Tematická příloha: Bolest: Jak přistupovat k pacientovi s bolestí

Pro dosažení kvalitní spolupráce ze strany nemocného je potřeba s ním v první řadě navázat kontakt. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že kontakt se navazuje během prvních minut setkání, přičemž u nového pacienta může být tato fáze delší než v případě opakované návštěvy. Výjimkou jsou urgentní zákroky při akutní bolesti, ale i zde je dobrý kontakt důležitý. Po příchodu pacienta do ordinace se proto doporučuje nepodceňovat správný pozdrav (měl by být vítající se sympatizujícím úsměvem), oslovení pacienta jménem a představení se. Důležité je také správné podání ruky a uvedení pacienta na místo rozhovoru. Před jeho zahájením by lékař měl zaujmout klidnou empatickou naslouchající pozici (doporučuje se vsedě v mírném předklonu s dobrým očním kontaktem) a vlastní rozhovor může začít například frází „řekněte mi, co vás trápí“. Cílem je dosáhnout vzájemné důvěry a pocitu pohody. Pomáhá k tomu projevení zájmu o osobu pacienta s bolestí a poskytnutí dostatku času pro jeho vyjádření. Pokud to není možné, měl by lékař předem vymezit dobu, po kterou se nemocnému může věnovat. Během ní by se měl soustředit jen na něj, což znamená, že v průběhu hovoru by neměl odbíhat, telefonovat atd. Povzbuďte pacienta k vylíčení obtíží
Pacient přichází k lékaři většinou s tím, že mu chce svůj prožitek bolesti, úzkosti, strachu a starosti sdělit. Tento příběh se dovídáme během navázání kontaktu a líčení obtíží. Je třeba vyslechnout ho. Přitom by měly platit některé základní zásady: prvních pět minut patří pacientovi, doporučuje se používání otevřených otázek („řekněte mi o tom něco víc…“), naopak nejsou vhodné otázky typu co, proč a podobně. Další zásada praví: na líčení reagujte. Nestačí jen „hmm“. Ze strany lékaře by měl být zřejmý zájem („to musí být velmi těžké…“ apod.). Je možné také použít parafráze, povzbuzení, citlivé vyjádření zájmu o téma, o kterém pacient mluví nerad nebo s rozpaky („bolest cítíte jenom při souloži, nebo také při masturbaci…“) či sumarizace („hovořili jsme o vašich bolestech hlavy a probrali jsme také, s čím by mohly souviset…“) atd. Produktivitu a efektivitu zvyšuje, když lékař dokáže rozhovor řídit. Doporučuje se v úvodu nechat pacienta hovořit spontánně, bez většího zasahování, pak najít těžiště a udržet nit rozhovoru. K tomu je možné použít následující techniky:
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 28/2006, strana 21

Zdroj: