Transplantace bez imunosuprese
Studie australského týmu Michaela Stormona popisuje případ devítileté dívky s hepatitidou, která se podrobila transplantaci jater. Pacientka si po počátečních obtížích vyvinula dokonalou toleranci k transplantovanému orgánu. Její imunitní systém byl těžce postižen následky onemocnění a došlo v něm prakticky ke kompletní náhradě kmenových buněk kostní dřeně buňkami dárce pocházejícími z transplantovaného orgánu. Rok po transplantaci mohli lékaři vysadit imunosupresiva. Pacientka neměla v následujících čtyřech letech žádné potíže.
Transplantace bez imunosuprese
Vzácnou spontánně navozenou toleranci se pokoušejí někteří lékaři navodit zcela cíleně. Samuel Strobel z kalifornské Stanford University vyvíjel systém navození imunitní tolerance pětadvacet let. Nyní přistoupil k prvním klinickým zkouškám. V New England Journal of Medicine popisuje případ muže, který se narodil s jednou ledvinou, jež mu ve věku sedmačtyřiceti let selhala. Potřebný orgán pro transplantaci mu daroval bratr.
Pacient se podrobil ozařování a byly mu podány antithymocytové globuliny. Následně byla provedena transplantace ledviny. Zároveň byla provedena infuze dárcovy krve obohacené o krvetvorné kmenové buňky. Výsledkem byl permanentní chimerismus kostní dřeně, který byl patrný ještě dva roky po transplantaci. Tak byla navozena tolerance příjemce k transplantovanému orgánu. Pacient se rychle zotavil. Po třech měsících se vrátil do zaměstnání. Lékaři mu začali omezovat dávky imunosupresiv a za šest měsíců po transplantaci mu je zcela vysadili. Zdravotní stav pacienta je i 36 měsíců po vysazení imunosupresiv velmi dobrý. Strobel provedl předtím šest podobných operací, ale ty nedopadly tak dobře a toleranci se navodit nepodařilo. V současné době je po transplantaci provedené novým režimem další pacient. Výsledky označuje Strobel za velmi nadějné, i když pacient stále ještě užívá imunosupresiva.
Fenomén periferní tolerance
Autory třetí studie v New England Journal of Medicine jsou členové týmu Davida Sachse z bostonské Massachusetts General Hospital. Popisují výsledek pěti transplantací ledviny u pacientů, jejichž dárci se lišili v jednom haplotypu HLA. Třem pacientům byla nejprve narušena jejich vlastní kostní dřeň a následně jim byly zároveň s transplantací podány i kmenové buňky kostní dřeně dárce. U jednoho příjemce došlo k ireverzibilní humorální rejekci orgánu. Následně se podrobil druhé konvenční transplantaci, která dopadla úspěšně. Na základě této zkušenosti byl protokol přípravy příjemce rozšířen o ošetření protilátkami cílenými na B lymfocyty. Transplantaci podle modifikovaného protokolu se podrobili zbývající dva pacienti. U čtyř pacientů bylo možné vysadit imunosupresiva a v následujících dvou až pěti letech žádný z nich neměl obtíže.
Sachs provedl podobnou transplantaci už v roce 1998 při léčbě pacientky, které selhaly ledviny v důsledku onemocnění mnohočetným myelomem. Pacientka byla léčena transplantací kostní dřeně, při které jí byla zároveň transplantována i ledvina. Dárcem byla její sestra. Po více než devíti letech nemusí pacientka užívat imunosupresiva a nemá žádné problémy. Sachs provedl úspěšně stejnou transplantaci u dalších šesti pacientů se selháním ledvin v důsledku mnohočetného myelomu.
Zajímavé je, že jak pacienti s mnohočetným myelomem, tak i pacienti bez tohoto nádorového onemocnění měli v těle přítomny kmenové buňky kostní dřeně dárce jen po omezenou dobu. Navozená imunitní tolerance ale přetrvává i po vymizení kmenových buněk. Svou roli v udržení tolerance zřejmě sehrává transplantovaná ledvina.
„Pokusy na opicích prokázaly, že fenomén, který označujeme jako periferní tolerance, závisí na přítomnosti dárcovy ledviny. Samotný mechanismus nám ale stále ještě není jasný,“ říká David Sachs.
Zdroj: