Tematická příloha: Dětské lékařství - Poruchy příjmu potravy se přenášejí do další generace

Letošní konference se zaměřila na potřebu komplexního přístupu k rodinám, kde se poruchy příjmu potravy (PPP) vyskytují ve více generacích. Přední domácí i zahraniční odborníci poukázali na rizika anorexie a bulimie v gynekologii a porodnictví a dále na obtíže matek, které mají nebo měly poruchu příjmu potravy. Pro tyto matky je často problém naučit své děti normálním jídelním návykům. Důsledky pro dítě mohou být velice závažné. Prevence přenášení negativních dopadů onemocnění PPP na budoucí generace vyžaduje prohlubování interdisciplinární spolupráce mezi obory asistované reprodukce, gynekologie a porodnictví i pediatrie a také psychiatricko‑psychologickou péči.

Novinkou letošního ročníku konference byly výukové workshopy pro zdravotní sestry, sociální pracovníky, učitele a rehabilitační pracovníky. Mgr. J. Tomanová seznámila účastníky s rolí sestry v prevenci a léčbě PPP a také v následné péči o pacienty trpící těmito poruchami. Značný prostor byl věnován práci sestry na Jednotce specializované péče o pacienty s PPP. MUDr. P. Uhlíková ve svém sdělení zdůraznila nezastupitelnou úlohu učitelů v prevenci PPP.

Specifika fyzioterapie

Nedílnou součást léčebného procesu u pacientů s PPP představuje fyzioterapie. B. Jarolímková vysvětlila specifika fyzioterapeutických přístupů k pacientům s PPP na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN. Individuální fyzioterapie je indikována ošetřujícím nebo rehabilitačním lékařem. Je určena pacientům s BMI < 15. V terapii je ovlivňován negativní postoj k vlastnímu tělu. Pacienti se učí své tělo přiměřeně vnímat a reagovat na jeho potřeby. Využívají se techniky speciální dechové gymnastiky, vodoléčebné procedury s následným suchým zábalem a relaxací, speciální masážní techniky a dle potřeby metody založené na neurofyziologickém podkladu. Při skupinové terapii jsou pacienti vedeni k tomu, aby své tělo vnímali v určité poloze a při pohybu, správně využívali svou energii a spolupracovali s ostatními. Z relaxačních metod se používá autogenní trénink a Jacobsonova progresivní relaxace. Autogenní trénink umožňuje nácvik odstraňování stresu, čímž předchází duševnímu a tělesnému vyčerpání. Progresivní relaxace využívá rozdílu mezi napětím a relaxací speciálně vedeným cvičením. Skupinová kineziterapie je cíleně zaměřena na uvolňování svalového napětí vhodným protahovacím cvičením. Velký potenciál při léčbě PPP má speciální dechová gymnastika a navazující vertebroterapie. Cvičení na správné držení těla a instruktáž o vhodném pohybovém režimu působí proti vzniku svalových dysbalancí. Pacientky si velice oblíbily jógu a taneční terapii. Důležité jsou v rámci ucelené rehabilitace i kondičně resocializační vycházky. Pacienti s PPP se učí hospodařit s časovým intervalem a pohybovou energií, diskutovat o jiných tématech, než je jídlo, vnímat přírodní a kulturní památky okolí. Dr. K. Oberlinová z Irska seznámila posluchače s využitím psycholingvistického motivačního modelu v terapii poruch příjmu potravy. Tento model terapie se používá v soukromém ambulantním centru Marino Therapy Centre v Dublinu. Během týdne vyhledá toto zařízení kolem 200 klientů. Centrum provádí individuální, skupinovou a rodinnou psychoterapii a nutriční poradenství pro pacienty a jejich rodinné příslušníky z celého Irska a části Anglie. Personál je plně vyškolen. Profesionální tým tvoří bývalí pacienti a jejich rodinní příslušníci.

Na závažný problém sebepoškozování u pacientů s poruchami příjmu potravy upozornila doc. E. Malá z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. U pacientů se závažnějšími formami sebepoškozování byla diagnóza poruchy příjmu potravy přítomna v 65 %, u pacientů s mírnějšími formami v 35 % případů. Přibližně 33 až 39 % pacientek léčených pro mentální bulimii má v anamnéze sebepoškozování. Pacientky užívající laxativa se sebepoškozovaly ve 41 %, zatímco ostatní jen ve 26 %.

Česká děvčata drží dietu častěji

PhDr. F. Krch z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze informoval o poruchách přijmu potravy a dietních postojích českých dětí. Výsledky HBSC studie (Health Behavior in Schoul-aged Children, WHO 1989, 2002, 2006) vypovídají o tom, jak držení redukčních diet zasahuje do života dospívajících děvčat v České republice. Dietní tendence byly patrné již u jedenáctiletých dívek a s věkem dále výrazně stoupaly. Počet děvčat uvádějících, že chtějí zhubnout, vzrostl z 12,8 % v 11 letech na 28,7 % v 15 letech. V závislosti na věku také signifikantně přibývalo děvčat, která si připadala tlustá. Skutečnost, že 39 % patnáctiletých děvčat uvedlo, že jsou tlustá, přestože jen 5,5 % z nich mělo nadváhu, potvrzuje předpoklad, že mnoho mladých žen neví, kolik by měly vážit, a snaží se zhubnout i v případě přiměřené tělesné hmotnosti. 12,4 % dívek, které uvedly, že jsou hubené, současně uvádělo, že by potřebovalo zhubnout nebo již drží dietu. Na základě srovnávaných souborů můžeme předpokládat, že tlak na dodržování diet v ČR vzrostl. Nejvyšší nárůst v držení diet byl mezi roky 1998 a 2002. V rámci 35 zemí, kde HBSC studie probíhala, patřila ČR mezi země s nejvyšším počtem patnáctiletých děvčat, která uvedla, že drží dietu, a současně mezi země s relativně nižším počtem děvčat s nadváhou. Rizikové faktory z hlediska držení diet bývají považovány za rozhodující i z hlediska vzniku a udržení poruchy příjmu potravy. Redukční dieta je zpravidla spojena s nespokojeností s tělesnou hmotností, která je pokládána za nejvýznamnější predikátor PPP, a snadno přejde v nadměrnou redukci energetického příjmu nebo jiné nevhodné způsoby kontroly tělesné hmotnosti. Hranice mezi redukční dietou a mentální anorexií je přitom často velmi křehká.

Jde o život

S naléhavým tématem mortality a morbidity pacientek s PPP vystoupila MUDr. L. Stárková ze soukromé psychiatrické ambulance v Olomouci. Upozornila na to, že PPP patří mezi život ohrožující nemoci. Mortalita u mentální anorexie se pohybuje kolem 10 %. Smrt bývá obvykle v důsledku hladovění, sebevraždy nebo jako následek metabolického rozvratu. Výsledky studie hodnotící průběh nemoci po 10 letech jejího trvání prokázaly, že zhruba jedna polovina pacientek se uzdraví, jedna čtvrtina se zlepší a jedna čtvrtina pacientek přejde do chronického průběhu nemoci. V poslední skupině jsou zařazeny i pacientky, které v důsledku nemoci umírají. Metaanalýza publikovaných studií prokázala, že nejčastější příčinou smrti je sebevražda, následuje kardiovaskulární selhání související s bradykardií a vznikem náhlé komorové tachykardie. Bezprostřední příčina smrti však nemusí být vždy jasná. Za úmrtím pacientky se mohou skrývat různé závažné komplikace, které nebyly v klinickém obrazu patrné. Také pacientky trpící mentální bulimií umírají, a to ne vždy v důsledku sebevražedného jednání, jak se obecně soudí.

Život ohrožující komplikace mohou probíhat pod vlivem přítomné PPP atypicky. Pacientky s mentální anorexií mají často nízkou tělesnou teplotu v rozmezí 36–37 °C, ačkoli trpí závažnou infekcí. V důsledku imunodeficitu nereagují na přítomnost infekce v organismu adekvátním zvýšením leukocytů v krevním obraze. Doc. F. Faltus z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze seznámil posluchače se syndromem nočního přejídání (Night Eating Syndrome – NES). Při této poruše se pacient několikrát během noci probouzí a není schopen usnout, dokud něco nesní. Snědené porce jídla jsou zpravidla značně kalorické a svým složením nezdravé. Noční jedení se vymyká kontrole pacienta a je doprovázeno psychickými a hormonálními změnami. Na vzniku poruchy se podílejí biologické, genetické a emoční faktory. Největší význam patří stresu, buď vědomému, nebo nevědomému. Dochází ke zvýšení hladiny kortizolu a během noci k poklesu melatoninu a leptinu, které mají úzký vztah jak ke spánku, tak i k chuti k jídlu. V etiologii se uplatňují také regulační mechanismy osy hypothalamus – hypofýza – nadledviny. Stoupá aktivita kortikotropního „releasing“ hormonu. Zvýšený příjem sacharidů stimuluje vylučování inzulinu, který zvyšuje hladinu tryptofanu, prekursoru serotoninu. Jedení je snahou snížit hladinu kortizolu. Pro NES jsou charakteristické poruchy cirkadiánního rytmu příjmu potravy, ale cirkadiánní spánkový rytmus zůstává normální. Přesto se vedou diskuse o tom, zda NES je poruchou příjmu potravy nebo poruchou spánku či obou.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2007, strana C4

Zdroj: