Třetí fáze klinického hodnocení
V minulém dílu seriálu Medical Tribune jsme se věnovali II. fázi klinického hodnocení a dnes bychom chtěli navázat informacemi o III. fázi, tzv. předregistrační.
Třetí fáze klinického hodnocení je označována jako předregistrační, můžeme se setkat i s označením tzv. rozšířená fáze. Je nejrozsáhlejší fází co do počtu subjektů hodnocení, kteří se jí účastní před uvedením léčiva na trh – jsou to stovky až tisíce pacientů s onemocněním, na které je vývoj léčiva zacílen. Označení této fáze souvisí i s místním rozšířením do více zemí, na mnoho pracovišť. Již se nejedná o tzv. monocentrické klinické hodnocení, které zadavatel provádí v jednom centru, ale hovoříme o multicentrické klinické studii. Takové klinické hodnocení je prováděno podle jednoho protokolu, ale na více místech, a tudíž i několika zkoušejícími, přičemž místa hodnocení se mohou nacházet v České republice, popřípadě v dalších členských státech EU či USA nebo i ve třetích zemích. Vzhledem k většímu počtu zažazených subjektů hodnocení v jednom místě provádí klinickou studii zpravidla tým osob. Lékař, který vede tento tým, se označuje jako hlavní zkoušející. Dalším zkoušejícím se říká spoluzkoušející, což jsou lékaři spoluzodpovědní za průběh klinické studie.
S multicentrickým aspektem souvisí i posuzování etických otázek, neboť multicentrické klinické hodnocení posuzuje vždy etická komise pro multicentrická hodnocení. Současně zadavatel předkládá žádost o stanovisko i etickým komisím ustaveným zdravotnickými zařízeními v plánovaných místech daného klinického hodnocení. Etických komisí pro multicentrické hodnocení je v České republice ustanoveno 11 a spolu s tzv. lokálními etickými komisemi je jejich seznam včetně kontaktních údajů uveřejněn na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
V této fázi klinického hodnocení se porovnává terapeutická účinnost a relativní bezpečnost látky ve srovnání s již registrovanými léčivy, která jsou považována za standardní a nejúčinnější pro danou terapeutickou indikaci. Toto registrované léčivo je používané jako tzv. srovnávací, označované též jako komparátor. Snahou je nastavit taková kritéria, aby se ověřila bezpečnost a účinnost za podmínek již velmi podobných běžné praxi. Díky tomu pak můžeme získat informace o nežádoucích účincích u větších souborů pacientů a i u pacientů s dalšími přidruženými nemocemi k primárnímu hodnocení, na které se zaměřuje vývoj hodnoceného léčiva. Získávají se tak i tolik důležité informace o možných interakcích s jinými léčivy. Aby se tohoto účelu dosáhlo, je třeba široce nastavit vstupní kritéria, která již nejsou tak přísná v porovnání s předešlými fázemi klinického hodnocení.
Jak již bylo dříve zmíněno, v I. fázi klinického hodnocení se provádí řada podstudií sledujících farmakokinetiku a farmakogenetiku po podání léčiva. Při realizaci III. fáze jsou tyto podstudie také velmi rozšířené, neboť je třeba doplnit výzkum látek o nové poznatky, které vzejdou z předešlých fází.
Statistické údaje získané ze III. fáze a předešlých fází klinického hodnocení jsou zcela zásadní pro registraci léčiva a následné uvedení na trh a posléze rozšíření do běžné lékařské praxe. Proto pokud výsledky z této fáze dostatečně odůvodňují účinnost a bezpečnost hodnocené látky, výrobce léčiva připraví tyto podklady pro registrační řízení v rámci jednotlivých regulačních autorit.
Zdroj: Medical Tribune