Tematická příloha: Infekční lékařství: Virová onemocnění přenášená klíšťaty
Původci onemocnění, o nichž je řeč, jsou viry z rodu Flavivirus (viry klíšťové meningoencefalitidy, viry omské hemorrhagické horečky, louping ill a Powassan virus), dále zástupci rodu Nairovirus (virus krymsko-konžské hemorrhagické horečky) a Coltivirus (Eyach virus). Všechny tyto viry způsobují více či méně závažná neurologická onemocnění a některé z nich jsou původci hemorrhagické horečky. Tomu odpovídá i zařazení většiny výše uvedených patogenů na úroveň biologické bezpečnosti (Biosafety Level) BL 3 nebo BL 4. Kvůli těmto vlastnostem označila dokonce CDC (Centers for Disease Control and Prevention) některé z těchto virů za možná agens, která by mohla být zneužita v rámci bioterorismu. Článek je napsán na základě současného pohledu evropských odborníků na problematiku virových infekcí přenášených klíšťaty s použitím aktuálních epidemiologických údajů ECDC (The European Centre for Disease Prevention and Control). Většina případů po kontaktu s ondatrou
Antigenně příbuzný s virem klíšťové meningoencefalitidy je původce omské hemorrhagické horečky. Poprvé byl izolován z pacientovy krve v Omsku v roce 1947 a později z klíšťat druhu Dermacentor reticulatus nebo pictus, dále z ondater, ale i od jiných obratlovců a členovců. Původce byl izolován po několika epidemických vzplanutích, ke kterým došlo ve venkovských oblastech kolem Omska v letech 1943 až 1945. Toto onemocnění se vyskytuje v regionu Omska, Novosibirska a oblasti západní Sibiře. Vysoký výskyt onemocnění byl pozorován po 2. světové válce, ale následně byl zaznamenán pokles počtu případů v důsledku očkování místního obyvatelstva proti klíšťové meningoencefalitidě. V posledních letech byla většina lidských případů v souvislosti s přímým kontaktem s ondatrou, a to během lovecké sezóny od září do října. Ze 165 případů omské hemorrhagické horečky z let 1988 až 1997 byla klasická cesta přenosu přisátým infikovaným klíštětem zaznamenána pouze u 10 pacientů. Inkubační doba je obvykle tři až sedm dnů, s maximálním rozmezím od jednoho do deseti dnů. Tato infekce nepostihuje centrální nervový systém, hlavní postižení je cévní a oběhové. Následkem postižení kapilár dochází ke krvácivým projevům. Onemocnění má obvykle dvojfázový průběh, kdy po poklesu teplot dojde k druhé febrilní fázi onemocnění, která je obvykle závažnější. V popředí klinického obrazu je teplota, bolesti hlavy, myalgie, kašel, gastrointestinální obtíže a hemorrhagický syndrom (epistaxe, hemorrhagický enantém na sliznici patra, krvácení z trávicího ústrojí a dělohy). V krevním obraze nacházíme leukopenii a trombocytopenii. V druhé fázi onemocnění se mohou objevit meningeální příznaky, ale k neurologickému postižení nedochází. Léčba a prevence je stejná jako u klíšťové meningoencefalitidy. Očkování proti klíšťové meningoencefalitidě je zároveň prevencí omské hemorrhagické horečky.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 34/2006, strana 23
Zdroj: