Trénink bez stresu a krvácení
Metodika operovat co nejšetrnějším přístupem, a tedy s nejmenší délkou rány, je požadavkem moderní medicíny, ať již z hlediska operačního (snížení rizika per- a pooperačních komplikací, infekce, doba hojení, možnost časné vertikalizace pacienta), nebo z hlediska duševní pohody pacienta (estetický dojem, snížení doby hospitalizace a časný návrat pacienta do svého prostředí). V praxi je již velmi dobře zavedena endoskopická medicína, jejíž metody můžeme najít v široké škále lékařských oborů, a to jak chirurgických (laparoskopie, artroskopie, thorakoskopie aj.), tak neinvazivních (bronchoskopie, gastroskopie aj.). Narůstá proto význam výuky a zkušeností s endoskopiemi vůbec.Výuka na tělech dárců
Nejnovějším trendem v moderním přístupu je výuka mladých chirurgů, stejně jako studentů medicíny, v anatomických ústavech lékařských fakult na tělech dárců. V České republice je tradicí fixovat těla formaldehydovou metodou s alkoholem a glycerinem, ale takto fixovaná těla mají velmi omezené použití při simulacích operací, jak tradičních, tak endoskopických. V roce 1992 publikoval profesor Walter Thiel z Grazu metodu nástřiku těl na bázi roztoků solí a alkoholů, která buněčné membrány stabilizuje a nevysušuje. Tkáně si zachovávají flexibilitu a pružnost velmi se podobající ne-li tkáním in vivo, tedy rozhodně velmi brzy post mortem. Výuka na těchto kadaverech, kterou do praxe zavedl MUDr. Jaroslav Dbalý, se natolik osvědčila, že začala vznikat výuková centra používající tuto metodu ve Fribourgu, Curychu, Grazu i jinde. V České republice takové centrum chybělo a lékaři trénovali buď na trenažérech typu black box, nebo vyjížděli na kursy do center v zahraničí.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2006, strana 12
Zdroj: