Tematická příloha: Léčba ran: Když se z akutní rány stane chronická
Příkladem je i jedenasedmdesátiletý muž, který byl tři měsíce v péči naší ambulance pro léčbu rány. Na začátku roku 2005 jej porazilo couvající auto. Utrpěl přitom frakturu levého humeru a levého olecranonu. Na chirurgickém pracovišti byla následně provedena osteosyntéza. Během autonehody došlo také k drobnému poranění levého zevního kotníku – sám pacient mu ale nepřikládal velký význam a ani zdravotníci si ho nijak nevšímali. Když pak byl nemocný po více než měsíci přeložen k nám na geriatrickou kliniku k rehabilitaci, měl již na noze hluboký defekt povleklý tuhou fibrózní hmotou, s hnisavou sekrecí a podminovanými a zarudlými okraji. Na povrchu byly patrné velmi slabé granulace. Rána nebyla nijak ošetřena. Během dvoutýdenní hospitalizace na geriatrické klinice byla zahájena konzervativní terapie rány, ze začátku s denními převazy. Zpočátku byla dolní končetina oteklá, zarudlá a bolestivá, a proto bylo nutné nasadit celkovou léčbu antibiotiky. Po propuštění z nemocnice začal pacient docházet do naší ambulance specializované na hojení ran. Po celou dobu vzorně spolupracoval, nebyl však schopen si sám provádět převazy. Tomu jsme museli přizpůsobit volbu obvazového materiálu. Negativní vliv na hojení rány měla chronická medikace kortikosteroidy. Měli jsme také na paměti, že z důvodu warfarinizace u pacienta může snadno dojít ke krvácení.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2006, strana 20
Zdroj: