Tkáňový aktivátor plazminogenu při hemoragické CMP

Na International Stroke Conference, konané ve dnech 16. až 18. února 2016 v Los Angeles, referoval mezinárodní tým pod vedením Daniela Hanleye z Johns Hopkins University School of Medicine o výsledcích studie CLEAR III (Clot Lysis: Evaluating Accelerated Resolution of Intraventricular Hemorrhage III).

„Zjistili jsme, že při použití tPA (tkáňového aktivátoru plazminogenu) se podaří na každých deset ošetřených pacientů zachránit jeden lidský život,“ shrnul výsledky Hanley. „Z naší studie vyplývá, že by lékaři měli začít uvažovat o jeho rutinním používání u stabilizovaných pacientů s hemoragickou mozkovou cévní příhodou.“

Ve Spojených státech je ročně hospitalizováno s hemoragickou mozkovou cévní příhodou asi 120 000 pacientů. Polovina z nich umírá a jen pětina se vrací domů ve stavu, který jim dovoluje život nezávislý na cizí péči. Podávání tPA u pacientů s hemoragickou mozkovou cévní příhodou bylo dlouho považováno za nebezpečné s ohledem na zvýšené riziko krvácení do mozku. Hanley a jeho spolupracovníci ale zastávali názor, že tPA může těmto pacientům pomoci tím, že rozpustí krevní sraženiny a napomůže odstranění krve z mozkových komor, pokud bude tPA podán v době, kdy je již krvácení zastaveno.

Do studie bylo zařazeno 500 pacientů s hemoragickou mozkovou cévní příhodou ve věku od 18 do 80 let. Sledování proběhlo celkem v 73 nemocnicích. Lékaři vybrali pacienty s malým intracerebrálním a rozsáhlejším vnitrokomorovým krvácením. Pro zásah byli vybráni pacienti, jejichž krevní sraženina se jevila při vyšetření na CT jako stabilní (nezvětšovala objem a neměnila tvar). Každý pacient dostal medikaci pro snížení krevního tlaku a do jeho mozkové komory byl zaveden katetr. Jedné polovině pacientů byl katetrem podáván v osmihodinových intervalech fyziologický roztok, druhé polovině pak byl ve stejných intervalech podáván tPA v dávce 1 miligram. Maximálně dostali pacienti dvanáct dávek. Hodnocení zdravotního stavu pacientů bylo provedeno 30. den po léčbě a pak 180. den po léčbě.

Ve skupině ošetřené fyziologickým roztokem zemřelo 29 procent pacientů, zatímco ve skupině léčené tPA jen 19 procent. U pacientů léčených tPA bylo zaznamenáno méně komplikací (49 procent), jako jsou bakteriální infekce mozku, krvácení nebo pneumonie. U kontrolní skupiny ošetřené fyziologickým roztokem byl podíl pacientů s těmito komplikacemi 62 procent.

Podle Daniela Hanleye, hlavního investigátora studie CLEAR III, se však nenaplnily předpoklady, že použitím tPA poklesne počet pacientů s významným narušením kognitivních funkcí a hybnosti. Z pacientů ošetřených tPA bylo 48 procent propuštěno do domácího ošetřování s vyhlídkou na život nezávislý na cizí péči. U skupiny ošetřené fyziologickým roztokem to bylo 45 procent.

„Tento fakt jistě vyvolá u lékařů celkem oprávněnou opatrnost při hodnocení výsledků léčby,“ přiznává Hanley. „Na druhé straně je ale nesporným pozitivem této studie, že jsme ukázali, že zavedení katetru do mozkové komory a následný výplach mozkové komory u pacientů s hemoragickou mozkovou cévní příhodou zvýšil podíl pacientů, kteří odcházejí s vyhlídkou na život nezávislý na cizí pomoci. Katetr se dosud zaváděl do mozkové komory jen u osmi procent pacientů s hemoragickou mozkovou cévní příhodou a my jsme ukázali, že to může přinést významné zlepšení.“

Na konferenci Hanley rovněž uvedl, že jeho tým našel možnosti zdokonalení protokolu pro podávání tPA a že by tyto dokonalejší protokoly mohly zvýšit účinnost léčby.

Zdroj: