Tematická příloha: Dítě v nemocnici není jen objektem péče
Přítomnosti blízkého člověka, nejčastěji matky
Matka je pro dítě základním zdrojem jistoty a bezpečí. Odloučení od matky (rodiny) je pro dítě větším zdrojem stresu než sama nemoc nebo bolest. Provází-li dítě v nemocnici matka nebo jiná blízká osoba, je to právě ona, kdo z dítěte sejme jeho starosti, strach i nejistou a převezme je na sebe. Tlumočí mu informace zdravotníků, známými slovy používanými v rodině mu vysvětluje dění kolem. Chrání je před nešetrnou manipulací a nevšímavostí. O to více je ale ona sama zasažena problémy a potřebuje pomoc. Dítě si většinou brzy zvykne, zadaptuje se a s maminkou za zády je spokojené. Zato matka je unavená a vysílená, cítí se jako v pasti. Proto je nutné mamince opakovat, že její přítomnost je pro dítě nepostradatelná. Ona je to nejcennější, co dítě má, a i když jí to nedává příliš najevo, bez ní by situaci jen těžko zvládalo. Vše ostatní udělají odborníci, ona má za úkol „být s dítětem“. To je její pomoc. Není to pro ni ale vůbec lehké. Ne vždy je ale dítě v nemocnici s někým blízkým. Děti, které zůstávají v nemocnici samy, potřebují zvláštní pozornost a péči. Při příjmu dítěte na oddělení si musejí všichni odborníci předat maximum informací o dítěti a snažit se vypracovat komplexní plán péče. Tento plán musí zahrnovat také plán herních aktivit a podpůrných činností prováděných herním specialistou a v ideálním případě i ostatními členy týmu. Každý může využít i krátký kontakt s dítětem k pohlazení, povzbuzení, pronesení vtipu, „udělání legrace“. Dítě ocení i kratičké projevení zájmu o svou osobu. K tomu stačí vizuální kontakt, pousmání či zamávání. Věnuje-li mu takto každý člen týmu alespoň pár minut denně, nebude se cítit tolik odstrčeno a poníženo svojí opuštěností. Nebude také narušen jeho normální vývoj. Setkáme-li se na oddělení s rodiči, kteří nemohou nebo nechtějí v nemocnici s dítětem zůstat, je na místě taktní a slušné jednání. Rodina má pro své rozhodnutí často vážný důvod, který třeba nechce zveřejňovat, a naše neadekvátní a nátlakové jednání může vést ke konfliktu. Rodiče jsou ve většině případů nešťastní z odloučení od dítěte, cítí vinu a výčitky svědomí. Měli bychom se snažit je pochopit a hledat spolu s nimi náhradní řešení (časté návštěvy, telefon, korespondence atd.) Vstřícné a slušné vysvětlení výhod rodičovské péče a naše nabídka pomoci může změnit jejich rozhodnutí.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19/2006, strana 18
Zdroj: