Test pro odhalení infekční mononukleózy

Retrospektivní pilotní studie prokázala, že infekční mononukleóza (IM) je korektně diagnostikována, jestliže poměr lymfocytů k leukocytům je vyšší než 0,35. „Tento poměr pomůže určit, zda je třeba provést tzv. spot test na infekční mononukleózu stanovující množství heterofilních protilátek,“ řekl Dennis Wolf z ORL oddělení v londýnské St. George’s Hospital. To podle něj a jeho kolegů nejen zamezí zbytečným žádostem na pomalejší a drahé spot testy na IM, ale i urychlí nasazení adekvátní léčby a může zkrátit pobyt v nemocnici. Retrospektivní analýza zahrnovala 120 pacientů s infekční mononukleózou a 100 pacientů s bakteriální tonsilitidou ošetřovaných v St. George’s Hospital.

Analyzováním dat lékaři zjistili, že střední celkový počet leukocytů byl signifikantně vyšší (P < 0,001) ve skupině pacientů s tonsilitidou (16,560/μl) ve srovnání s tímto parametrem v skupině nemocných s IM (11,400/μl). Avšak počet lymfocytů byl významně vyšší (P < 0,001) ve skupině osob s infekční mononukleózou (6,490/μl) ve srovnání s tonsilitidovou skupinou (1,590/μl). Kromě toho ve skupině s tonsilitidou (13,770/μl) stoupl ve srovnání se skupinou s IM (3,830/μl) počet neutrofilů (P < 0,001).

Průměrný poměr lymfocytů a bílých krvinek byl signifikantně rozdílný v obou skupinách (P < 0,001). Tento poměr měl ve skupině s IM hodnotu 0,54 ve srovnání s 0,10 ve skupině pacientů s bakteriální tonsilitidou. Výzkumníci dále spočítali, že poměr vyšší než 0,35 měl 100% speci‑ fitu a 90% senzitivitu pro detekci infekční mononukleózy.

Specifita a senzitivita lepší než u cílených testů na IM

„Tyto údaje přitom znamenají, že speci‑ ficita i senzitivita tohoto testu je zřejmě lepší než u samotných cílených testů na IM,“ míní lékaři. Výsledky u dosavadních drahých testů na infekční mononukleózu jsou v St. George’s Hospital dostupné až 48 hodin po přijetí pacienta k hospitalizaci. „To s sebou nese dodatečné náklady pro nemocnici a rizika pro pacienta,“ řekl doktor Wolf. Navíc podle výzkumníků spot testy na IM mohou přinést falešné negativní výsledky a musejí pak být ověřeny specifickým sérologickým testem na virus Epsteina a Barrové (EBV). Význam diferenciální diagnostiky tonsilitidy a infekční mononukleózy je mimo jiné v prevenci spontánní ruptury sleziny (i když jde o řídkou komplikaci) a akutní intraabdominální hemorrhagii. Pacienti s IM by také měli být dále sledováni a měli by se podrobovat vyšetření na jaterní testy. „K určení přesné senzitivity a specifity našeho snadného a rychlého testu je třeba provést další prospektivní studie včetně EBV sérologických testů,“ uvedli výzkumníci. „Prozatím proto doporučujeme tento poměr využívat pouze jako indikátor k rozhodnutí, zda je třeba provést spot testy na infekční mononukleózu,“ dodávají britští vědci.

Diagnózu stanovit pomocí heterofilních protilátek

Recenzi k článku poskytla MUDr. Hana Roháčová, Ph.D., primářka Infekční kliniky FN Na Bulovce. Připomněla, že u infekční mononukleózy, resp. syndromu infekční monononukleózy se jedná o onemocnění virové etiologie, způsobené v naprosté většině virem Epsteina a Baarrové, méně cytomegalovirem a asi v 10 % se mohou uplatnit i další agens. Diferenciálně diagnosticky vychází lékař z klinického obrazu, který má s tonsilitidou bakteriálního typu ve většině případů značnou podobnost.

„U infekční mononukleózy jsou nicméně přítomny některé znaky, které u bakteriální tonsilitidy chybějí – rýma, pocit ucpaného nosu, hepatosplenomegalie, Bassův příznak a Holzelovo znamení,“ poznamenala MUDr. Roháčová.

V laboratorních nálezech jsou nízké nebo středně zvýšené zánětlivé parametry. Důležitý je diferenciálně diagnostický rozpočet v bílé řadě krevného obrazu. Počet bílých krvinek může být normální nebo zvýšený, ale převažují buňky monocytární řady.

„V článku je uvedeno, že test rychle určí, zda se jedná o infekční mononukleózu či nikoliv, a že je možné se podle něj rozhodnout o adekvátní léčbě či zkrácení hospitalizace. Obecně však lze říci, že infekční mononukleóza se léčí symptomaticky a pokud u ní není významná hepatopatie či velký otok v oblasti hrdla, není sama o sobě důvodem k hospitalizaci,“ upozornila H. Roháčová. Podle ní článek nezohledňuje možné duální infekce tj. současně bakteriální a virovou příčinu onemocnění, která se objevuje v nezanedbatelném procentu. „Dále se domnívám, že diagnóza infekční mononukleózy by měla být stanovena pregnantněji, tj. pomocí heterofilních protilátek v případě infekce EBV či pomocí klasické sérologie,“ uvedla MUDr. Roháčová.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2007, strana A12

Zdroj: