Tematická příloha: Kardiologie: Nárůst kardiovaskulárních chorob i úrazů
Syndrom spánkové apnoe (SAS – Sleeping Apnea Syndrome) je řazen mezi hypoventilační syndromy (viz tabulku) a je definován jako výskyt zástav dechu (apnoických pauz) ve spánku, které trvají nejméně 10 sekund a opakují se více než pětkrát za hodinu spánku. Toto onemocnění sice úzce souvisí se spánkem, ale následky přetrvávají i v bdělosti. Syndrom spánkové apnoe můžeme rozdělit na tři formy. Asi v 90 % případů je jeho příčinou obstrukce dýchacích cest (obstrukční syndrom spánkové apnoe). Dále se vyskytuje i bez obstrukce u centrální spánkové apnoe s primární alveolární hypoventilací nebo se sekundární alveolární hypoventilací u chronických plicních, neuromuskulárních a skeletárních onemocnění. Smíšená forma kombinuje centrální a obstrukční apnoe. Obstrukce dýchacích cest
Z hlediska mortality a morbidity je nejčastější poruchou dýchání ve spánku obstrukční syndrom spánkové apnoe (OSA). Jde o opakující se kolaps horních dýchacích cest ve spánku s apnoickými (hypopnoickými) pauzami, provázený chrápáním, tranzitorní hypoxémií, fragmentací spánku a následnou výraznou denní spavostí. Při těchto epizodách je zachována aktivita inspiračních svalů, přechodná obstrukce je způsobena ochabnutím a „přisáním“ stěn orofaryngu s přerušením průchodnosti vzduchu a následným poklesem saturace krve kyslíkem a zvýšením oxidu uhličitého. Vlivem vagu klesá tepová frekvence a krevní tlak. Pokles pO2 a vzestup pCO2 aktivuje chemoreceptory v oblasti karotického sinu, oblouku aorty a v míše a tato aktivace vede k reflexnímu zvýšení ventilace. Následně pak dochází k mikroprobuzení a zvýšení tonu svalů horních cest dýchacích, které se otevřou. Pacient hyperventiluje, má tachykardii a dochází ke zvýšení krevního tlaku v důsledku aktivace sympatiku. Zvýšená sympatická aktivita vede k vasokonstrikci, zvýšení periferní vaskulární rezistence v systémovém i plicním řečišti. Po usnutí se celý tento cyklus opakuje.Vyvolávající příčinou bývá také často překážka anatomická (zvětšení uvuly či prodloužení měkkého patra, tuková depozita pod sliznicí hypofaryngu, hypertrofie tonzil).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2006, strana 21
Zdroj: