Tematická příloha: Dětské lékařství - Druhorozená dvojčata čelí dvojnásobné mortalitě
Druhorozená dvojčata mají dvakrát vyšší pravděpodobnost úmrtí během porodu vaginální cestou nebo krátce po něm ve srovnání se svými o několik minut staršími sourozenci. Vyplývá to ze studie britských lékařů, o které informoval British Medical Journal. Mnohočetná těhotenství jsou stále častější vzhledem k rostoucímu využívání metod asistované reprodukce. Dvoučetné těhotenství je spojeno s osminásobným až desetinásobným nárůstem perinatální mortality, a to hlavně proto, že 40 až 70 procent dvojčat se rodí předčasně. Vzhledem k tomu, že na toto téma dosud nebyly provedeny dostatečně validní studie, rozhodl se tým profesora Gorgona Smitha z Cambridge University ve Velké Británii uskutečnit retrospektivní kohortovou studii, do níž byl zahrnut dostatečně rozsáhlý soubor 1 377 porodů dvojčat. Lékaři analyzovali data z období mezi roky 1994 a 2003. Jedním ze závěrů, ke kterému došli, byl signifikantní rozdíl v riziku úmrtí mezi jednotlivými dvojčaty narozenými v termínu, tedy po 36 týdnech gestace. Zjistili, že nepřežilo 53 prvorozenců ve srovnání s 124 druhorozenými dvojčaty.
„Druhorozenci tak měli 2,3násobně vyšší riziko perinatálního úmrtí. Částečně se na vyšším riziku podílejí komplikace, jako je poloha koncem pánevním a infekce,“ řekl Smith. Poznamenal, že druhorozená dvojčata umírají čtyřikrát častěji než jejich prvorození sourozenci na intrapartum anoxia čili oxygenovou deprivaci během porodu. „V některých případech se totiž pupečníková šňůra spojující druhorozence s placentou předčasně odlučuje a při porodu vychází před plodem,“ vysvětlil Smith. Výzkumníci proto doporučují na základě těchto zjištění v rámci redukce rizika perinatálního úmrtí raději zajistit porod císařským řezem. Technika porodu však podle Smithova týmu nemá signifikantní efekt na výši mortality u předčasně narozených dvojčat, kde není rozdíl v úmrtnosti prvorozenců a druhorozenců. G. Smith to vysvětluje extrémně vysokou mortalitou u těchto dětí během jejich porodu.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2007, strana C5
Zdroj: