Účinnost a velmi dobrý bezpečnostní profil charakterizují nový blokátor kalciových kanálů

Paleta antihypertenzních léků je dnes už poměrně široká, přesto stále přibývají nové léky s výhodnými farmakologickými vlastnostmi, které stávající terapeutické možnosti dále rozšiřují. Takovým příkladem je i lerkanidipin, nový přípravek ze skupiny blokátorů kalciového kanálu (BKK), kterému bylo mimo jiné věnováno satelitní symposium společnosti Zentiva pořádané 27. září během letošního kongresu České internistické společnosti ČLS JEP. Seznámení s tímto novým antihypertenzivem se ujal prof. MUDr. Jiří Widimský, CSc., místopředseda výboru České společnosti pro hypertenzi.

„Při různých odborných příležitostech opakovaně zaznívá, že blokátory kalciových kanálů jsou značně heterogenní skupinou antihypertenziv, což vede k tomu, že mezi jednotlivými zástupci existují značné rozdíly. Ve svém vystoupení se pokusím vysvětlit, proč stojí za to věnovat pozornost novému zástupci této třídy antihypertenziv, lerkanidipinu,“ předeslal úvodem prof. Widimský.

Podle chemické struktury patří lerkanidipin do skupiny dihydropyridinů tzv. 3. generace (IIIb) s velmi dlouhým trváním účinku (doporučení dávkování je 10 až 20 mg jednou denně). Charakteristická je jeho vysoká lipofilita a vasoselektivita, která je vyšší i ve srovnání s dalšími blokátory kalciových kanálů 3. generace, např. s rozšířeným amlodipinem, ale i lacidipinem či barnidipinem.

Jaké jsou tedy klinické výhody lerkanidipinu? „Připomeňme, že postupující ateroskleróza vede ke zvýšení koncentrace cholesterolu v buněčných membránách cévní stěny a tím k poklesu množství BKK, které proniká do buněčných membrán. Lerkanidipin však díky své lipofilitě prostupuje do membrán celkem snadno, váže se zde na fosfolipidovou vrstvu, z níž postupně pomalu difunduje do kalciových kanálů, což zabezpečuje jeho protrahovaný účinek. To je zvláště výhodné u pacientů s hypertenzí a koexistující aterosklerózou, kam patří velká většina našich pacientů.

Lerkanidipin má také některá experimentální data naznačující jeho antioxidační působení. Podle výsledků těchto prací by lerkanidipin přispíval ke zpomalení degradace NO a tím ke zlepšení endoteliální dysfunkce u hypertoniků. Tyto potenciální antiaterogenní vlastnosti jsou rovněž u pacientů, s nimiž se setkáváme v našich ordinacích, velice vítané,“ vysvětluje prof. Widimský.

Účinnost prokázána jak při ambulantním měření, tak domácí monitoraci

Účinnost lerkanidipinu v monoterapii i ve srovnání s některými dalšími antihypertenzivy u pacientů s vysokým krevním tlakem dokumentují klinické studie. Z dostupných dat vyplývá, že podání lerkanidipinu vede v závislosti na dávce k výraznému snížení jak systolického, tak diastolického krevního tlaku u nemocných s mírnou až středně těžkou hypertenzí, naproti tomu vliv na srdeční frekvenci nebyl téměř patrný. Výsledky studie AGATE potvrzují schopnost lerkanidipinu během osmi týdnů významně snížit krevní tlak u starších nemocných, a to jak při měření v ordinaci, tak během domácí monitorace.

Podobného výsledku bylo dosaženo ve skupině nemocných starších 65 let i u mladších pacientů, což by vypovídalo o tom, že lerkanidipin funguje u pacientů s arteriální hypertenzí v širokém věkovém rozmezí. „Existují už i práce porovnávající účinnost lerkanidipinu s některými dalšími antihypertenzivy, z nichž tato nová látka vychází velmi dobře. Např. při srovnání s amlodipinem, ale i nitrendipinem, které mají silné antihypertenzní působení, byla zjištěna srovnatelně dobrá účinnost,“ říká prof. Widimský.

Kromě ovlivnění periferního krevního tlaku byl u lerkanidipinu studován také vliv na centrální krevní tlak. Rovněž v tomto ohledu přichází lerkanidipin s povzbudivými výsledky. Vykázal podobně pozitivní ovlivnění krevního tlaku jako perindopril, atenolol i bendrofluazin jak na periferní, tak na centrální úrovni. „Dvacetičtyřhodinové monitorování pak potvrdilo předpoklad, že lerkanidipin bude příznivě ovlivňovat krevní tlak také v nočních hodinách a zejména na konci dávkování, kdy je největší riziko cerebrovaskulárních i koronárních příhod; také přineslo doklad o nízké variabilitě krevního tlaku při této léčbě, což je významné z klinického hlediska, protože je známo, že variabilita krevního tlaku je také rizikovým faktorem pro vznik cerebrovaskulárních příhod,“ vysvětluje prof. Widimský.

Výhodou je velmi dobrý bezpečnostní profil

Nepřekvapí, že lék přicházející nově na trh byl testován také ve vztahu k lipidovému a glycidovému metabolismu a i v tomto ohledu má lerkanidipin příznivé vlastnosti. Nejenže u diabetiků s hypertenzí snižuje systolický i diastolický tlak, po osmi týdnech vykazuje také trend k poklesu glykémie nalačno i glykovaného hemoglobinu. „Dá se tedy říci, že má neutrální až lehce pozitivní metabolické účinky a je vhodný do kombinace se všemi třídami antihypertenziv, i když nevhodnější bude jeho podání spolu s inhibitory ACE a sartany, ev. u nemocných s ICHS či anginou pectoris také s beta‑blokátory,“ poznamenává prof. Widimský.

A jaké jsou další potenciální výhody lerkanidipinu? V loňském roce byla publikována práce, která sledovala jeho vliv na krevní tlak a proteinurii u pacientů s diabetickou neuropatií. Nepřekvapilo dosažení poklesu krevního tlaku až o 10 % za šest měsíců, nicméně podání lerkanidipinu vedlo i poměrně nečekaně ke snížení proteinurie, resp. albuninurie o více než 30 procent. Silná stránka lerkanidipinu je též v dobré toleranci u nemocných.

„Je známo, že u blokátorů kalciových kanálů obecně stoupá incidence periferních edémů a vysazení léčby v čase. Po šesti měsících podávání lze až u jedné čtvrtiny nemocných zaznamenat vznik periferních otoků a zhruba u pěti až šesti procent pacientů je nutné blokátor kalciových kanálů vysadit. S pokračováním léčby bohužel narůstá i další záchyt tohoto nežádoucího účinku. V tomto kontextu je zajímavé, že lerkanidipin nemá tak vysoký výskyt periferních otoků jako starší blokátory kalciových kanálů, což potvrzují i data ze studie LEAD a recentní metaanalýza zveřejněná v letošním vydání Journal of Hypertension, která srovnávala výskyt periferních otoků jak u lerkanidipinu, tak u nifedipinu, amlodipinu či felodipinu. Mechanismus, jakým je u lerkanidipinu tohoto nižšího výskytu periferních otoků dosaženo, však ještě není úplně objasněn,“ říká prof. Widimský.

Dalším poměrně frekventně se vyskytujícím nežádoucím účinkem při podání kalciových antagonistů dihydropyridinového typu je bolest hlavy. Práce publikovaná v roce 2003 v časopisu Blood Pressure si dala za cíl vyhodnotit vliv záměny blokátoru kalciového kanálu za lerkanidipin právě s ohledem na výskyt cefaley. Výsledkem nasazení lerkanidipinu bylo snížení četnosti výskytu bolesti hlavy a také pokles frekvence vysazování této léčby. Proto nepřekvapí výsledky práce publikované v Journal of Vascular Health and Risk Management o čtyři roky později, která po dvou letech hodnotila persistenci a adherenci k léčbě ve vztahu k prvnímu předepsanému blokátoru kalciových kanálů.

„Také z tohoto srovnání vyšel lerkanidipin lépe (59,3 vs. 46,6 %) než skupina ostatních blokátorů kalciových kanálů. Lze tedy shrnout, že lerkanidipin je účinný a dlouhodobě působící dihydropyridinový blokátor kalciových kanálů s vysokou vaskulární selektivitou, který má srovnatelný antihypertenzní účinek s ostatními kalciovými antagonisty, jako jsou amlodipin, nitrendipin, felodipin, atenolol, losartan a captopril. Má slabý kardiodepresivní účinek a vysokou lipofilitu a je dobře tolerovaný i ve specifických populacích pacientů – u diabetiků a starších nemocných. Výhodou je také nižší výskyt otoků kotníků než u jiných blokátorů kalciových kanálů. Naopak relativní nevýhodou je poměrně malá evidence o příznivém ovlivnění kardiovaskulární morbidity a mortality, což je způsobeno jeho relativním „mládím“, nicméně právě velmi dobrý bezpečnostní profil s nízkým rizikem periferních otoků přispívá k tomu, že lerkanidipin je možné považovat za obohacení našich farmakologických možností v léčbě hypertenze,“ doplňuje prof. Widimský.

autor:ton

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune