Tematická příloha: Flebologie: Zajištění vstupu do periferní žíly

Punkce periferní žíly na končetině náleží mezi každodenní výkony při poskytování zdravotní péče. Má čtyři indikační skupiny:
1) Hematologické a biochemické vyšetření – odběry vzorku krve. Nejčastěji je provádějí zdravotní sestry a laboranti, zřídka lékařky a lékaři.
2) Nitrožilní podávání kontrastních roztoků a roztoků radioizotopů k vyšetřovaní nemocných zobrazovacími metodami. Mají je provádět lékařky a lékaři příslušných diagnostických oddělení, aby v případě výskytu nebezpečné alergické reakce byl nemocný okamžitě účinně léčen.
3) Poskytnutí lékařské první pomoci. Lékař kteréhokoli oboru se může stát kdekoli svědkem úrazu, náhlé poruchy vědomí, kolapsu nebo akutní srdeční slabosti. Při těžkých úrazech, kolapsových stavech a ve všech případech náhlého oslabení krevního oběhu má punkce periferní žíly život zachraňující význam, protože umožní rychlé zahájení objemové terapie a podání léků posilujících krevní oběh.
4) Léčebná péče nitrožilně podávanými léky, infuzními roztoky, převody krve a krevních derivátů. Předpokladem pro úspěch venepunkce je dodržení několika logických zásad, které výkon usnadňují. Jejich zanedbání má za následek především obtěžující opakované bolestivé punkce kůže při opakovaných pokusech o nalezení a nabodnutí žíly, vznik podkožních hematomů z poraněných žil a riziko zanesení infekce do podkoží a žil následkem nedodržení přísné asepse při provádění venepunkce.Uvádím proto zásady správného postupu při venepunkci:
1. Volba kanyly/jehly: nitrožilní jehly mají krátký úkos ve srovnání s jehlami pro nitrosvalový vpich. Průměr kanyly nebo jehly nesmí bránit proudění krve podél ní (viz obr. 1). Pokud bylo nutno v zájmu život zachraňujícího rychlého převodu náhradního roztoku nebo krve při objemové terapii použít ke vstupu do krevního řečiště kanyly/ jehly co nejširší, je nutno po dosažení stabilizace krevního oběhu změnit přístup do žil a použít kanyly/jehly menšího průměru.
2. Výběr žíly: přednostně provádíme venepunkci na horních končetinách, jen výji výjimečně na dolních, kde je větší riziko vzniku následných zánětlivých komplikací. Nepřípustná je venepunkce v terénu patologicky změněném záněty, varixy apod.
3. Volba místa vpichu: zásadně volíme pro vpich periferní žílu, kterou je vidět, a žílu umístěnou na končetině periferněji (distálněji). Tak si zachováváme možnost dalšího nabodnutí žíly blíže k trupu při neúspěchu nebo při později opakovaných punkcích. Pátrání po žíle jehlou či kanylou po probodnutí kůže podle hmatu nebo dokonce v místě, kde ji pouze předpokládáme, není správné. Na horních končetinách volíme pro punkci nejčastěji žíly předloketní nebo žíly na hřbetu ruky (obr. 4). Žilám v blízkosti kloubu, v ohbí loketním nebo při zápěstí se vyhýbáme.
4. Zviditelnění žíly:
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2006, strana 14

Zdroj: