U hyperaktivního měchýře léčíme špičku ledovce

Co to znamená hyperaktivní močový měchýř?

Jako hyperaktivní močový měchýř označujeme soubor symptomů, ke kterým dochází při nesprávné funkci svaloviny močového měchýře. Pacienti pociťují náhlou a nutkavou potřebu močit, kterou nelze překonat. Ta se nazývá urgence a je klíčovým příznakem hyperaktivního močového měchýře. Dalším symptomem je frekventní močení – postižený pociťuje nutnost močit velmi často, osmkrát a vícekrát denně. Typická je i potřeba močit v noci – nykturie. Pokud dojde k nechtěnému úniku moči při pocitu urgence, hovoříme o urgentní inkontinenci.

Na kterého lékaře se mám jako pacient s takovými potížemi obrátit?

Každý pacient se může obrátit na svého obvodního lékaře, pro ženy je takovým prvním odborníkem gynekolog. I zde však hraje svoji roli systém úhrad. Gynekologové nejsou příliš motivováni k tomu, aby se žen cíleně ptali na tuto problematiku, protože by si tím zvyšovali náklady na indukovanou péči. Praktičtí lékaři bývají mnohdy aktivnější, protože je na nich preskripce hygienických pomůcek při inkontinenci a to je nutí, aby hledali nějaké koncepčnější řešení. Pak samozřejmě v České republice existuje velice dobrá síť specialistů – urogynekologů. Ti však mívají objednací lhůty v řádu spíše měsíců než týdnů. Všeobecně platí, že v této oblasti léčíme jen onen příslovečný vrcholek ledovce. Naprostá většina pacientů adekvátně léčena není.

Hygienické výrobky určené pro inkontinenci jsou dnes již snadno dostupné v mnoha variantách. Podle čeho si mám mezi těmito prostředky vybírat?

Výběr pomůcky by se měl řídit tím, ke kolika únikům za den dochází a jaké je množství uniklé moči. Vložky mají různou kapacitu a nedá se jednoznačně říci, že čím větší, tím lepší. Zvláště když nasákne tekutinou, znamená objemnější vložka určitý diskomfort. Od těchto výrobků lze v současné době očekávat, že budou do určité míry bránit šíření pachu a jejich povrchová úprava umožní, aby se žena stále cítila v suchu. Doporučuji jít do lékárny a vyžádat si vzorník s popisem, kolik je který výrobek schopen pojmout tekutiny. Po vyzkoušení je možné si zapsat kód a s tím odejít za praktickým lékařem. Na preskripci těchto výrobků je ovšem stanoven určitý limit. Většinou s tím dnes již nebývá problém. Vždy je ale třeba mít na paměti, že hygienické pomůcky samotnou inkontinenci nijak neléčí, ale jako pomoc jsou v určitém období potřebné. Ani pacientky, ani lékaři by se však s tímto řešením neměli trvale spokojit.

Snažím se minimálně pít, přesto mám stále potíže s úniky moči.

Omezovat tekutiny se zdá jako logická cesta k ovlivnění inkontinence a nutkání na močení. Je to však cesta zcela chybná, které nejen že nic neřeší, ale ještě vše zhoršuje. Nízký příjem tekutin s sebou nese riziko opakovaných infekcí močových cest, což zpětně močový měchýř dráždí. Navíc se močový měchýř nízkému plnění postupně přizpůsobuje a jeho kapacita nadále klesá. Zdravý močový měchýř má kapacitu kolem 500 ml, u pacientek, které trpí extrémně silnou urgencí, se jeho kapacita snižuje třeba i na 50 ml. Velmi často mají ženy zkreslené představy o tom, jak velký má být v ideálním případě denní příjem tekutin – domnívají se, že litr či litr a půl je zcela dostačující. Když pak po nich chceme, aby pily tři litry, zdá se jim to zcela nedosažitelné. Radíme jim tedy, aby každou hodinu, kdy nespí, vypily dva decilitry. Když se objem takto rozloží, většina žen to zvládne a dokáže si na to zvyknout.

Je možné zlepšit příznaky hyperaktivního močového měchýře nějakým cvičením, které zpevní pánevní dno?

Do určité míry ano. Je však poměrně těžké dosáhnout toho, aby takové cvičení bylo skutečně efektivní. Existují manometry, kterými lze sílu pánevního dna měřit. Každá žena, která svaly pánevního dna cíleně procvičuje, se ale může o svých pokrocích přesvědčit i jednodušeji. Stačí vložit do pochvy dva prsty a stáhnout konečník. Pokud skutečně svaly sílí, žena bude postupem času cítit zřetelně větší tlak. Takové posílení s sebou může přinést i větší spokojenost v pohlavním životě spojenou s lepším prožíváním orgasmu.

...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2007, strana A14

Zdroj: