Triasyn – nová fixní kombinace antihypertenziv
Můžete úvodem říci, jaká je současná kontrola hypertenze v české republice?
Je stále neuspokojivá, podobně jako ve většině vyspělých západních zemí. Normalizace krevního tlaku dosahujeme podle údajů z epidemiologických šetření v průměru u 20 % nemocných, přičemž u žen se nám to díky jejich lepší compliance k léčbě daří o něco více než u mužů. O něco lepší je situace ve specializovaných poradnách, kde, jak ukazují data z pražského IKEM, dosahujeme cílových hodnot ve více než 50 % případů. Obecně by se dalo říci, že v kontrole hypertenze patříme k evropskému průměru, mírně lepší je například ve Francii a Belgii, ale asi třetinová v porovnání s Českou republikou je naopak ve Velké Británii. Horší kontrolu hypertenze pozorujeme v zemích bývalého sovětského bloku, například v Rusku nebo Polsku.V čem vidíte příčiny tohoto neuspokojivého stavu?
Příčiny jsou patrně komplexní a můžeme je hledat jak na straně lékařů, tak na straně pacientů, u kterých často pozorujeme velmi špatnou compliance k léčbě. Není výjimkou, že nemocní užívají léky nepravidelně, mnohdy si sami snižují předepsané dávky nebo dokonce léky vysazují, protože se po dosažení cílových hodnot krevního tlaku domnívají, že jsou trvale vyléčeni a další farmakoterapie je již zbytečná. Toto jejich přesvědčení podporuje také fakt, že u většiny pacientů hypertenze probíhá asymptomaticky a oni se tudíž cítí úplně zdrávi. Rezervy můžeme ovšem najít i u lékařů. Mezi nejčastější chyby patří nedostatečné využívání kombinační terapie. V případě, že se dlouhodobě nedaří snížit krevní tlak až k cílovým hodnotám, které by měly být u většiny pacientů nižší než 140/90 mm Hg a u vybraných skupin s vyšším kardiovaskulárním rizikem, jakými jsou například diabetici či nemocní s alterací ledvinných funkcí, hodnoty TK nižší než 130/80 mm Hg, měli by tito pacienti absolvovat podrobnější vyšetření. Pokud již lékaři nasadí kombinační terapii, ne vždy k tomu vyberou léky, které jsou pro kombinaci nejvhodnější. Týká se to především absence diuretik, přestože víme, že jejich přidání do kombinace má výrazný aditivní antihypertenzní účinek. Odhalit nedostatečnou kontrolu hypertenze by ve větší míře mělo pomoci také častější měření krevního tlaku. Ze studií totiž vyplývá, že přibližně jedna třetina hypertoniků o svém zvýšeném krevním tlaku vůbec neví a tudíž není adekvátně léčena. Pacient by si proto měl nechat změřit krevní tlak při každé návštěvě lékaře jakékoli specializace.Jednou z možností, jak zvýšit efektivitu antihypertenzní terapie, je použití kombinace antihypertenziv. Jak moc je tato možnost v praxi používána?
Na základě některých dostupných údajů se zdá, že se situace přece jen pozvolna zlepšuje a že kombinační terapii používáme až v 60 % případů, což by se pomalu blížilo ideálu, za který považuji situaci, kdy u 70 až 80 % všech hypertoniků bude použita kombinace dvou a více antihypertenziv. Na druhou stranu existují i studie, které ukazují, že kombinační terapii předepisujeme pouze u necelé poloviny nemocných s vysokým krevním tlakem. Tyto rozdíly mohou být způsobeny odlišností zkoumaných skupin s různým stupněm hypertenze. Samozřejmě potřeba kombinační terapie je u různých pacientů různá, u mírné hypertenze častěji vystačíme s monoterapií, zatímco u nemocných se středně těžkou a těžkou formou hypertenze je pravděpodobnost, že monoterapií dosáhneme cílových hodnot krevního tlaku, mnohem nižší. Pochopitelně, z odlišného spektra pacientů v ordinacích praktických lékařů a specialistů kardiologů, internistů a nefrologů, popř. diabetologů také vyplývá různá preskripce těchto lékařů.Kdy dáváme přednost kombinační terapii před monoterapií při zahajování farmakoterapie?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 22/2006, strana 4
Zdroj: