Tematická příloha: Diabetologie a lipidologie: Cílem je najít společnou příčinu

U pacientů s metabolickým syndromem je relativní riziko kardiovaskulárních onemocnění dvakrát až třikrát vyšší, ale v závislosti na stupni progrese aterosklerózy a s tím spojené poškození cílových orgánů může být až desetkrát vyšší. Pokud není diabetes ještě přítomen, je riziko diabetu 2. typu přibližně pětkrát vyšší než u osob bez syndromu. Jakmile se diabetes rozvine, kardiovaskulární riziko dále stoupá. Důsledek „západního“ stylu života
rozvíjí, má nejprve abdominální obezitu bez rizikových faktorů, které se obvykle objeví s určitým zpožděním. Zpočátku jsou zpravidla vyjádřeny jen hraničně, později začnou být u mnoha postižených zvýšené kategoricky. Úměrně k aterosklerotickému postižení vznikají kardiovaskulární komplikace a u mnohých syndrom kulminuje v diabetes 2. typu. Takto postižení jedinci jsou ohroženi unikátním vývojem akcelerované aterosklerózy. Manifestace metabolického syndromu je výsledkem interakce genetických faktorů a vztahu genotypu a fenotypu. Genetické vlivy určují hranice, ve kterých k rozvoji onemocnění dochází, rizikové faktory zevního prostředí ovlivňují konkrétní riziko daného jedince. Zásadní roli hrají interakce mezi nimi. Příčinou současného prudkého nárůstu metabolického syndromu však evidentně není markantní změna genetického fondu lidstva, ale s největší pravděpodobností se jedná o důsledek tzv. západního stylu života. Příčinou vysokého rizika aterotrombogenních kardiovaskulárních příhod je významný prozánětlivý, prokoagulační a proaterogenní stav. V patofyziologii metabolického syndromu a jeho jednotlivých složek, především inzulinové rezistence, obezity, diabetu a kardiovaskulárních onemocnění, se vzájemně propojují oxidační stres, chronický zánětlivý stav a endoteliální dysfunkce.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2006, strana 10

Zdroj: