Tematická příloha: Infekční lékařství: Kdy používat ATB u respiračních infekcí
Bohatou diskusi vyvolala přednáška doc. MUDr. Vilmy Marešové, CSc., z Infekční kliniky FN Na Bulovce, zaměřená na chyby a doporučené postupy v terapii komunitních respiračních infekcí v primární péči. Mimo jiné v ní zaznělo, že cílem těchto guidelines je vymezit postupy pro efektivní cílenou léčbu infekcí dýchacích cest v komunitě s využitím nových vědeckých poznatků o etiologii, patogenezi a léčbě, upřesněných výsledky národní analýzy jejich epidemiologie a zejména stavu a trendů rezistence původců k antibiotikům. Doporučený postup zužuje Konsensus používání antibiotik na prioritní léky volby a léky alternativní pro léčbu konkrétních onemocnění při zohlednění principu epidemiologické bezpečnosti a opatrnosti ve vztahu k riziku vzniku a vzestupu antibiotické rezistence. Vzestup a šíření antibiotické rezistence bakterií je výsledkem složitých biologických interakcí, které probíhají v humánní a mikrobní sféře pod vlivem různých faktorů. Z nich je množství a způsob spotřeby antibiotik primární a nejvýznamnější. Na lokální a národní úrovni mnoha zemí světa byla prokázána úzká souvislost mezi kvalitativními a kvantitativními parametry používání antibiotik a vzestupem a šíří bakteriální rezistence. Klasickým příkladem je celosvětově se zvyšující frekvence výskytu rezistence k penicilinu a současná multirezistence u Streptococcus pneumoniae, hlavního původce komunitních respiračních infekcí. Podobným příkladem je náhlý a prudký vzestup výskytu rezistence k makrolidům u Streptococcus pyogenes v oblastech, kde makrolidy částečně nebo zcela nahradily penicilinová antibiotika v léčbě tonzilofaryngitidy. Podle odhadů se v současné době až 90 % celkového objemu antibiotik podávaných v humánní oblasti aplikuje v komunitě, z toho 80 % pro léčbu infekcí dýchacích cest. Přibližně 75 % antibiotik ordinovaných dětem je určeno pro léčbu infekcí horních cest dýchacích. Děti opakovaně léčené antibiotiky se stávají nosiči rezistentních bakterií, zejména Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae, které se mohou rychle šířit a kolonizovat horní cesty dýchací dospělých i dětí. Pokud se vyvine závažnější onemocnění způsobené tímto rezistentním kmenem, antibiotická léčba může selhat.U imunokompetentních je základem symptomatická léčba
Mnoho lékařů zdůvodňuje preskripci antibiotik snahou vyhovět pacientům či rodičům nemocných dětí očekávajícím rychlejší uzdravení. V posledních letech je však k dispozici řada přesvědčivých důkazů o tom, že antibiotika nezlepšují výsledek léčby ani nezabraňují komplikacím u většiny komunitních infekcí horních cest dýchacích. Efektivní léčba infekcí horních cest dýchacích u imunokompetentních jedinců bez závažného základního neinfekčního onemocnění spočívá v podávání symptomatických přípravků, jako jsou analgetika, antipyretika či nesteroidní antirevmatika, dále v dostatečném přísunu tekutin a případném klidu na lůžku. Podání pečlivě zvolených antibiotik s co nejužším spektrem účinku zahrnujícím pravděpodobného nebo prokázaného bakteriálního původce daného onemocnění se omezuje na nesporné případy středně těžkých a těžších bakteriálních infekcí horních a dolních dýchacích cest, prokázané případy streptokokové tonzilofaryngitidy a akutní otitis media u dětí. Zkušenosti z Nizozemska, kde je léčba volby této infekce pouze symptomatická, však nepodporují nezbytnost podání antibiotik ani u akutní otitis media. Nezbytný je individuální přístup podle klinického stavu daného pacienta.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 34/2006, strana 17
Zdroj: