TEMATICKÁ PŘÍLOHA: GASTROENTEROLOGIE: Imunonutrice a její využití v klinické praxi
Získané imunodeficitní stavy přitom nejsou vzácné. Jsou obecně častou a časnou komplikací pacientů v podvýživě, ve stavech těžkého katabolismu (rozsáhlá traumata, složité operace či popáleniny), u sepsí, transplantací, s cíleným a nutným použitím imunosuprese, ale i u chronických zánětlivých onemocnění různého druhu a v neposlední řadě i u nádorových onemocnění. Z tohoto výčtu je patrné, že léčebná péče mnohdy váže nemalé lidské úsilí a je spojena s různě velkými finančními náklady. Jejich výši v mnoha případech zásadně ovlivňuje časný a správně zvolený postup, jenž může mít i preventivní charakter bránící rozvoji poruch imunity. I to je jeden z principů cíleného podávání imunonutrice. Úvodem trocha opakování
Imunitní systém reaguje na vnější antigenní podněty tvorbou specifických protilátek, anebo prostřednictvím specifických T a B lymfocytů. Je tvořen primárními lymfatickými orgány, jako je kostní dřeň a thymus, a sekundárními lymfatickými orgány, mezi něž patří lymfatické uzliny, slezina; dále k nim řadíme lymfatické tkáně gastrointestinálního systému, Peyerovy pláty a tonzily (tzv. GALT systém), přidružená lymfatická tkáň bronchů (tzv. BALT) a slizniční lymfatický systém (tzv. MALT). Tyto systémy představují bariéru proti zevní infekci. Součástí imunitního systému jsou dále humorální složky a buněčné elementy periferní krve. Základním principem celého systému je jeho propojení a tím i zesílená spolupráce prostřednictvím povrchových struktur, jako jsou receptory pro antigeny, adhezivní molekuly, protilátky koordinující funkce T a B buněk, látky proteinové povahy cytokiny a chemokiny, které jsou produkovány makrofágy, buňkami CD4 a NK buňkami. Součástí imunitního systému je rovněž komplement, který představuje systém plazmatických proteinů vstupujících po aktivaci protilátkou do kaskády reakcí, jež se odehrávají na povrchu patogenů s cílem označit je pro rozpoznání fagocytujícími buňkami a dosáhnout lýzy jejich stěny vedoucí k jejich smrti. Za fyziologických podmínek je základním úkolem imunitního systému rozpoznávání a vytvoření tolerance vůči vlastním tkáním. V patologických podmínkách, což jsou v obecné rovině stavy spojené s hypoperfuzí a hypoxií tkání, s poruchami výživy, deficitem antioxidačních vitaminů a některých stopových prvků a dalších látek ovlivňujících oxidační děje, dochází k různě závažnému porušení imunitních funkcí, což může vést k selhání orgánů, soustav a nakonec i k smrti. Střevo a imunita
Střevní sliznice (spolu se sliznicí respiračního traktu) představuje rozhodující rozhraní integrity organismu vůči zevnímu prostředí. Bariérová funkce střeva je dnes již dobře známá. Její efektivitu jsme schopni vyšetřit pomocí testů propustnosti či některými sérovými markery (jako je například koncentrace citrulinu) či posoudit a popsat její morfologii mikroskopicky z bioptických materiálů. Jde o souhru mechanické složky tvořené vrstvou hlenu a imunologicky aktivními epitelovými buňkami a imunitní složky popsané výše. Mechanická část bariéry je snadno a velmi rychle narušena při patologických procesech, kde často dominují děje vedoucí k hypoperfuzi a hypoxii a kde má zásadní potencující negativní vliv porucha příjmu živin s rychlou atrofií sliznice, negativně se spolupodílí i farmakoterapie v kritických stavech. Tyto děje vedou k narušení a možnému zhroucení i imunitní součásti střevní bariéry, na čemž se podílí jistě vyšší exprese patogenních struktur z vnějšího prostředí a ascendentně z tračníku.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 31/2006, strana 18
Zdroj: