakládáno. Sběr dat pacienta nijak neomezuje, hlavním problémem je to, aby se nemohly osobní údaje a citlivá data spojit dohromady, což je již nyní legislativně ošetřeno tak, aby byla zajištěna anonymita a aby data nebyla zneužitelná kýmkoli.

Mgr. Havlíček: Já jsem kromě toho, co dělám, také pacientem. Byl jsem nucen se smířit s tím, že když za mne zdravotní pojišťovny něco platí, tak na mne také něco vědí. SÚKL za mne nic neplatí, stát za mne nic neplatí, ani ministerstvo zdravotnictví. Jako občan mám podle Listiny práv a svobod právo na ochranu před jakýmkoli svévolným shromažďováním osobních údajů.
Každý má právo dát či nedat souhlas se sběrem osobních údajů.

Ing. Gráf: Odpověď je zcela jednoznačná - občan musí mít právo to odmítnout. Mgr.

Hampel: Pacient se přeci chce léčit, a jestliže chce mít přístup k informacím, musí tam nejdříve nějaké informace být. Pokud chceme poskytovat kvalitní lékárenské služby, musíme mít kompletní informace o tom, jak je pacient medikován, a musíme k nim mít kompletní přístup. Do pojišťovny neodcházejí totiž všechna data, pojišťovna se nic nedozví o lécích, které nehradí, a pacient si je zakoupí za svoje peníze.

Zdroj: Medical Tribune