Učebnice obecné a speciální patologie po třiceti letech
Dvě moderní učebnice patologie – Obecná patologie a Speciální patologie – byly představeny a pokřtěny 6. března tohoto roku v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě; s širokým kolektivem spoluautorů se na nich podíleli dva hlavní autoři a editoři – prof. MUDr. Ctibor Povýšil, CSc., z pražské 1. LF UK a prof. MUDr. Ivo Šteiner, CSc., z Lékařské fakulty v Hradci Králové – a na cestu za čtenářem je vypravila společně dvě nakladatelství – Galén a Karolinum.
Od vydání poslední velké učebnice patologie – trojdílné monografie autorského týmu pod vedením prof. Blahoslava Bednáře – uplynulo již téměř padesát, respektive třicet let (poprvé byla vydána v roce 1963, její třetí vydání vyšlo v roce 1984). Navazovala tehdy na slavné tradice, sahající v historii až k Václavu (nebo též Wenzelu) Treitzovi (1819 až 1872), otci moderní makroskopické patologie Karlu Rokitanskému a jeho první učebnici z roku 1855, prof. Jaroslavu Hlavovi (vydal v roce 1894 spolu s Ondřejem Obzutem učebnici Patologická anatomie a bakteriologie: technika pitevní a patologicko‑histologická, a pak i Obecnou a speciální patologii). Největší představitel oboru po 2. světové válce, prof. Heřman Šikl, sám učebnici nevydal – jen skripta v několika svazcích a na ně pak navázala zmíněná trojdílná učebnice autorů Blahoslava Bednáře, Antonína Fingerlanda, Václava Jedličky a Heřmana Šikla z roku 1963, vydaná opakovaně i v roce 1975 a 1984. Po roce 1989 sice vyšla trojdílná skripta Ctibora Povýšila a spolupracovníků, ovšem bez dokumentace. A tak teprve nyní jsou pro pre‑ i postgraduální vzdělávání k dispozici dvě moderní a bohatě dokumentované učebnice obecné a speciální patologie.
Učebnice Obecná patologie shrnuje všechny obecně platné základní poznatky o patologických procesech, které jsou podkladem chorobných procesů vyskytujících se v lidském organismu a jejichž osvojení je nezbytným předpokladem pro pochopení jednotlivých klinickopatologických a nosologických jednotek. Konkrétně jsou rozebrány a na řadě příkladů vysvětleny nejvýznamnější obecné charakteristiky buněčných patologických změn, poruch oběhu, zánětlivých, nádorových a infekčních onemocnění spolu s účinky zevních vlivů a důsledků nedostatečné výživy. Autoři poskytují čtenářům návod ke snadnějšímu pochopení dané problematiky, za současného dodržování moderních klasifikačních schémat a mezinárodně uznávané oficiální terminologie používané pro označení jednotlivých nosologických jednotek. Současné poznání patologických procesů je založeno na studiu makroskopických a mikroskopických změn buněk a tkání charakterizujících jednotlivé chorobné procesy, ale neobejde se bez pochopení jejich molekulární podstaty; i těm je proto věnována příslušná část textu. Tato moderní učebnice tak poslouží studentům lékařských fakult k pochopení základních principů uplatňujících se v rámci různých chorobných procesů a rovněž ke studiu speciální orgánové patologie.
Celostátní základní učební text Speciální patologie z pera našich předních autorů, reprezentantů patologických pracovišť prakticky všech českých lékařských fakult, je určen primárně pro pregraduální výuku, a struktura i rozsah textu jsou proto v souladu se současnými osnovami výuky patologie pro studenty lékařských fakult. Rozšířené části textu a zejména bohatá tabulková a barevná obrazová dokumentace však poslouží i lékařům v praxi a v oblasti postgraduálního vzdělávání. Text shrnuje současné základní poznatky o patomorfologických změnách u jednotlivých chorobných stavů nádorového i nenádorového původu. Vychází ze současné koncepce patologické anatomie, jejímž základním úkolem je diagnostika klinickopatologických jednotek a chorobných změn orgánů a tkání za užití různých patomorfologických metod, jako je makroskopické pozorování, optická a elektronová mikroskopie, histomorfometrické vyšetření, imunohistochemie a molekulární patologie, na základě vyšetření jednotlivých buněk či vzorků tkání. Patologická anatomie se tak stala jedním ze základních lékařských oborů, jež nelze oddělit od klinické medicíny, neboť je její významnou součástí jak na počátku diagnostiky jednotlivých onemocnění, tak v jejich průběhu, kdy se podílí na posuzování léčebného efektu. Konečně patologickoanatomické pitvy představují zlatý standard kontroly kvality diagnostických závěrů i léčebných rozhodnutí a efektivnosti terapie a jsou také nezastupitelným zdrojem poučení a informací významných jak medicínsky, tak společensky.
Zdroj: Medical Tribune