U Kulatého stolu o nizozemské reformě

V Nizozemsku, kde žije 16 milionů obyvatel, se na zdravotní služby ročně vynakládá 60 miliard €, což je přibližně 10 % hrubého domácího produktu. Nemocniční síť tvoří celkem 89 všeobecných a osm univerzitních nemocnic. Ve zdravotnickém sektoru pracuje 16 000 lékařů specialistů a 8 000 všeobecných lékařů. V současnosti na trhu působí 21 zdravotních pojišťoven.

Zdravotní systém v Nizozemsku má tři základní úrovně:

* podle zákona o mimořádných zdravotních výlohách – hradí se péče o seniory, zdravotně či mentálně postižené (celkový objem ca 20 mld. € ročně);

* podle zákona o zdravotním pojištění – hradí se ambulantní a hospitalizační péče, léky, zdravotnické prostředky a přeprava (celkový objem ca 30 mld. € ročně);

* doplňkové soukromé zdravotní pojištění (celkový objem ca 4 mld. € ročně).

Více trhu, více soutěže

Příčiny nizozemské reformy systému spočívaly podle G. K. Ikkinka v jeho neefektivnosti (charakterizované mj. dlouhými pořadníky na zdravotní výkony, omezenou dostupností služeb a nízkou mírou inovací), prakticky nulovém povědomí o nákladech zdravotní péče, tlacích na růst výdajů na straně jedné a nutnosti rozpočtových omezení na straně druhé i v celkové netransparentnosti a vysoké regulaci systému a v nejednotných pravidlech hry pro jednotlivé aktéry.

Podstatou reformy zahájené v roce 2006 se proto stalo posílení trhu a tržních mechanismů, posílení soukromých aktérů a zlepšení řízení zejména v oblasti pojištění. Principem je podle G. K. Ikkinka řízená soutěž, ve které:

* pojištěnci mohou svobodně volit pojistitele a každým rokem jej změnit;

* pojistitelé soutěží o pojištěnce výší pojistného a úrovní služeb;

* poskytovatelé zdravotní péče soutěží o smlouvy cenou a kvalitou poskytované péče.

Tok finančních prostředků je v novém systému poměrně komplikovaný. Podle G. K. Ikkinka se nově zavedené pojistné skládá ze dvou složek. První část pojistky je placena jako procentuální odvod z příjmu; druhá část má formu nominálního pojistného, které je pevně stanoveno na období jednoho roku konkrétní zdravotní pojišťovnou pro daný produkt (zdravotní plán). Pacienti také platí frančízu - spoluúčast, analogickou našemu systému havarijního pojištění motorových vozidel -, kdy jsou náklady do určité výše neseny samotným spotřebitelem. V systému existuje kompenzace rizika plynoucího z odlišné struktury pojištěnců jednotlivých zdravotních pojišťoven.

Reformu provázejí i problémy

Podle G. K. Ikkinka má i reformovaný nizozemský systém prozatím potíže. Zejména na straně kvality poskytované péče, jejíž kritéria dosud neovlivňují jednání poskytovatelů ani plátců tak, jak se očekávalo. Jednou z příčin může být i nedostatek transparentnosti v informacích o kvalitě a nedostatek důvěry v pojišťovny jako nákupce dobré zdravotní péče. Protože si pojišťovny nechtějí zkazit reputaci, uzavřou smlouvu s každým poskytovatelem.

Do roku 2011 budou proto státní autority v Nizozemsku usilovat v prvé řadě právě o zlepšení kvality. Větší pozornost by měla být věnována prevenci a rozvoji programů řízení nemoci (disease management). Jsou zde snahy navýšit riziko poskytovatelů zdravotní péče, zavést volnou tvorbu cen a skoncovat s rozpočtovým financováním. Plánuje se také navýšit riziko zdravotních pojišťoven a omezit následné korekce z fondu vyrovnání rizik. Bude také snaha omezit „černé pasažéry“ systému, jako jsou lidé nepojištění a dlužníci.

Politická podpora vyšší než v ČR

V navazující diskusi se G. K. Ikkink dotkl také způsobu prosazování reformy, když odpovídal na otázku, zda pro reformy existoval širší politický souhlas. Jeho odpověď přitom značně připomínala českou situaci. Podle Ikkinka byl sektor nizozemského zdravotnictví po více než třicet let předmětem sporů a snah o změnu. Mnoho státních tajemníků muselo rezignovat, rezistence proti změnám byla silná zejména na straně zdravotnických profesionálů a zaměstnavatelů (které případné změny ohrožovaly požadavkem na další příspěvky do systému). V roce 2000 nastoupil nový vládní kabinet, který tvořili liberálové a sociální demokraté a který usiloval o to, aby diskuse o reformách byly zbaveny ideologií. V té době vznikla apolitická věcná analýza problémů, která po technické stránce připravila půdu pro reformu zdravotnictví. Nizozemská vláda zahrnula v roce 2001 její detailní návrhy do koaliční smlouvy. Při prosazování reformy sehrála významnou roli skutečnost, že ji silně podporovaly pacientské organizace. Na druhé straně stáli zaměstnavatelé a stávkující praktičtí lékaři. V parlamentu získal návrh reformy podporu dvou třetin, opoziční sociální demokraté, kteří se dříve podíleli na analytických pracích, hlasovali proti, ale nevyjadřovali extrémně silný nesouhlas. Prosazování reforem se nicméně dotklo popularity vlády, která v minulém roce klesla na 30 až 40 procent.

Zdroj: