Týden mozku otevřel diskusi o nových objevech i etice

Během Evropského týdne mozku, který se uskutečnil od 12. března, se diskutovalo o mnohém – o problémech s využíváním moderních neurověd při léčbě nemocných i na věčné téma jejich financování. Nejlákavější položku v bohatém menu však jako obvykle představovaly pasáže seznamující s novými vědeckými poznatky a objevy.

Hostitelkou Evropského týdne mozku se Česká republika stala již počtrnácté, úloha pořadatele připadla Akademii věd, konkrétně její budově a Ústavu experimentální medicíny AV, a dále České společnosti pro neurovědy. Cyklus přednášek byl zaměřen na léčbu nervových a duševních chorob, vnímání času, kódování informací o zvuku v mozku, ale také na terapii mozkových a míšních nemocí kmenovými buňkami a tkáňovými náhradami.

Míra probádanosti lidského mozku ještě na počátku druhé dekády 21. století zřetelně ukazuje, že v některých ohledech medicíny bude mít lidstvo i v budoucnu značné rezervy. „Přes vyspělé technologie o něm i dnes víme jen zlomek toho, co bychom vědět mohli,“ přiznala prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., ředitelka ÚEM AV. „Například stále nevíme, proč některé skupiny lidí mají sklon k páchání trestných činů a jiné zase naopak nadání k umělecké tvorbě. Přes veškerý pokrok stále neznáme také původ většiny mozkových onemocnění, a tudíž bohužel nevíme, jak je léčit.“

Zásadní střet, který medicína vždy podstupovala a vždy podstupovat bude, přichází s otázkou etiky a jejího výkladu, konkrétně například klinických zkoušek léků a léčebných postupů. Nastoluje jej i jeden velký pokrok posledních několika let – lepší vědecký „materiál“ v podobě geneticky modifikovaných zvířat. „Tato zvířata představují mnohem lepší modely, velmi dobře simulují lidské choroby, konkrétně různá mozková a míšní onemocnění. Stále více se také soustředíme na to, jak výsledky základního výzkumu převést do praxe. Znamená to jedinou věc – že musíme přistoupit ke klinickému zkoušení, které je samozřejmě velice náročné, a to nejen finančně a časově. Tato problematika je velmi složitá a je nezbytně nutné lidem vysvětlovat, proč není možné vědecké poznatky hned zkoušet na nevyléčitelně nemocných. Smrtelně nemocní pacienti ale nechápou, proč je to v ČR tak složité,“ dodala. A přiblížila i vlastní postoj: „Dříve při ministerstvu zdravotnictví fungovala vědecká rada, která ve zdůvodnitelných případech povolila experimentální podání léku či provedení metody, která ještě neprošla vědeckým testováním. Osobně jsem pro, abychom se k tomuto postupu vrátili. Koneckonců, postupoval tak Alexander Fleming, ale i další významní vědci, kteří svými objevy posunuli medicínu o značný krok vpřed. Jsem proto ráda, že i v České společnosti pro neurovědy se o tom v současné době diskutuje.“

„Spolupracujme tak, aby to šlo, nikoli, aby to nešlo“

Uvedené skutečnosti vedly profesorku Sykovou k dalšímu zamyšlení: „V žádném případě nechci říci, že by neměla existovat regulace. Bohužel je smutnou pravdou, že dnes doslova bují firmy, které za peníze dají pacientovi kmenové buňky prakticky na cokoli. Ale je regulace a regulace, uvedené praktiky ji činí čím dál přísnější. Další problém spočívá v konkrétních pravidlech klinických zkoušek – ta současná dovolují testovat vždy jen jednu věc, ačkoli dnes už třeba víme, že u míšního poranění je pro terapeutický efekt nutné ovlivnit minimálně šest faktorů najednou. A pokud jde o spolupráci s kontrolními úřady, prostě by měla být taková, aby to šlo, nikoli, aby to nešlo.“

Jak prof. Syková dále uvedla, v otázce výzkumu Evropa stále zaostává za Spojenými státy, které dávají na výzkum v neurovědách čtyřikrát více prostředků. „Je nelogické a nehospodárné, že evropské dotace nelze investovat do výzkumu v Praze, kde jsou neurovědy, oblast velmi nákladná, vyžadující dlouhodobý výzkum, a tedy i adekvátní financování, koncentrovány. Místo toho jdou do měst, kde třeba ani není univerzita. V Česku se i vědci neradi stěhují za prací, a kdo se uchytil v Praze, jinam se mu nechce. Už mnoho projektů Evropské unie ztroskotalo na tom, že v infrastrukturách nebyli odborníci, kteří by byli schopni uvést je do života, do praxe. Příčinou toho všeho jsou podle mě jednoznačně špatně vyjednané podmínky ze strany českých politiků,“ řekla závěrem.

V podstatě podobného názoru v problematice etiky i zajištění špičkové úrovně české vědy je také neurochirurg prof. MUDr. Eduard Zvěřina, DrSc., prezident Central European Neurosurgical Society, jenž profesorku Sykovou ve svém vystoupení podpořil. „Něco je špatně v etickém nastavení společnosti. Pokud by byla nastavena správně, uměla by vyřešit leccos. Rozhodovat by o tom měli specialisté, kteří v těchto oborech denně pracují. Pokud jde o finance pro vědu a výzkum, můj názor je, že v pojistném systému je peněz dost, ale nejsou použity na to, na co by použity být měly. Pokud nebude věda a její aplikace do klinické praxe podporována celostátně a multizdrojově, na současné světové úrovni české neurovědy neudržíme. Kdyby zkrátka vše teklo tam, kam má, bylo by to dosti slušné,“ dodal nakonec.

Zdroj: Medical Tribune