Twynsta a metabolický syndrom

SOUHRN

Předkládaná kasuistika poukazuje na důležitost vhodně zvolené léčby hypertenze a důležitost nepodcenění vysokého rizika non‑compliance při léčbě více přípravky. Je poukázáno na výhody fixních kombinací a přípravků s dlouhým biologickým poločasem účinku, díky jejichž užívání se snižuje počet podávaných tablet, což ve výsledku vede ke zvýšení compliance pacienta a lepší kompenzaci hypertenze.

Klíčová slova: hypertenze,   fixní kombinace telmisartanu s amlodipinem,   compliance

SUMMARY

This case study underscores how important it is to choose the antihypertensive therapy well and to avoid the underestimation of risk of non-compliance to treatment with multiple drugs. Fixed-dose combinations, preparations with long biological halftime, and their advantages are pointed out; the possibility to decrease the number of ingested pills improves the patients’ compliance and thus ensures better compensation of hypertension.

Key words: hypertension,   fixed-dose combination of telmisartan plus amlodipine,   compliance

ÚVOD

Arteriální hypertenze je součástí metabolického (kardiometabolického) syndromu. Jde o soubor rizikových faktorů, které se často vyskytují společně a vznikají velmi pravděpodobně na podkladě inzulinové rezistence.¹ Diagnóza metabolického syndromu je splněna při přítomnosti ≥ 3 následujících rizikových faktorů:

• abdominální obezita:

• muži ≥ 102 cm

• ženy ≥ 88 cm;

• koncentrace triglyceridů ≥ 1,7 mmol/l (nebo hypolipidemická léčba);

• koncentrace HDL cholesterolu:

• muži < 1,0 mmol/l;

• ženy < 1,3 mmol/l;

• krevní tlak ≥ 130/85 mm Hg nebo antihypertenzní léčba;

• glykémie nalačno ≥ 5,6 mmol/l nebo porušená glukózová tolerance nebo diabetes mellitus 2. typu.

Jak arteriální hypertenze, tak metabolický syndrom jsou v české populaci velmi časté. V populační studii post‑MONICA splňovalo kritéria metabolického syndromu 36 % jedinců ve věku vyšším než 25 let a u těchto pacientů byla arteriální hypertenze zdaleka nejčastější složkou metabolického syndromu.² Bohužel stále platí, že cílových hodnot krevního tlaku dosahuje jen asi třetina hypertoniků.³ Následující kasuistika představuje nemocného s metabolickým syndromem, u něhož léčba fixní kombinací telmisartan/amlodipin + diuretikum vedla ke kontrole hypertenze.

KASUISTIKA

Pětačtyřicetiletý muž byl odeslán na interní kliniku svým praktickým lékařem pro neuspokojivě kontrolovanou arteriální hypertenzi. Byl obézní (BMI 33,3 kg/m², obvod pasu 111 cm). Hodnoty lipidogramu byly: celkový cholesterol 4,76 mmol/l, HDL (high density lipoprotein, lipoproteiny o vysoké hustotě) cholesterol 0,96 mmol/l, triglyceridy 2,86 mmol/l. Pacient se čtyři roky léčil s vysokým krevním tlakem. Při vstupní kontrole mu byl naměřen krevní tlak 152/118 mm Hg a jeho glykémie nalačno byla 5,3 mmol/l. Nemocný tedy měl čtyři rizikové faktory, které jsou součástí metabolického syndromu. Nemocný byl léčen čtyřkombinací antihypertenziv (ramipril 10 mg 1‑0‑0, nebivolol 5 mg 1‑0‑1, urapidil 60 mg 1‑1‑1 a doxazosin 4 mg 1‑0‑0) a neužíval žádnou léčbu k ovlivnění dalších rizikových faktorů. Jaké byly příčiny neúspěchu této léčby? V první řadě musíme vytknout absenci diuretika. Doporučení pro léčbu arteriální hypertenze jasně říkají, že pokud nemocný vyžaduje tři nebo více antihypertenziv, jedním z nich by mělo být diuretikum.⁴ Dále bychom měli upozornit na nevhodnost příliš složitého dávkovacího schématu. Léky bylo nutné užívat 3× denně, celkem sedm tablet denně. V těchto situacích hrozí vysoké riziko non‑compliance.

Léčbu jsme změnili následovně: Twynsta, fixní kombinace telmisartanu s amlodipinem, v dávce 80 mg/10 mg 1× denně a indapamid 2,5 mg v dávce 1× denně. Výhody přípravku Twynsta jsou zřejmé. Telmisartan i amlodipin patří u nemocných s metabolickým syndromem mezi léky první volby.⁴ Navíc jsou to ve své lékové třídě přípravky s nejdelším biologickým poločasem účinku, a je tedy možné je užívat jedenkrát denně. Obecnou výhodou fixních kombinací je snížení počtu tablet, což vede ke zvýšení compliance pacienta. Indapamid je sulfonamidové diuretikum – metabolicky výhodnější než hydrochlorothiazid. Nemocný tedy nyní užíval pouze dvě tablety denně. Po měsíci léčby dosáhl téměř cílových hodnot krevního tlaku – 126/92 mm Hg. Nemocnému byla dále doporučena změna životosprávy: snížení tělesné hmotnosti, zvýšení fyzické aktivity a úprava stravy. Při další kontrole bylo do léčby přidáno hypolipidemikum.

ZÁVĚR

Nemocní s metabolickým syndromem mají vysoké kardiovaskulární riziko, častá doprovodná onemocnění a časté poškození cílových orgánů. Kromě režimových opatření patří léčba hypertenze k základním terapeutickým opatřením. Vzhledem k nutnosti ovlivnění dalších rizikových faktorů bychom měli volit co nejjednodušší léčbu. Léky první volby jsou inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu nebo inhibitory receptoru AT₁ pro angiotensin II a blokátory kalciových kanálů.

LITERATURA

1. Český institut metabolického syndromu. www.cims‑ops.cz.

2. Vágovičová P, Mlíková Seidlerová J, Mayer O Jr., et al. Differential effect of metabolic syndrome on various parameters of arterial stiffness. Blood Press 2015;24:206–211.

3. Cífková R, Bruthans J, Adámková V, et al. Prevalence základních kardiovaskulárních rizikových faktorů v české populaci v letech 2006–2009. Studie Czech post‑MONICA. Cor Vasa 2011;53:220–229.

4. Filipovský J, Widimský J Jr., Ceral J, et al. Diagnostické a léčebné postupy u arteriální hypertenze – verze 2012. Doporučení České společnosti pro hypertenzi. Vnitř Lék 2012;58:785–801.

Zdroj: