Transplantace ledviny bez imunosuprese
Před čtrnácti lety se pokusil tým vedený Tatsuem Kawaiem z bostonské Massachusetts General Hospital transplantací kostní dřeně potlačit nežádoucí imunitní reakci na transplantaci ledviny. Cílem bylo omezit potřebu imunosuprese po transplantaci.
Lékaři začínali s transplantacemi mezi imunologicky dokonale kompatibilními sourozenci, následně přikročili i k transplantacím mezi dárci a příjemci, kteří neměli dokonale shodné antigeny HLA. Výsledky byly celkem povzbudivé. Příjemci dosáhli dobré funkce transplantovaného orgánu a obešli se bez větších problémů bez imunosuprese. V jednom případě žil Kawaiův pacient po transplantaci ledviny bez imunosuprese dokonce po dobu devíti let. Příjemci si však udrželi významnější populaci cizích krvetvorných buněk jen po dobu několika týdnů a protokol nebyl úspěšný u všech pacientů. „V podobných případech je celkem běžné, že se objeví reakce štěpu proti příjemci,“ komentoval výsledky transplantací Tatsuo Kawai.
Tým amerických lékařů vedený Suzanne Ildstadovou z University of Louisville publikoval v lékařském časopisu Science Translational Medicine protokol, který výrazně snižuje nežádoucí imunitní reakci po transplantaci ledviny mezi dárcem a příjemcem s neshodou HLA antigenů. Vědci použili buňky kostní dřeně a ledviny dárců, které se v nejlepším případě shodovaly s tkáněmi příjemce v pěti ze šesti HLA lokusů a v nejhorším případě se shodovaly jen v jednom ze šesti HLA lokusů. Populace transplantovaných kmenových buněk kostní dřeně byla obohacena o tolerogenní populaci „pomocných“ buněk a zároveň z ní byly odstraněny buňky, jimž je připisována významná role v reakci štěpu proti příjemci. Detaily tohoto postupu nebyly zveřejněny, protože jeho autoři v čele s Ildstadovou se snaží postup převést na komerční bázi prostřednictvím soukromé společnosti Regenerex. Buňky byly transplantovány pacientům po nemyoablativní přípravě fludarabinem, cyklofosfamidem a celkovým ozářením 200 cGy, a to jeden den po transplantaci ledviny. Postransplantačně byla provedena imunosuprese takrolimem a mykofenolát mofetilem. Počet neutrofilů dosáhl minima jeden týden po transplantaci a navrátil se k normálu dva týdny po transplantaci. Výsledkem byl trvalý chimérismus kostní dřeně, přičemž v některých případech byly krvetvorné linie příjemce prakticky zcela nahrazeny liniemi dárce. Příjemci byli imunokompetentní a bylo u nich dosaženo specifické tolerance vůči dárci. Nebyla pozorována přítomnost protilátek specifických proti dárci, neprojevila se reakce příjemce proti štěpu ani reakce štěpu proti příjemci. Z osmi pacientů bylo možné u pěti zcela vysadit imunosupresiva. Funkce ledviny nebyla narušena ani 18 měsíců po transplantaci. Ildstadová přičítá úspěch protokolu tomu, že u pacientů posiluje množení regulačních T‑buněk, které tlumí nežádoucí imunitní odezvy. Mezi odborníky však nepanuje v tomto ohledu shoda. Někteří považují „pomocné buňky“ za zbytečné a úspěch přičítají správnému načasování chemoterapeutika cyklofosfamidu, jež má za cíl potlačit riziko reakce příjemce proti štěpu i riziko reakce štěpu proti příjemci. Odborníci se shodují, že je těžké posoudit roli pomocných buněk, když jejich populace ani postup přípravy nejsou detailněji popsány.
„Je těžké hodnotit něco, k čemu postrádáme klíčovou metodiku. Nikdo pořádně neví, co to je za buňky,“ řekla v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature Megan Sykesová, ředitelka Columbia Center for Translational Immunology při newyorské Columbia University.
Tatsuo Kawai na jedné straně vyjádřil nadšení nad výsledky studie, avšak zároveň netajil ani určitou skepsi. Podle něj ukáže teprve čas, jak dlouho tolerance mezi štěpem a příjemcem vydrží.
Zdroj: Medical Tribune