Tutanchamonovy choroby a smrt
Tutanchamon se narodil v roce 1341 př. n. l. Na trůn nastoupil zřejmě v roce 1333 př. n. l. a vládl až do své smrti v roce 1323 př. n. l. Rozhodně nepatřil k předním faraonům 18. dynastie, od objevu jeho hrobu Howardem Carterem v roce 1922 se však stal nejpopulárnějším staroegyptským vladařem. Zároveň kolem jeho osoby vzniklo mnoho mýtů a spekulací.
Od druhé poloviny minulého století byla faraonova mumie podrobena opakovanému průzkumu, avšak i ten často přinášel matoucí informace. V šedesátých letech minulého století byly například v hlavě faraonovy mumie nalezeny úštěpky kostí, což zavdalo příčinu ke spekulacím, že se Tutanchamon stal obětí vraždy a zemřel v důsledku rány do týla. Později se ale ukázalo, že kousky kosti se zřejmě odštíply při balzamování mrtvoly. Nejnovější studie publikovaná v JAMA využívá moderní techniky, jež neměly předchozí generace badatelů k dispozici.
Hawassův tým referuje o celé řadě chorobných změn na Tutanchamonově těle. Odhalil například nekrózu dvou metatarsálních kostí na levé noze v důsledku Köhlerovy choroby. Stejným defektem trpěl i Tutanchamonův děd Amenhotep III. Částečný rozštěp patra sdílel Tutanchamon se svým otcem Achnatonem. Podle autorů studie v JAMA mohl Tutanchamon chodit jen s holemi. Ty se ostatně našly i v Tutanchamonově hrobce a spolu s nimi tam byla uložena i "lekárnička", jejíž obsah měl Tutanchamonovi ulevovat od potíží i v posmrtném životě. Problémy s chůzí mohly přispět k pádu, při němž si Tutanchamon přivodil otevřenou zlomeninu levé stehenní kosti. Tu zkomplikoval následný zánět.
Další komplikaci pro faraonův zdravotní stav představovala malárie způsobená Plasmodium falciparum. O nakažení touto chorobou svědčí výsledky genetické analýzy, které prokázaly ve faraonově těle přítomnost genů typických právě pro zmíněného parazita. Kombinace úrazu, zánětu a malárie zřejmě zapříčinila faraonovu smrt. Malárií trpěli i další příslušníci faraonovy rodiny.
Studie zároveň nepotvrdila u Tutanchamona choroby, o nichž se dříve hodně spekulovalo. Na dobových reliéfech bývali Tutanchamon a jeho otec Achnaton zobrazováni se silně zvýrazněnými prsy. Někteří lékaři to diagnostikovali jako gynekomastii, již připisovali různým hormonálním poruchám.
Proporce údů na reliéfech zavdaly podnět k domněnkám, že se v královské rodině dědil Marfanův syndrom. Další spekulace se týkaly možnosti, že Tutanchamon trpěl Klippel-Feilovým syndromem. Nic z toho však vyšetření mumií nepotvrdilo. Nezvyklý vzhled Achnatona i jeho syna na reliéfech připisují nyní badatelé manýře umělců tvořících v tzv. amarnském stylu.
Studie v JAMA má poměrně hodně kritiků. Zpochybňují například diagnózu Köhlerovy choroby u Tutanchamona a Amenhotepa III. Snímky mumií pořízené počítačovým tomografem podle nich sice odhalily určitá poškození metatarsálních kostí, ale ta mohla stejně dobře vzniknout i v důsledku balzamování těla. Rovněž nález holí v hrobu nic nedokazuje, protože hůl byla ve starém Egyptě symbolem moci, a faraoni používali hole, i když neměli s chůzí žádné problémy. Pochybnostmi kritici nešetří ani v souvislosti s určením příčiny Tutanchamonovy smrti.
I Hawassův spolupracovník a spoluautor studie v JAMA Albert Zink v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature otevřeně přiznal: "Nikdo nebudeme moci dokázat, že umřel na malárii."
Zdroj: Medical Tribune
