Teror v Paříži: nešťastná událost, nebo začátek velké krize?

Poté, co islámští teroristé zabili 13. listopadu v Paříži nejméně 130 lidí, stala se tato událost nejdiskutovanějším tématem i na stránkách odborného webu Medical Tribune. Proto se tentokrát redakce rozhodla přinést pohled lékařské veřejnosti na to, jak tyto útoky změní dosavadní život v Evropě. Do jaké míry se události v Paříži podepíší na současných evropských dějinách? Považujete Evropu stále za bezpečné místo k žití? Měla by Evropa po těchto událostech přehodnotit svůj postoj k uprchlíkům? Jsou bezpečnostní opatření ve Francii a Belgii dostatečná, nebo by měly evropské země uzavřít Schengen?

| MUDr. Radkin Honzák, CSc.,

psychiatr

Ve srovnání s nacismem a komunismem, které Evropa také přežila, se mi nejeví pařížské útoky zase tak velkolepé. Je pravda, že prudce kontrastují s dobou sedmdesáti let klidu, ale v minulém století jsme zažili větší masakry. Evropu tedy považuji stále za bezpečné místo. Postoj k uprchlíkům se měl řešit už dávno a v zásadě nemá s tímto činem přímou spojitost. Není mi jasné, proč sem německá kancléřka zvala kdekoho; je tedy nejvyšší čas to nějak filtrovat. Na druhé straně bezesporu Evropa vstřebá dost imigrantů (stačí porovnat s emigrací ze satelitů SSSR: Maďarsko 1956, ČSSR 1968, NDR průběžně).

| Prof. MUDr. Richard Češka, CSc.,

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

Svět, a tedy i Evropu změnilo zásadním způsobem 11. září 2001. Od té doby jsme už jen svědky dalších a dalších útoků, kterými na naši, tedy západní civilizaci útočí zcela nový nepřítel, radikální islamismus. Ano, teď Paříž, ale předtím Madrid, nedávno Sinaj… Mám možná ještě osobnější vztah k mnohým útokům, 11. září jsem byl na Manhattanu, v Paříži před dvěma týdny a na pařížském letišti den před útokem. Zažil jsem i pozitivní věci (jestli lze v takových chvílích o něčem pozitivním vůbec mluvit) spojené s teroristickými ataky. Neuvěřitelná soudržnost a výrazy přátelství v New Yorku (i když už jsem je pak v příštích letech v „normálním životě“ nikdy tak nepocítil) mi dávají signál, že na tom nejsme zdaleka tak špatně, jak se někdy říká a jak si myslíme. Snad ještě nejsme na prahu „pádu říše římské“. Evropa je jistě i po posledních útocích bezpečným místem. Není a nemůže však už dál být místem úplně bezbřehé svobody a respektování práv každého na vše. Sám se rád části své absolutní svobody zřeknu ve prospěch bezpečí mých blízkých i nás všech. Základní je respektování zákonů, jejich dodržování a vymáhání práva. Uprchlickou krizi bych s teroristickými útoky nespojoval. Je to samostatný problém. Řešení má v zemích, odkud uprchlíci pocházejí. A Evropa pak musí chránit své hranice, tak jako je chrání jakýkoli jiný stát na světě. Říkám‑li Evropa, myslím EU a především Schengen. Zavádět hranice uvnitř tohoto prostoru je krok zpět. Chránit naši společnou hranici je povinnost a nezbytnost. Pomáhat lidem v nouzi je třeba (kdo jiný než lékaři a zdravotníci by to mohl chápat). Na druhé straně nelze očekávat, že někdo bude pouze dávat a druhý pouze brát. Když jdu někoho žádat o pomoc, musím respektovat zákony a řád svého dobrodince. Než se rozhodnu, musím být sám přesvědčen, že chci žít v novém světě a stát se jeho součástí. Představa, že přijdu a ten nový svět, který mě laskavě přijal, budu měnit, je úplně mylná.

| Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc.,

ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR

Názor, že listopadové teroristické útoky v Paříži nějak výrazně proměňují evropské dějiny, považuji za naprosto absurdní a scestný. V evropských dějinách docházelo opakovaně k vlnám teroristických aktivit (viz např. v 70. letech v Itálii a ve Francii), opakovaně docházelo k mnohem vyšším ztrátám na životech ve válečných konfliktech, každoročně zahyne v Evropě neporovnatelně více lidí násilnou smrtí z různých příčin. Považoval bych za tragédii, kdyby Evropa reagovala obdobně hystericky a s podobně zhoubnými důsledky jako Američané po 11. 9. 2001. Samozřejmě, že považuji Evropu za stále bezpečné místo k žití. Pravděpodobnost, že jakýkoli Evropan zahyne rukou teroristy, je menší, než že zemře po pádu ze židle. Co se týče uprchlíků, měla by Evropa v zásadě nadále pokračovat v dosavadní linii, která vychází z humanitních principů a z toho, že drtivá většina migrantů prchá právě před vražedným násilím tisíckrát intenzivnějším než to, co nyní vidíme v ojedinělých případech v Evropě. Určitě bych se ale přimlouval za daleko přísnější dohled nad štvavou činností některých muslimských duchovních (většinou vysílaných ze Saúdské Arábie) a rozhodně bych výrazně posílil snahy o účinnou asimilaci imigrantů oproti dosavadnímu často až extrémně pojatému multikulturalismu. Evropa by se v první řadě měla zasadit o ukončení konfliktů v Sýrii, Libyi a Iráku, které bohužel pomáhala rozdmýchat. Tento úkol se ale bohužel jeví jako téměř nesplnitelný. Je obdivuhodné, jak rychle se policii podařilo vypátrat a zlikvidovat osnovatele těch útoků. Předpokládám, že nadále bude výrazně zesílen dohled nad všemi podezřelými osobami, a to i za cenu částečného omezení některých dosavadních svobod. Evropa se v tomto směru jistě může velmi poučit od Izraele, který se naučil celkem bezpečně žít s mnohem vyšší mírou nebezpečí (tím ovšem neříkám, že bychom se měli inspirovat nepřijatelnými a v důsledku kontraproduktivními izraelskými represáliemi vůči Palestincům). Doufám, že k uzavření Schengenu nedojde, ale pokud by se bezpečnostní situace zhoršovala, chápal bych, pokud by se k takovému kroku na určitou omezenou dobu přistoupilo.

| Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.,

ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd

Osobně mne vždy velmi zasáhnou tragické události, jako bylo 11. září v USA, katastrofy letadel a teď ty, k nimž došlo v Paříži a na Mali. Všichni si klademe otázku, co bude dál. Musíme si uvědomit, že tyto teroristické útoky jsou výsledkem především náboženské ideologie radikálního islámu. Ač cítím, že je nutné pomoci lidem v nouzi, dosavadní benevolentní přístup k přistěhovalcům z islámských zemí selhal. Je na čase si otevřeně přiznat, že radikální islám, ten, který podporuje terorismus, představuje takovou ideologii, která není slučitelná ani s liberální demokracií západního typu, ani s evropskou kulturou, ani s moderními principy fungování společnosti založené na rovných právech všech občanů. Dnešní evropská i naše společnost není založena na slepé poslušnosti dané náboženské ideologii, ale na poznatcích vědy. Je sice pravda, že islám je vnitřně podobně různorodý jako například křesťanství, osobně znám mnoho umírněných muslimů, kteří se integrovali do naší společnosti, přesto je nutné islám posuzovat z hlediska toho, co v něm bylo vždy přítomno, čím se řídil již jeho zakladatel a čím se nyní řídí jeho fanatičtí stoupenci.

Islám má některé společné rysy s judaismem a křesťanstvím, ale také reprodukuje – především v rámci své tradice, ale částečně i v samotném Koránu – primitivní a velmi násilnou kulturu pouštních kmenů Předního východu. Jakkoli lze v teoretické rovině pochopit příčiny toho, do jaké podoby se tato kultura vyvinula, prakticky je možné ji v demokratické společnosti pouze odmítnout. V opačném případě to znamená zahodit veškerý společensko‑kulturní vývoj, k němuž v Evropě došlo za téměř tři tisíce let od vzniku římské republiky. Nejde jen o to, k čemu dochází v současnosti, tedy o velkou migrační vlnu směřující do Evropy. Kořeny stávajících problémů sahají do vzdálenější minulosti. Úzce souvisejí s příchodem levné pracovní síly a původních obyvatel bývalých evropských kolonií do mateřských zemí v Evropě. Tito přistěhovalci se bohužel přes značné úsilí a prostředky vynaložené v rámci nejrůznějších sociálních programů většinou nedokázali v potřebné míře integrovat. Často zůstávali dlouhodobě nezaměstnaní, neosvojili si jazyk ani evropské kulturní zvyklosti. V dalších generacích narozených již na území Evropy se sociální vyloučení přistěhovalců jen prohlubovalo. Dokonce i mnozí potomci rodičů, kteří se společensky integrovali, se ve snaze nalézt svou identitu přiklonili k fundamentalismu. Do občanské války v Sýrii se osobně zapojilo několik set mladých francouzských občanů muslimského vyznání. Je tedy otázkou, proč zapojení přistěhovalců a jejich potomků do evropské společnosti často selhává. Přistěhovalecké komunity jsou uzavřené do sebe a vytvářejí paralelní svět uvnitř Evropy, který je Evropě cizí a nepřátelský. Mají ve svých komunitách vlastní soudy řídící se úplně jiným právem, než jaké právo mají občané Evropy. Děsí mne, že jeden dnes již spíše umírněný britský muslim uvádí, že po teroristickém útoku na londýnské metro vyjádřilo 20 % britských muslimů sympatie s teroristy, 30 % britských muslimů se trvale hlásí k přání žít pod právem šaría a 27 % vyjádřilo pochopení pro vrahy redaktorů Charlie Hebdo. Nebo fakt, že teroristé přicházejí do Evropy s falešnými pasy mezi uprchlíky, anebo jsou to děti již „velmi dobře“ integrovaných přistěhovalců. Rozpoznání toho, kdo je nebo se může stát teroristou, je velice obtížné. Možnosti bezpečnostních složek získat potřebné informace od ostražitých příslušníků přistěhovaleckých komunit jsou omezené. Evropští muslimové se navíc od agresivně‑fundamentalistických projevů svých souvěrců jen málokdy jednoznačně distancují. Vnitřně jsou totiž často přesvědčeni o morální nadřazenosti svého náboženství. Mnozí z nich teroristům poskytují podporu nebo obracejí na muslimskou víru mladé Evropany. Někteří z konvertitů se pak bohužel sami dobrovolně přidávají k muslimským teroristickým skupinám. Podle posledních zpráv takoví lidé byli i mezi pařížskými útočníky.

Nechci v žádném případě podporovat islamofobii, ale nemohu nepřiznat svoji obavu, že útoky v Paříži jsou bohužel pouhým začátkem vážné evropské krize a že se proti agresi tohoto druhu musíme naučit bránit. Místo toho, abychom ztráceli měsíce debatami o kvótách a „hot spotech“, musíme na úrovni EU i na úrovni členských zemí zavést přísná a dobře zkoordinovaná bezpečnostní opatření, která zamezí dalším útokům a zastaví živelné přistěhovalectví. Určitě je dobře mít nejen ochranu vnějších hranic EU, ale i hranic našich vnitřních.

| MUDr. František Hastík,

zubní lékař

Útoky v Paříži nepovažuji za žádný zlomový okamžik. Teroristé jen otestovali reakci obyvatel, podporu tamějších muslimů a připravenost bezpečnostních složek. Jejich akce skončila fiaskem. Část komanda složená ze sebevražedných účastníků s vymytými mozky velké škody nezpůsobila. Druhá část, která se v Paříži dobře vyznala a měla přežít, byla zlikvidována, a tak zůstalo u jediného útoku. Zkušení teroristé opustí na čas Evropu a zůstavší sebevražední to budou mít vlivem bezpečnostních opatření a odchodem svých programátorů ztížené. K útokům se negativně postavili muslimové, kteří v Evropě chtějí žít bez problémů. Věřím, že jich je většina a nechtějí škodit. Teroristé tak nemohou do budoucna počítat s jejich podporou. Evropu za bezpečné místo stále považuji, nerad dělám unáhlené soudy. Zeptejte se obyvatel New Yorku, zda své město považují za bezpečné místo k životu. Odpovědí, že ano, přestože zažili daleko horší teroristickou akci. Většina uprchlíků jsou nešťastní lidé, kteří opustili svou zemi zmítanou válkou. Za hranicemi je někdo ze ziskuchtivosti a politických zájmů programově nasměroval do zemí s nejštědřejším sociálním systémem. Je ještě příliš brzy na přehodnocování, když nevíme, jaký to bude mít postupný dopad. V této době bude potřeba je v jejich cílové zemi roztřídit na lidi se zlými úmysly, ekonomické migranty a lidi, kteří pomoc skutečně potřebují. Bezpečnostní opatření ve Francii a Belgii považuji za dostatečná. Bezpečnostní síly jsou tvořeny profesionály, schopnými se poučit ze všech předchozích mimořádných situací. Co se týče uzavírání hranic, stačí podle mne důsledně dodržovat dohody. S nástupem zimy uprchlická vlna opadne a bude čas vymyslet, jak ji zastavit. Současná situace určitě má řešení, pokud se vyvarujeme unáhlených rozhodnutí.

| Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.,

předseda ČLS JEP

Rok 2015 zcela jistě zásadně změní Evropu. Jsem moc zvědav, co si vyberou slavné časopisy jako fotografie roku. Zcela jistě by to měly být rodiny ubohých uprchlíků a nikoli údery teroristů. Myslím, že jakých dramatických událostí se dožijeme, šlo předvídat, a zcela jistě jsou z větší části zaviněny tím, kam Evropská unie dospěla. Islámský stát zcela jistě nevyrábí zbraně a obchodní vztahy s těmi nejhoršími režimy světa, jako například se syrským, jsou zcela jistě příčinou toho, co se v letošním světě událo. Kdyby současný vývoj nezastavil ty, kdo byli schopni dodávat zbraně či zboží kamkoli a kteří byli schopni přidělit olympijské hry do Pekingu či do Soči či lékařské sjezdy do Moskvy, jistě bychom se brzy dočkali i olympiády v Islámském státě. Je neuvěřitelné, do jaké dezorganizace evropský svět dospěl. Výzvědná služba generála Františka Moravce, která zjistila již za první republiky vše o našich sousedech a za války vše i o nacistickém režimu, by okamžitě věděla vše, co se v roce 2015 může stát a kolik a jakých uprchlíků přijde. Zcela rozložené státy dokázaly v roce 1945 vyřešit situaci mnoha prchajících a nemocných lidí a přitom je ještě kvalitně třídit, léčit nemocné a oddělovat válečné zločince. Na třídění osob, které se vydávaly za někoho jiného, stačilo triviální třídění podle znalosti dialektu. Dnes prakticky nevíme, kdo do Evropy přišel. Zcela jistě jde o totální selhání politiků, ale i armádního a krizového zdravotnictví ve většině zemí. Obrovské vystavení civilních např. německých nemocnic netříděným davům je zcela jistě takovým obrovským selháním a co se tam odehrávalo a odehrává, vědí dobře čeští lékaři tam pracující. Zcela jistě měla být dávno zavedena adekvátní ochrana schengenských hranic, lidé měli být tříděni, vybudovány mohly být polní či využity speciální nemocnice a služby. Celý problém se naštěstí jen málo týkal České republiky, ale v pomoci uprchlíkům bychom určitě selhali stejně. Neschopnost většiny lokálních politiků vypořádat se se současnou situací určitě existuje, ale plně se ukázal mnoho let trvající systém vystrkování těch nejméně schopných do Bruselu a vytvoření na jedné straně byrokratické a na druhé straně nefunkční formy Evropské unie. Ať jsou události jakkoli tragické, snad posunou Evropskou unii směrem k fungujícímu státnímu celku, možná i k více provázanému a funkčnějšímu evropskému zdravotnictví.

Zdroj: