Účinnost nízkých dávek pioglitazonu byla potvrzena

Léčba pioglitazonem vede ke snížení tvorby glukózy v játrech a zvýšení periferní eliminace glukózy v případě inzulinové rezistence. Diabetikům druhého typu se vlivem léčby pioglitazonem zlepšují hodnoty glykémie nalačno i po jídle, což je zároveň spojeno i se sníženou koncentrací inzulinu nalačno i po jídle. Kromě toho vede pioglitazon ke snížení koncentrace glykovaného hemoglobinu HbA1c a triglyceridů, a naopak ke zvýšení koncentrace HDL cholesterolu a adiponektinu (protein tukové tkáně, který mj. přirozeně ovlivňuje inzulinovou senzitivitu). Nejčastějším nežádoucím účinkem pioglitazonu je retence tekutin, která může vést k nárůstu tělesné hmotnosti, periferním otokům a v případě progrese až k srdečnímu selhání.

Podle schváleného dávkování se léčba pioglitazonem zahajuje úvodní dávkou 15 mg, která se může postupně zvyšovat až na 45 mg jednou denně. Pioglitazon se podává jednak v monoterapii (zejména u pacientů s nadváhou s nedostatečnou kompenzací dietou a fyzickou aktivitou, jimž nelze podávat metformin), jednak jako součást kombinované léčby. Lze jej kombinovat s metforminem nebo sulfonylureou (či s oběma – tedy v trojkombinaci) nebo podávat společně s inzulinem. Pioglitazon je indikován, nedochází‑li u pacienta přes maximální podávané dávky předchozí terapie k uspokojivé kontrole glykémie a pokud nelze podávat pro intoleranci nebo kontraindikaci metformin. V případě současné aplikace pioglitazonu s inzulinem je možné podávat dosavadní dávky inzulinu, jen v případě hypoglykémie je třeba dávku inzulinu snížit.

Tělesná hmotnost se nezvýšila

S ohledem na výše uvedené nežádoucí účinky – retenci tekutin a nárůst tělesné hmotnosti – byla v Japonsku provedena klinická studie, v níž se hodnotilo odlišné dávkování pioglitazonu. Do studie byli zařazeni diabetici 2. typu, u nichž předchozí léčba sulfonylureou nevedla k dostatečné glykemické kontrole (HbA1c ≥ 7 procent). Ve studii se ověřovaly dávky 7,5 mg/den – tedy dávkování o mnoho nižší než schválené a obvykle používané dávky. Výsledky studie prokázaly, že u všech zařazených pacientů došlo po 12týdenní léčbě k významnému poklesu koncentrace glykovaného hemoglobinu HbA1c oproti úvodním hodnotám (8,2 ± 0,7 % vs. 7,4 ± 0,8 %, p < 0,0001). Sérové koncentrace triglyceridů poklesly podobně významně, stejně jako hematokrit. Sérová koncentrace adiponektinu naopak významně stoupla z hodnoty 5,2 (2,4, 8,6) v úvodu studie na hodnotu 9,8 (4,1, 12,6) μg/l na konci léčby pioglitazonem (p < 0,0001). Ani tělesná hmotnost, ani hodnoty BMI se po 12 týdnech terapie statisticky významně nezvýšily.

Závěry této studie byly diskutovány v periodiku Diabetes Research and Clinical Practice. Autoři studie zdůraznili, že cílem klinického hodnocení bylo nabídnout další terapeutickou možnost pro udržení glykémie, a to zejména u podskupiny pacientů, kteří pro nežádoucí účinky netolerují doporučené dávkování. Potvrdilo se, že nízké dávky pioglitazonu vedou k dobré glykemické kontrole. Nicméně autoři zdůraznili, že tyto výsledky je nutno ověřit na rozsáhlejší populaci a zejména na souboru diabetiků kavkazské rasy – tedy u pacientů, kteří mají v naprosté většině vyšší tělesnou hmotnost a vyšší BMI. Účinek pioglitazonu na koncentraci glykovaného hemoglobinu je totiž významně závislý na výši podané dávky.

Zdroj: Medical Tribune