Tematická příloha: Dětské lékařství - Mezinárodní pediatrie a její odraz v ČR
Vyplývá to z poměrně rozsáhlé publikace o demografii primární péče v Evropě vzniklé v rámci aktivit Union of National European Paediatric Societies and Associations (UNEPSA). Vyšla v renomovaném časopise Paediatrics (2002, 109, No. 5, 788–796) a ukázala mimo jiné na výhody systému, kde se o děti starají jen pediatři a nikoli tzv. rodinní lékaři. V rámci zemí bývalého východního bloku s nižším hrubým národním produktem bylo např. zjištěno, že péče zajištěná jen pediatry (tzv. pure paediatric system) ukazuje své výhody – byla zde nižší kojenecká úmrtnost než v zemích s kombinovaným systémem péče (pediatři, ale i rodinní lékaři).
Tři různé modely péče
V Evropě existují i dnes odlišné systémy primární péče o děti a dorost.
1. Pediatrický systém (paediatric system), kde ve více než 75 % případů má v dané zemi dítě svého vlastního pediatra – tento systém převládá asi v 1/3 evropských zemí, tj. o děti zde pečují v převážné míře pouze pediatři. Praktičtí a rodinní lékaři v primární péči pracují jen zcela okrajově (např. v pohotovostní službě). Do této skupiny patří kromě ČR především země bývalého socialistického bloku, kde například jen v rámci zaniklého SSSR existovalo více než 10 000 praktických pediatrů. V zemích Evropské unie funguje takový systém ve Španělsku, Řecku a na Kypru. Tito pediatři zajišťují preventivní i léčebnou péči v první linii při akutních i chronických onemocněních, ale věkové skupiny jsou různé, není tomu všude jako u nás, že většina jedinců zůstává v péči pediatra až do 19. narozenin. Bohužel v posledních letech je tento „paediatric system“ nahrazován systémem „general practitioner“ (GP), který je pochopitelně na první pohled levnější, ale přináší v primární péči četná rizika (omezené znalosti pediatrické problematiky u rodinných lékařů).
2. Další rozšířenou formou primární péče je systém kombinovaný (combined system), praktikovaný také asi v 1/3 evropských zemí. Péči o děti a dorost zde zajišťují společně pediatři a lékaři rodinného typu – praktici (general practitioner, family doctor, Hausarzt). Příkladem takového způsobu jsou např. naši sousedé – SRN a Rakousko. Ale i zde je významný rozdíl v servisu ve městech (zde je většina dětí v péči pediatrů) a na venkově (zde převládá péče rodinného lékaře). V kombinovaném systému se tedy asi o polovinu dětské populace starají pediatři, o druhou praktičtí lékaři. Tlak veřejnosti na místní samosprávy v městských aglomeracích a přilehlých regionech ale usiluje o zajištění péče pediatry, kteří jsou veřejností vnímáni jako lékaři, kteří se umějí postarat o děti lépe než ti ostatní.
3. Třetím způsobem je zajištění ve většině případů (nebo dokonce vždy) praktickými/ rodinnými lékaři (general practitioner, family doctor). Takový systém funguje např. ve Velké Británii (UK), Nizozemsku a skandinávských zemích. V UK se např. pediatři nemají šanci včlenit do systému primární péče, ačkoli úroveň servisu poskytovaná GP není díky jejich omezenému výcviku v pediatrii často na odpovídající úrovni. To např. vedlo ve Velké Británii k pediatrickým aktivitám v rámci tzv. komunální pediatrie, kdy pediatři sice nemohou zasahovat do primární péče, ale mohou se podílet na důležitých aktivitách v rámci příslušné komunity (preventivní programy, vakcinace, monitorování zdravého růstu a vývoje dětí, problémových skupin adolescentů, poruchy chování, školní zdravotní služba atd.). Pravomoci těchto kolegů jsou ovšem limitovány.
O výhodách sdružování
Pediatři se v celém světě sdružují ve svých národních organizacích, kterých v jednotlivých zemích běžně bývá i několik dle zaměření činnosti (kliničtí pediatři, praktičtí pediatři, sdružení subspecializací v rámci oboru). Národní organizace praktických i klinických pediatrů se pak stávají členy mezinárodních sdružení či asociací. Největší celosvětovou pediatrickou organizací je International Pediatric Association (IPA), která má řadu sekcí (dle světadílů např. evropskou, asijskou, latinskoamerickou, ale i francouzsky a turecky mluvících pediatrů atd.). IPA pořádá každý třetí rok světový pediatrický kongres, který se letos koná v řeckých Aténách, předchozí proběhl před třemi roky v mexickém Cancúnu. Pediatři se sdružují na celém světě také v odborných organizacích dle své subspecializace, existují sdružení s působností celosvětovou a regionální, tedy i evropskou.
Například International Pediatric Nephrology Association (IPNA), European Society for Paediatric Nephrology (ESPN) či European Society for Gastroenterology, Hepatology and Nutrition (ESPGHAN). Podobně je tomu v ostatních subspecializacích. Tyto organizace vydávají své žurnály (např. časopisy Pediatric Nephrology, Pediatric Gastroenterology, Hepatology and Nutrition). S potěšením je možno konstatovat, že naši pediatři se nejen stali členy těchto organizací, ale byli pověřeni i pořádáním řady „Annual Meetings“, např. kongresu ESPN 1999, Europaediatrics 2003, kongresu ESPGHAN 2003, respiračního kongresu 2005, kongresu Paediatric Research 2007 v Praze atd. V posledních letech se také stále intenzivněji podílejí i na mezinárodních vědeckých projektech, mezinárodních grantech, jsou aktivními členy mezinárodních výborů, vystupují na mezinárodních konferencích jako pozvaní řečníci a publikují častěji v impaktovaných žurnálech. Jistě to souvisí s možností dlouhodobých zahraničních pobytů mladých pediatrů, jejichž realizace byla před rokem 1989 nesmírně omezena.
Česká stopa ve světě
V Evropě se dnes pediatři sdružují v podstatě ve dvou organizacích obecné pediatrie. První skupina pediatrů se před 30 lety zformovala okolo organizace Union of National European Paediatric Societies and Associations (UNEPSA). Bylo to v době rozdělení Evropy, kdy živé kontakty existovaly v podstatě jen v její západní části a pro oblast bývalého socialistického bloku byl styk se světovou pediatrií velice omezený. UNEPSA se snažila dlouhá léta zapojit pediatry z východních zemí do kontextu evropské pediatrie, pořádala odborné konference a semináře, do svých výborů volila pediatry z Polska, ČSSR, Maďarska, SSSR atd. Významně finančně podporovala i účast našich pediatrů na různých mezinárodních setkáních, pokud nám vůbec byl povolen výjezd na Západ. Více než třicetileté aktivity UNEPSA byly nedávno shrnuty v článku publikovaném v European Journal of Paediatrics. Po změně mezinárodní situace a uvolnění pohybu pediatrů východních zemí začala UNEPSA organizovat evropské pediatrické kongresy pod názvem Europaediatrics. První se konal v Římě v roce 2000, další pak v Praze 2003, oba již ve spolupráci s další evropskou pediatrickou společností Confederation of European Specialists in Paediatrics (CESP). Další společnou akcí byl kongres v Barceloně v roce 2006.
CESP vznikl později než UNEPSA a od počátku byly jeho plnoprávnými členy jen pediatrické organizace zemí Evropské unie. UNEPSA se naproti tomu úspěšně snažila začlenit do svých aktivit všechny evropské země bez ohledu na členství v Unii. CESP je součástí zastřešující organizace Union of European Medical Specialists (UEMS). Pediatři jsou v této organizaci považováni za specialisty, což je jiná koncepce než systém zažitý dlouhá léta u nás a v řadě zemí střední a východní Evropy (u nás v ČR dětský lékař v primární péči nepracuje jako specialista, ale má zde stejnou úlohu jako praktičtí lékaři, tomu odpovídá i dnes již zažitý termín „praktický lékař pro děti a dorost“). Po vstupu ČR a dalších evropských zemí do EU získává samozřejmě CESP na významu jako organizace blízká EU, která má a jistě i v budoucnu bude mít v Evropě důležitou roli při harmonizaci především postgraduálního vzdělávání, uznávání specializací, úpravě pravidel práce lékařů mimo jejich domovskou zemi atd. Na práci CESP se již dnes podílejí naši praktičtí pediatři a hlásí se k ní i Česká pediatrická společnost. Společnosti pediatrických subspecializací hrají zase vedoucí roli při sestavování curricula jednotlivých oborů či doporučených postupů (guidelines). Jejich úkolem je předávat srozumitelnou formou novinky ze svého oboru ostatním pediatrům, ať již praktickým, nebo klinickým kteří se zabývají obecnou pediatrií nebo jinou subspecializací. Závěrem je možno konstatovat, že čeští pediatři se dnes ve světě neztratí, o čemž konečně svědčí celá řada našich kolegů, kteří již kratší či delší dobu pracují v zahraničí na renomovaných klinikách nebo i v primární péči a dělají naší pediatrii často více než dobrou reklamu. Doufejme jen, že další vývoj našeho zdravotnictví a jeho finančního zabezpečení vyústí ve větší zájem o praktickou pediatrii a i v budoucnu budou o naše děti pečovat čeští pediatři. Z mezinárodní pediatrie můžeme čerpat pozitivní zkušenosti v oblasti postgraduálního vzdělávání a vylepšovat náš původní systém primární péče. Je však třeba vyvarovat se i chyb, které provázejí některé neuvážené změny ve vyspělých zemích.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2007, strana C3
Zdroj: